HIRSCH Fredy 11.2.1916-8.3.1944: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku HIRSCH Alfred 11.2.1916-8.3.1944 na HIRSCH Fredy 11.2.1916-8.3.1944 bez založení přesměrování) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.2.1916 | | datum narození = 11.2.1916 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Cáchy (Německo) |
| datum úmrtí = 8.3.1944 | | datum úmrtí = 8.3.1944 | ||
− | | místo úmrtí = Osvětim | + | | místo úmrtí = KT Osvětim (Polsko) |
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 618-619 |
+ | }} | ||
+ | '''HIRSCH, Fredy''' ''(též Alfred), * 11. 2. 1916 Cáchy (Německo), † 8. 3. 1944 KT Osvětim (Polsko), pedagog, organizátor sportovních a kulturních akcí'' | ||
+ | |||
+ | Mladší syn ze židovské rodiny velkoobchodníka s potravinami | ||
+ | Heinricha H. († 1926) a Olgy, roz. Heinemannové. V době | ||
+ | středoškolských studií se zapojil do Německého židovského | ||
+ | skautského hnutí (Jüdischer Pfadfinderbund Deutschland), | ||
+ | kde se seznámil se sionistickými myšlenkami a věnoval se gymnastice a lehké atletice. Po nástupu nacistů k moci ve třicátých | ||
+ | letech 20. století se matka s bratrem Paulem (* 1914) vystěhovala do Bolívie, H. se rozhodl zůstat v Německu. 1933–35 působil jako skautský vedoucí v Düsseldorfu a ve Frankfurtu | ||
+ | nad Mohanem. Postupně si uvědomoval svou homosexuální | ||
+ | orientaci a po přijetí Norimberských zákonů emigroval na | ||
+ | podzim 1935 do Československa. Po krátkém pobytu v Praze | ||
+ | se odstěhoval do Brna. Pracoval jako instruktor tělovýchovy | ||
+ | v Makkabi Hacair (Makabejská mládež). Společně se svým | ||
+ | partnerem, studentem medicíny Janem Mautnerem (1912 | ||
+ | až 1951), pořádal letní tábory v Bezpráví (u Ústí nad Orlicí) | ||
+ | a zimní výlety, přispíval články do časopisu ''Makkabi''. Současně se angažoval v sionistickém hnutí. Byl členem mládežnické | ||
+ | organizace Hechaluc (Průkopník), která připravovala mladé | ||
+ | lidi na odchod do Palestiny. V březnu 1939 se přestěhoval do | ||
+ | Prahy a pokračoval v práci pro Makkabi Hacair. Po přijetí diskriminačních opatření, která vylučovala židovské obyvatelstvo | ||
+ | z veřejného prostoru, zajišťoval na strašnickém hřišti Hagibor (jedno z mála sportovišť, jež zůstalo židovské komunitě k dispozici) sportovní a kulturní aktivity pro děti a mládež. Vedl | ||
+ | chlapeckou skupinu Havlaga (Sebekázeň), jejíž příslušníci odcestovali na podzim 1939 přes Dánsko do Palestiny. V pražské | ||
+ | Židovské náboženské obci měl na starosti referát pro tělesná | ||
+ | cvičení. Začátkem prosince 1941 byl se skupinou židovských | ||
+ | funkcionářů transportován do Terezína, v ghettu patřil k výrazným postavám židovské samosprávy. S Gondou Redlichem | ||
+ | řídil oddělení péče o děti a mládež. Pomáhal budovat dětské | ||
+ | domovy (tzv. Kinderheimy). Prostřednictvím vzdělávacích, | ||
+ | kulturních a sportovních akcí se pokusil nejmladším obyvatelům ghetta poskytnout zdání klidu a stability v bezútěšném | ||
+ | prostředí terezínské pevnosti. Díky osobnímu charismatu, | ||
+ | nasazení a důrazu na disciplínu, pořádek, úzkostlivou osobní | ||
+ | hygienu nebo udržování fyzické kondice si získal respekt nejen | ||
+ | u svých svěřenců, ale do jisté míry i u německých dozorců. | ||
+ | Neskrýval přitom svou homosexualitu. V září 1943 byl deportován do Osvětimi, kde nacisté zřídili Terezínský rodinný | ||
+ | tábor a do něj umístili transport pěti tisíc mužů, žen a dětí. | ||
+ | H. i tam pokračoval ve své práci. Podařilo se mu vybudovat | ||
+ | útulek pro děti, které se snažil ochránit před brutalitou života | ||
+ | v táboře. Vymohl pro ně vyšší dávky jídla a připravoval denní | ||
+ | program. Po uplynutí šestiměsíční lhůty byli příslušníci zářijového transportu zavražděni v plynových komorách. H., jenž se | ||
+ | o neodvratném osudu vězňů dozvěděl krátce předtím, zemřel | ||
+ | na otravu barbituráty. Dodnes není jasné, zda spáchal sebevraždu, byl zavražděn, nebo zemřel nešťastnou náhodou. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau, T. Brod – M. Kárný – | ||
+ | M. Kárná (eds.), 1994; L. Ondřichová, Příběh F. H., 2001; D. Kämper, | ||
+ | F. H. und die Kinder des Holocaust, Zürich 2015; A. Hájková, Utajená láska | ||
+ | v době holokaustu, in: Lidové noviny 8. 9. 2018, s. 23. Filmové dokumenty: | ||
+ | Krotitel esesáků (Česká televize 2011, režie O. Sommerová); Paraíso en Auschwitz (Nebe v Osvětimi, Mexiko 2016, režie Aaron Cohen); Freddy HaYakar | ||
