Biografický slovník
HÁK Miroslav 9.5.1911-29.6.1978
| Miroslav HÁK | |
 | |
| Narození | 9.5.1911 |
|---|---|
| Místo narození | Nová Paka |
| Úmrtí | 29.6.1978 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 87- Fotograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 107 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48190 |
HÁK, Miroslav, * 9. 5. 1911 Nová Paka, † 29. 6. 1978 Praha, fotograf
Jeho otcem byl komerční fotograf František H., u kterého se vyučil. 1928–29 se živil jako retušér a laborant v pražském ateliéru Langhans, 1931 v bratislavském ateliéru Horn. Mezitím pravděpodobně navštěvoval kurz F. Drtikola. 1932–37 pracoval v otcově ateliéru a vedle živnostenských zakázek studoval vizuální projevy mezinárodní avantgardy. 1937–41 byl divadelním fotografem Burianova Déčka. 1942 se stal zakládajícím členem Skupiny 42. Po Burianově zatčení nastoupil v redakci Věstníku fotografů. Z vlastního ateliéru v budově U Rozvařilů na Poříčí vytvořil jedno z center české válečné avantgardy. V červenci 1943 byla zatčena gestapem jeho žena Gréta H., roz. Löwyová (* 22. 4. 1915 Praha, † 28. 10. 1944 Osvětim), modelka jeho jedinečných aktů, odtransportována do terezínského ghetta a v říjnu 1944 do Osvětimi. H. se nikdy nezbavil pocitu tísně a výčitek z její smrti. V osobní krizi převzal otcův závod v rodišti. Po válce vedl ateliér na Žižkově, 1947 se stal fotografem Československého státního filmu. Od 1948 byl členem SVU Mánes. 1952–54 opět pracoval jako fotograf Burianova divadla. 1954–67 vedl fotoateliér Kabinetu (Ústavu) pro teorii a dějiny umění ČSAV, 1958 se stal členem tvůrčí skupiny Bilance, 1964 podruhé ovdověl. 1967 se místa v ústavu vzdal ve prospěch J. Hampla. I pod vlivem vážné oční choroby přestal 1969 fotografovat a odešel do předčasného důchodu.
H. se zařadil k významným osobnostem evropské fotografie. Originálními snímky začal záhy obesílat fotografické salony (prvně v Miláně 1932). S celoživotními přáteli, novopackými rodáky F. Grossem a L. Zívrem, v polovině třicátých let přijal estetiku surrealismu. Úspěch zaznamenal na Mezinárodní výstavě fotografie v Praze 1936, kde se jeho tvorba přiřadila k novátorství J. Sudka, J. Lehovce, J. Jeníčka, a zvláště J. Funkeho, který ho po výstavě Umělecká avantgarda doporučil E. F. Burianovi. V divadle D založil nový typ akční divadelní fotografie. Za války vytvářel objevné akty, plující do prostoru z totální černi, pražská zákoutí, svoji dílnu, ojediněle figurální záběry; přiblížil se existencialismu. Cenné byly jeho fotoreportáže z květnového povstání 1945. Po osvobození navázal epizodickou spolupráci s uměleckým hnutím dynamoarchismu kolem sborníku Aktiv. Od konce války upoutávaly jeho pozornost organické přírodní tvary, v jejichž detailech nalézal analogie se světem člověka. Dále rozvíjel své ztvárnění ženského torza, dočasně se zajímal o průmyslové stavby a v cyklu Pasáže naznačil další možnosti svého předčasně uzavřeného díla.
L: P. Balajka a kol., Encyklopedie českých a slovenských fotografů, 1993, s. 98–99 (se soupisem výstav a literaturou); NEČVU 1, s. 239–240 (se soupisem výstav a literaturou); SČSVU 3, s. 40; L. Linhart, Očima – Svět kolem nás, 1947; J. Kolář, M. H. Fotografie 1940–1958, 1959; J. Boček, M. H., 1964; J. Kříž, M. H., 1981; Skupina 42, 1998, s. 143–151.
Martin Kučera
Ve dvoře, 1942 (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze)
Bez názvu, z cyklu Divotvorná příroda, 1949 (Moravská galerie)
