Biografický slovník
HIRSCHOVÁ Jindřiška 1.4.1922-30.9.2001: Porovnání verzí
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 90- Módní návrhář | | povolání = 90- Módní návrhář | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 623-624 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HIRSCHOVÁ, Jindřiška''' ''(roz. Moučková), * 1. 4. 1922 Praha, † 30. 9. 2001 Praha, kostýmní výtvarnice'' | ||
| + | |||
| + | Po ukončení školy pro ženská povolání H. 1941/42 pracovala | ||
| + | jako volontérka v Divadle Spejbla a Hurvínka. Pod vedením Josefa Skupy se podílela na tvorbě loutek, které také vodila. | ||
| + | Po válce byla zaměstnána jako kreslířka v nakladatelství Melantrich, později působila v redakci časopisu ''Žena a móda''. | ||
| + | 1949–54 vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (v ateliéru Františka Muziky). Následně nastoupila jako | ||
| + | kostýmní výtvarnice do pražského Národního divadla, kde | ||
| + | setrvala až do odchodu do důchodu 1987. Debutovala kostýmními návrhy k Jiráskovu dramatu ''Otec'' (1956). V jednotlivých kostýmech zdůrazňovala charakterotvornou funkci | ||
| + | postav. Při realizaci vycházela z kresby, v níž usilovala o vystižení přesné podoby postavy. Podílela se na předních činoherních | ||
| + | a operních inscenacích. Často spolupracovala se scénografem | ||
| + | Josefem Svobodou a režiséry Alfrédem Radokem (L. M. Leonov: ''Zlatý kočár''; J. Osborne: ''Komik'', obě 1957; F. G. Lorca: | ||
| + | ''Dům doni Bernardy'', 1967), Otomarem Krejčou (F. Hrubín: | ||
| + | ''Srpnová neděle'', 1958; týž: ''Křišťálová noc'', 1961; M. Kundera: | ||
| + | ''Majitelé klíčů'', 1962), Jaromírem Pleskotem (W. Shakespeare: | ||
| + | ''Hamlet'', 1959; týž: ''Jak se vám líbí'', 1970) a Václavem Kašlíkem (B. Martinů: ''Mirandolina'', 1959; L. Janáček: ''Věc Makropulos'', 1965). Díky schopnosti zachytit figuru v pohybu se | ||
| + | doménou její tvorby stal baletní kostým, vyznačující se lehkou, zjednodušující linkou, tvarovou jednoduchostí, jemnou | ||
| + | stylizací a smyslem pro citlivé využití klasických materiálů. | ||
| + | Navrhla například kostýmy pro klasické balety P. I. Čajkovského (''Labutí jezero'', 1963, 1971, 1982; ''Šípková Růženka'', 1966; | ||
| + | ''Louskáček'', 1979), S. Prokofjeva (''Romeo a Julie'', 1971; ''Popelka'', | ||
| + | 1977), N. A. Rimského-Korsakova (''Šeherezáda'', 1965, 1973), | ||
| + | B. V. Asafjeva (''Bachčisarajská fontána'', 1978) a O. Nedbala | ||
| + | (''Z pohádky do pohádky'', 1968; ''Pohádka o Honzovi'', 1970). Pohostinsky navrhovala kostýmy pro mimopražská divadla (Západočeské divadlo, Cheb; Východočeské divadlo, Pardubice; | ||
| + | Divadla O. Stibora, Olomouc) a zahraniční scény (Berlín), | ||
| + | příležitostně také pro film (''Co řekne žena'', 1958; ''Srpnová neděle'', | ||
| + | 1960; ''Komedie s Klikou'', 1964; ''Já, truchlivý Bůh'', 1969) a televizi | ||
| + | (''Jejich den'', 1962; ''Šach mat'', 1963; ''Dva bratři'', 1972; ''Margita a Besná'', 1973; ''Vzkříšení'', 1977). Účastnila se kolektivních výstav | ||
| + | jevištního výtvarnictví. 1968 byla jmenována zasloužilou členkou Národního divadla, 1978 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Provdala se za PhDr. Antonína Hirsche (1912–1992), | ||
| + | dramatika, autora loutkových a rozhlasových her, pracovníka | ||
| + | divadelního odboru ministerstva kultury. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis kostýmních realizací 1955–1996, | ||
| + | stav k 30. 4. 2020). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Tomeš 1, s. 459; ND a jeho předchůdci, s. 145; Český taneční slovník. | ||
| + | Tanec, balet, pantomima, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 95–96; http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem inscenací v Národním divadle, stav k 30. 4. | ||
