HIRSCHOVÁ Jindřiška 1.4.1922-30.9.2001

Z Personal
Jindřiška HIRSCHOVÁ
Narození 1.4.1922
Místo narození Praha
Úmrtí 30.9.2001
Místo úmrtí Praha
Povolání 90- Módní návrhář
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 623-624
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48677

HIRSCHOVÁ, Jindřiška (roz. Moučková), * 1. 4. 1922 Praha, † 30. 9. 2001 Praha, kostýmní výtvarnice

Po ukončení školy pro ženská povolání H. 1941/42 pracovala jako volontérka v Divadle Spejbla a Hurvínka. Pod vedením Josefa Skupy se podílela na tvorbě loutek, které také vodila. Po válce byla zaměstnána jako kreslířka v nakladatelství Melantrich, později působila v redakci časopisu Žena a móda. 1949–54 vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (v ateliéru Františka Muziky). Následně nastoupila jako kostýmní výtvarnice do pražského Národního divadla, kde setrvala až do odchodu do důchodu 1987. Debutovala kostýmními návrhy k Jiráskovu dramatu Otec (1956). V jednotlivých kostýmech zdůrazňovala charakterotvornou funkci postav. Při realizaci vycházela z kresby, v níž usilovala o vystižení přesné podoby postavy. Podílela se na předních činoherních a operních inscenacích. Často spolupracovala se scénografem Josefem Svobodou a režiséry Alfrédem Radokem (L. M. Leonov: Zlatý kočár; J. Osborne: Komik, obě 1957; F. G. Lorca: Dům doni Bernardy, 1967), Otomarem Krejčou (F. Hrubín: Srpnová neděle, 1958; týž: Křišťálová noc, 1961; M. Kundera: Majitelé klíčů, 1962), Jaromírem Pleskotem (W. Shakespeare: Hamlet, 1959; týž: Jak se vám líbí, 1970) a Václavem Kašlíkem (B. Martinů: Mirandolina, 1959; L. Janáček: Věc Makropulos, 1965). Díky schopnosti zachytit figuru v pohybu se doménou její tvorby stal baletní kostým, vyznačující se lehkou, zjednodušující linkou, tvarovou jednoduchostí, jemnou stylizací a smyslem pro citlivé využití klasických materiálů. Navrhla například kostýmy pro klasické balety P. I. Čajkovského (Labutí jezero, 1963, 1971, 1982; Šípková Růženka, 1966; Louskáček, 1979), S. Prokofjeva (Romeo a Julie, 1971; Popelka, 1977), N. A. Rimského-Korsakova (Šeherezáda, 1965, 1973), B. V. Asafjeva (Bachčisarajská fontána, 1978) a O. Nedbala (Z pohádky do pohádky, 1968; Pohádka o Honzovi, 1970). Pohostinsky navrhovala kostýmy pro mimopražská divadla (Západočeské divadlo, Cheb; Východočeské divadlo, Pardubice; Divadla O. Stibora, Olomouc) a zahraniční scény (Berlín), příležitostně také pro film (Co řekne žena, 1958; Srpnová neděle, 1960; Komedie s Klikou, 1964; Já, truchlivý Bůh, 1969) a televizi (Jejich den, 1962; Šach mat, 1963; Dva bratři, 1972; Margita a Besná, 1973; Vzkříšení, 1977). Účastnila se kolektivních výstav jevištního výtvarnictví. 1968 byla jmenována zasloužilou členkou Národního divadla, 1978 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Provdala se za PhDr. Antonína Hirsche (1912–1992), dramatika, autora loutkových a rozhlasových her, pracovníka divadelního odboru ministerstva kultury.

D: http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis kostýmních realizací 1955–1996, stav k 30. 4. 2020).

L: Tomeš 1, s. 459; ND a jeho předchůdci, s. 145; Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 95–96; http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem inscenací v Národním divadle, stav k 30. 4. 2020); http://www.fdb.cz/ (se soupisem prací pro film a televizi, stav k 30. 4. 2020); Svobodné slovo 12. 4. 1972; Mladá fronta 6. 9. 1972.

Zdeněk Doskočil

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HIRSCHOVÁ_Jindřiška_1.4.1922-30.9.2001&oldid=124620“