HIRSCHFELD Eugen 10.10.1892-8.1.1969: Porovnání verzí

Aktuální verze z 18. 3. 2023, 14:47

Eugen HIRSCHFELD
Narození	10.10.1892
Místo narození	Jelgava (Lotyšsko)
Úmrtí	8.1.1969
Místo úmrtí	Praha
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 622
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53324

HIRSCHFELD, Eugen, * 10. 10. 1892 Jelgava (Lotyšsko), † 8. 1. 1969 Praha, strojírenský technolog, pedagog

Pocházel z početné rodiny středoškolského profesora Gottfrieda (1850−1905) a Dariny H. (1862−1910). Maturoval na gymnáziu v Charkově, 1909−13 studoval na tamním technologickém institutu imperátora Alexandra III. a 1914−18 navštěvoval Michajlovskou dělostřeleckou akademii a Technologický institut v Petrohradě. 1914−17 se účastnil první světové války, za občanské války 1918−19 byl důstojníkem v bělogvardějských jednotkách bojujících za obnovu carství, 1919−20 působil v Istanbulu a Soluni jako technik a přebírací komisař na území poražené Osmanské říše a 1921−22 jako důstojník československé armády v Košicích.

Po propuštění z armády absolvoval 1922−25 strojní obor na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze (Ing. 1925). Habilitoval se 1946, obhájil doktorát (Dr. techn. 1949) a 1951 byl jmenován profesorem. Zastával řadu vedoucích funkcí ve výrobních závodech československého strojírenského průmyslu (Škoda v Plzni, 1925−34, 1937−45; Avia v Praze-Letňanech, 1934−37) a v jeho řídících orgánech (Generální ředitelství československého průmyslu v Praze, 1945−48). Přednášel na Strojní fakultě Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě (1946−52) a na ČVUT v Praze (Fakulta ekonomicko-inženýrská, Fakulta strojní, 1952−69). Byl členem Státního výboru pro rozvoj techniky, vědecké rady Výzkumného ústavu pro práškovou metalurgii v Šumperku, redakční rady časopisu Technické noviny, předsedou komise Strojírenské technologie Československé vědecko-technické společnosti, podílel se na činnosti Mezinárodní normalizační společnosti ISA.

Významně přispěl k vypracování teoreticky i empiricky zdůvodněné teorie obrábění kovových materiálů a vymezení této strojírenské technologie jako vědecké disciplíny. Patřil k předním odborníkům v oblasti výroby a technického využití slinutých karbidů wolframu a mikroskopického i rentgenografického výzkumu jejich struktury. 1967 mu bylo uděleno státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Oženil se s Amandou, roz. Kubecovou, manželé měli dceru Ninu a syna Jiřího.

D: výběr: Tvrdé kovy, 1947; Straty vo výrobe, Bratislava 1949; Teória rezania kovov, tamtéž 1953; Hospodaření nářadím ve strojírenských závodech (s V. Suchým), 1955; Slinuté karbidy (s kol.), 1958; Strojírenská technologie 2. Metodika obrábění, 1959.

L: nekrolog, in: Technická práca 21, 1969, č. 3, s. 66; 30 rokov Strojníckej fakulty SVŠT, Bratislava 1971, s. 15, 119−120; BLS 3, s. 451−452.

Ivo Kraus