| + | 2020); http://www.fdb.cz/ (se soupisem prací pro film a televizi, stav k 30. 4. | ||
| + | 2020); Svobodné slovo 12. 4. 1972; Mladá fronta 6. 9. 1972. | ||
| + | |||
| + | Zdeněk Doskočil | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:90- Módní návrhář]] | [[Kategorie:90- Módní návrhář]] | ||
Aktuální verze z 18. 3. 2023, 15:10
| Jindřiška HIRSCHOVÁ | |
 | |
| Narození | 1.4.1922 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 30.9.2001 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 90- Módní návrhář |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 623-624 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48677 |
HIRSCHOVÁ, Jindřiška (roz. Moučková), * 1. 4. 1922 Praha, † 30. 9. 2001 Praha, kostýmní výtvarnice
Po ukončení školy pro ženská povolání H. 1941/42 pracovala jako volontérka v Divadle Spejbla a Hurvínka. Pod vedením Josefa Skupy se podílela na tvorbě loutek, které také vodila. Po válce byla zaměstnána jako kreslířka v nakladatelství Melantrich, později působila v redakci časopisu Žena a móda. 1949–54 vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (v ateliéru Františka Muziky). Následně nastoupila jako kostýmní výtvarnice do pražského Národního divadla, kde setrvala až do odchodu do důchodu 1987. Debutovala kostýmními návrhy k Jiráskovu dramatu Otec (1956). V jednotlivých kostýmech zdůrazňovala charakterotvornou funkci postav. Při realizaci vycházela z kresby, v níž usilovala o vystižení přesné podoby postavy. Podílela se na předních činoherních a operních inscenacích. Často spolupracovala se scénografem Josefem Svobodou a režiséry Alfrédem Radokem (L. M. Leonov: Zlatý kočár; J. Osborne: Komik, obě 1957; F. G. Lorca: Dům doni Bernardy, 1967), Otomarem Krejčou (F. Hrubín: Srpnová neděle, 1958; týž: Křišťálová noc, 1961; M. Kundera: Majitelé klíčů, 1962), Jaromírem Pleskotem (W. Shakespeare: Hamlet, 1959; týž: Jak se vám líbí, 1970) a Václavem Kašlíkem (B. Martinů: Mirandolina, 1959; L. Janáček: Věc Makropulos, 1965). Díky schopnosti zachytit figuru v pohybu se doménou její tvorby stal baletní kostým, vyznačující se lehkou, zjednodušující linkou, tvarovou jednoduchostí, jemnou stylizací a smyslem pro citlivé využití klasických materiálů. Navrhla například kostýmy pro klasické balety P. I. Čajkovského (Labutí jezero, 1963, 1971, 1982; Šípková Růženka, 1966; Louskáček, 1979), S. Prokofjeva (Romeo a Julie, 1971; Popelka, 1977), N. A. Rimského-Korsakova (Šeherezáda, 1965, 1973), B. V. Asafjeva (Bachčisarajská fontána, 1978) a O. Nedbala (Z pohádky do pohádky, 1968; Pohádka o Honzovi, 1970). Pohostinsky navrhovala kostýmy pro mimopražská divadla (Západočeské divadlo, Cheb; Východočeské divadlo, Pardubice; Divadla O. Stibora, Olomouc) a zahraniční scény (Berlín), příležitostně také pro film (Co řekne žena, 1958; Srpnová neděle, 1960; Komedie s Klikou, 1964; Já, truchlivý Bůh, 1969) a televizi (Jejich den, 1962; Šach mat, 1963; Dva bratři, 1972; Margita a Besná, 1973; Vzkříšení, 1977). Účastnila se kolektivních výstav jevištního výtvarnictví. 1968 byla jmenována zasloužilou členkou Národního divadla, 1978 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Provdala se za PhDr. Antonína Hirsche (1912–1992), dramatika, autora loutkových a rozhlasových her, pracovníka divadelního odboru ministerstva kultury.
D: http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis kostýmních realizací 1955–1996, stav k 30. 4. 2020).
L: Tomeš 1, s. 459; ND a jeho předchůdci, s. 145; Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 95–96; http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem inscenací v Národním divadle, stav k 30. 4. 2020); http://www.fdb.cz/ (se soupisem prací pro film a televizi, stav k 30. 4. 2020); Svobodné slovo 12. 4. 1972; Mladá fronta 6. 9. 1972.
Zdeněk Doskočil
