HIRSCH Samson Rafael 20.6.1808-31.12.1888: Porovnání verzí

Aktuální verze z 18. 3. 2023, 13:54

Samson Raphael HIRSCH
Narození	20.6.1808
Místo narození	Hamburk (Německo)
Úmrtí	31.12.1888
Místo úmrtí	Frankfurt nad Mohanem (Německo)
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 621-622
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53598

HIRSCH, Samson Raphael, * 20. 6. 1808 Hamburk (Německo), † 31. 12. 1888 Frankfurt nad Mohanem (Německo), rabín

Od 1828 navštěvoval talmudskou školu v Mannheimu pod vedením Jakoba Ettingera, představitele osvícenské ortodoxie, která se vymezovala proti tradicionalistické ultraortodoxii a radikálnímu reformismu. 1829–30 studoval na univerzitě v Bonnu filologii, historii a filozofii. 1830 byl ordinován na rabína od Isaaka Bernayse, hamburského rabína a průkopníka moderní ortodoxie. Téhož roku se stal zemským rabínem v Oldenburgu. 1831 se oženil s Hannchen Jüdelovou a 1841 získal pozici zemského rabína v Emdenu. Ve svých dílech Devatenáct dopisů o židovství a Chorev se snažil skloubit tradiční židovství s racionalismem a dát nový význam zvyklostem a obřadům, které radikální reformátoři chtěli odstranit jako zastaralé.

Rabínem v Mikulově byl zvolen 1844, funkce se však jako cizinec nemohl ujmout kvůli odmítavému postoji moravskoslezského gubernia. Teprve 1846 ho ve funkci potvrdila dvorská kancelář a poté byl zvolen moravským zemským rabínem. Zemský rabinát zůstal od smrti Nehemiase Trebitsche 1842 neobsazen. H. byl vybrán s předpokladem, že jako osoba s kvalitním náboženským i světským vzděláním a jako stoupenec umírněné moderní ortodoxie zabrání rozštěpení moravského židovstva na přísně ortodoxní a radikálně reformní proud. Do úřadu byl uveden 1847, jeho působení záhy vyvolávalo nelibost, protože svým autokratickým přístupem podkopával autoritu ostatních moravských rabínů a zpochybňoval autonomii moravských židovských obcí. Širší podporu získal po vypuknutí revoluce 1848, poté co se místo na sporné náboženské záležitosti soustředil na boj za občanskoprávní emancipaci židů. Intervenoval u vysokých úředníků, sepisoval petice a prohlášení, dal podnět ke vzniku Comité der mährischen Judenschaft (Výboru pro moravské židovstvo) a v květnu 1848 byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu. V březnu 1849 inicioval vznik Comité für die Reorganisation der jüdischen mährischen Religionsangelegenheiten (Výboru pro reorganizaci náboženských záležitostí židů na Moravě). V reakci na zrušení židovské daně a přiznání ústavních svobod židům výbor vypracoval návrh tzv. synagogálního zřízení, který měl zajistit v nové situaci fungování a financování židovských náboženských, vzdělávacích a dobročinných institucí. Proti návrhu, zejména proti předpokládanému centralizovanému hierarchickému uspořádání židovstva, se zvedl silný odpor některých židovských obcí, které jej považovaly za nepřijatelný zásah do své autonomie. Moravské místodržitelství proto 1850 vydalo pouze vyhlášku upravující financování židovských náboženských obcí.

Frustrovaný odporem moravských židovských obcí se H. 1850/51 poohlížel po místu rabína v Hamburku. Nakonec na funkci moravského zemského a mikulovského rabína rezignoval a v srpnu 1851 opustil Moravu a stal se rabínem Israelitische Religionsgesellschaft (Židovské náboženské společnosti) ve Frankfurtu nad Mohanem. V této malé bohaté ortodoxní kongregaci, jež se odštěpila od židovské obce ovládané reformisty, se mohl vrátit k původnímu životnímu poslání, které spatřoval v zápase za moderní ortodoxii (resp. neoortodoxii). Vůči liberálně-reformnímu hnutí se vymezil zejména v díle Náboženství ve spojení s pokrokem (1854), v němž znovu razil názor, že tradiční judaismus lze skloubit se sekulárním vzděláním. Tuto ideu uvedl i do praxe, ve Frankfurtu založil školy – židovskou obecnou, reálnou a vyšší dívčí, v nichž se vyučovaly nejen náboženské, ale také sekulární předměty. Tím se lišily jak od tradičních náboženských, tak od reformních židovských škol. 1854 H. založil noviny Jeschurun, do nichž přispíval svými texty. 1867–76 postupně vydal komentovaný německý překlad všech pěti knih Mojžíšových a 1882 knihy Žalmů. Ve Frankfurtu působil jako rabín až do konce života.

D: výběr: Ben Usiel (pseud.), Igrot cafun. Neunzehn Briefe über Judenthum, Altona 1836; Chorev. Versuche über Jissroéls Pflichten in der Zerstreuung, tamtéž 1837; Die Religion im Bunde mit dem Fortschritt, Frankfurt a. M. 1854; Der Pentateuch übersetzt und erläutert. Genesis, tamtéž 1867; Exodus, tamtéž 1869; Leviticus, tamtéž 1873; Numeri, tamtéž 1876; Deuteronomium, tamtéž 1878; Die Psalmen übersetzt und erläutert, tamtéž 1882; Über die Beziehung des Talmuds zum Judenthum und zu der sozialen Stellung seiner Bekenner, tamtéž 1884.

L: Gedenk-Blätter für S. R. H., Frankfurt a. M. 1889; C. Wilke, Biographisches Handbuch der Rabbiner 1. Die Rabbiner der Emanzipationszeit in den deutschen, böhmischen und großpolnischen Ländern 1781–1871, München 2004, s. 439–445; Encyclopaedia Judaica 9, Detroit 2007, s. 129–132; M. L. Miller, Moravští Židé v době emancipace, 2015, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Daniel Baránek