+ | (Drahý Fredy, Izrael 2017, režie Rubi Gat). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Pamětní deska: Terezín, Komenského ulice, zahrada Muzea Ghetta. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/e0afe7fc-ce71-4971-ad01-7a232d062248 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Anna Hájková | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1916]] | [[Kategorie:1916]] | ||
+ | [[Kategorie:Cáchy]] | ||
[[Kategorie:1944]] | [[Kategorie:1944]] | ||
+ | [[Kategorie:Osvětim]] |
Aktuální verze z 18. 3. 2023, 13:20
Fredy HIRSCH | |
Narození | 11.2.1916 |
---|---|
Místo narození | Cáchy (Německo) |
Úmrtí | 8.3.1944 |
Místo úmrtí | KT Osvětim (Polsko) |
Povolání | 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 618-619 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82759 |
HIRSCH, Fredy (též Alfred), * 11. 2. 1916 Cáchy (Německo), † 8. 3. 1944 KT Osvětim (Polsko), pedagog, organizátor sportovních a kulturních akcí
Mladší syn ze židovské rodiny velkoobchodníka s potravinami Heinricha H. († 1926) a Olgy, roz. Heinemannové. V době středoškolských studií se zapojil do Německého židovského skautského hnutí (Jüdischer Pfadfinderbund Deutschland), kde se seznámil se sionistickými myšlenkami a věnoval se gymnastice a lehké atletice. Po nástupu nacistů k moci ve třicátých letech 20. století se matka s bratrem Paulem (* 1914) vystěhovala do Bolívie, H. se rozhodl zůstat v Německu. 1933–35 působil jako skautský vedoucí v Düsseldorfu a ve Frankfurtu nad Mohanem. Postupně si uvědomoval svou homosexuální orientaci a po přijetí Norimberských zákonů emigroval na podzim 1935 do Československa. Po krátkém pobytu v Praze se odstěhoval do Brna. Pracoval jako instruktor tělovýchovy v Makkabi Hacair (Makabejská mládež). Společně se svým partnerem, studentem medicíny Janem Mautnerem (1912 až 1951), pořádal letní tábory v Bezpráví (u Ústí nad Orlicí) a zimní výlety, přispíval články do časopisu Makkabi. Současně se angažoval v sionistickém hnutí. Byl členem mládežnické organizace Hechaluc (Průkopník), která připravovala mladé lidi na odchod do Palestiny. V březnu 1939 se přestěhoval do Prahy a pokračoval v práci pro Makkabi Hacair. Po přijetí diskriminačních opatření, která vylučovala židovské obyvatelstvo z veřejného prostoru, zajišťoval na strašnickém hřišti Hagibor (jedno z mála sportovišť, jež zůstalo židovské komunitě k dispozici) sportovní a kulturní aktivity pro děti a mládež. Vedl chlapeckou skupinu Havlaga (Sebekázeň), jejíž příslušníci odcestovali na podzim 1939 přes Dánsko do Palestiny. V pražské Židovské náboženské obci měl na starosti referát pro tělesná cvičení. Začátkem prosince 1941 byl se skupinou židovských funkcionářů transportován do Terezína, v ghettu patřil k výrazným postavám židovské samosprávy. S Gondou Redlichem řídil oddělení péče o děti a mládež. Pomáhal budovat dětské domovy (tzv. Kinderheimy). Prostřednictvím vzdělávacích, kulturních a sportovních akcí se pokusil nejmladším obyvatelům ghetta poskytnout zdání klidu a stability v bezútěšném prostředí terezínské pevnosti. Díky osobnímu charismatu, nasazení a důrazu na disciplínu, pořádek, úzkostlivou osobní hygienu nebo udržování fyzické kondice si získal respekt nejen u svých svěřenců, ale do jisté míry i u německých dozorců. Neskrýval přitom svou homosexualitu. V září 1943 byl deportován do Osvětimi, kde nacisté zřídili Terezínský rodinný tábor a do něj umístili transport pěti tisíc mužů, žen a dětí. H. i tam pokračoval ve své práci. Podařilo se mu vybudovat útulek pro děti, které se snažil ochránit před brutalitou života v táboře. Vymohl pro ně vyšší dávky jídla a připravoval denní program. Po uplynutí šestiměsíční lhůty byli příslušníci zářijového transportu zavražděni v plynových komorách. H., jenž se o neodvratném osudu vězňů dozvěděl krátce předtím, zemřel na otravu barbituráty. Dodnes není jasné, zda spáchal sebevraždu, byl zavražděn, nebo zemřel nešťastnou náhodou.
L: Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau, T. Brod – M. Kárný – M. Kárná (eds.), 1994; L. Ondřichová, Příběh F. H., 2001; D. Kämper, F. H. und die Kinder des Holocaust, Zürich 2015; A. Hájková, Utajená láska v době holokaustu, in: Lidové noviny 8. 9. 2018, s. 23. Filmové dokumenty: Krotitel esesáků (Česká televize 2011, režie O. Sommerová); Paraíso en Auschwitz (Nebe v Osvětimi, Mexiko 2016, režie Aaron Cohen); Freddy HaYakar (Drahý Fredy, Izrael 2017, režie Rubi Gat).
P: Pamětní deska: Terezín, Komenského ulice, zahrada Muzea Ghetta.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Anna Hájková