MENDL Bedřich 29.8.1892-28.9.1940: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 28.9.1940
 
| datum úmrtí = 28.9.1940
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 53- Historik<br />61- Pedagog
+
| místo odpočinku =
 
+
| povolání = 53- Historik<br /> 61- Pedagog<br />
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 
}}
 
}}
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
 
 
[[Kategorie:1892]]
 
[[Kategorie:1892]]
 
[[Kategorie:Břežany]]
 
[[Kategorie:Břežany]]
 
[[Kategorie:1940]]
 
[[Kategorie:1940]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
'''MENDL, Bedřich,''' ''* 29. 8. 1892 Břežany (u Českého Brodu), † 28. 9. 1940 Praha, historik, editor, pedagog''
 +
 +
Pocházel z rodiny nájemce lichtenštejnského dvora Antonína M. a jeho manželky Marie, roz. Krásové. Původně německojazyčná židovská rodina se přestěhovala do Prahy, kde M. začal navštěvovat školu; maturoval na gymnáziu v Praze v Žitné ulici. Během dospívání se přiklonil k českému prostředí a konvertoval ke katolické víře. 1911 se zapsal ke studiu historie a zeměpisu na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity. V zimním semestru 1912/13 na univerzitě ve Vídni absolvoval seminář Oswalda Redlicha v Ústavu pro rakouský dějezpyt. Na české univerzitě obhájil disertaci ''Hospodářské a sociální poměry v Praze 1378–1430'' (PhDr. 1915). O rok později složil zkušku učitelské způsobilosti, 1917 získal aprobaci pro výuku zeměpisu. 1916–20 učil dějepis a zeměpis na obchodní akademii v Hořicích, tam se věnoval i regionální historii a publikoval drobnější stati. Současně začal spolupracovat s Kamilem Kroftou na vydávání listinných regest pro období Karla IV. (''Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae'').
 +
 +
Od 1920, kdy se vrátil do Prahy, byl spojen s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Zároveň 19. srpna 1920 ho Ministerstvo školství a národní osvěty na Kroftovo doporučení jmenovalo adjunktem nově zřízeného Československého státního historického ústavu vydavatelského. Dvacátá a třicátá léta 20. století pro M. znamenala dobu největšího pracovního vzepětí. 1927 obhájil habilitační práci ''Sociální krize měst ve 14. století'' a získal venia docendi pro středověké a novověké hospodářské dějiny. 1932 se stal tajemníkem tehdy založeného Archivu pro dějiny průmyslu a technické práce, rok nato byl zvolen členem Sociálního ústavu ČSR, 6. prosince 1933 jmenován ředitelem Státního historického ústavu, nástupcem nedlouho předtím zesnulého Jana Bedřicha Nováka. 1934 vznikla na Filozofické fakultě UK nová katedra všeobecných dějin hospodářských a sociálních středního a nového věku a M. se 8. října ujal jejího vedení. Současně byl jmenován bezplatným mimořádným profesorem obecných hospodářských a sociálních dějin a také mimořádným členem KČSN. M. slibně se rozvíjející vědeckou kariéru ukončil nástup fašismu. V březnu 1938 požádala fakultní komise ještě o jeho řádnou profesuru, žádost však neuspěla a ministerstvo ji obratem zamítlo. Následující měsíce přinesly v rychlém sledu události, které znamenaly osudový zvrat v jeho životě. Kvůli svému židovskému původu byl M. po mnichovské dohodě počátkem 1939 odvolán z místa ředitele Historického ústavu, 23. února funkci předal Františku Roubíkovi. V ústavu mohl nadále pracovat už jen na ''Regestech''. 1. března následoval nucený odchod z fakulty, 20. června mu členství zrušila také KČSN. V lednu 1940 ho univerzita poslala na dovolenou s čekatelným (ironií osudu nemohl mít jako bezplatný profesor dovolenou placenou) a vzápětí byl ve svých osmačtyřiceti letech penzionován. Narůstající perzekuce, bezvýchodná situace a v neposlední řadě ohrožení celé rodiny, které hrozilo vystěhování mimo Prahu, ho dohnaly k sebevraždě.
 +
 +
Od 1917 byl M. ženatý s Eleonorou Mráčkovou. Manželé měli tři děti. Eleonora po manželově smrti pečovala o jeho odkaz a podílela se na posmrtném vydání nedokončeného díla, její péčí vyšla roku 1947 kniha ''Vývoj řemesel a obchodu v městech pražských''. Téhož roku M. in memoriam udělila členství ČAVU. Nedokončené práce na VI. a VII. svazku ''Regest'' se ujala Milena Linhartová.
 +
 +
Těžištěm M. historické práce se stal výzkum sociálních poměrů měst v době předhusitské a husitské. Byl ovlivněn především německými historiky Maxem Weberem a Wernerem Sombartem, francouzskou školou Annales, přátelství ho pojilo s respektovaným belgickým medievistou Henrim Pirennem, jehož dílo ''Středověká města'' přeložil do češtiny. Ze svých univerzitních učitelů měl nejblíže k Josefu Pekařovi a Josefu Šustovi. M. zajímaly hospodářské poměry v českých středověkých a raně novověkých městech, věnoval se jejich vzniku, právní organizaci a cechovnímu zřízení. V širší komparaci s Evropou hledal kořeny sociálních zápasů a krizí. Jako editor a znalec dobových archivních pramenů, pokládal jejich studium nejen za východisko k poznání hospodářských a sociálních struktur, ale také za způsob kontroly správnosti ekonomických teorií. Ve své první práci poukázal na příkladu Prahy, jaký hospodářský dopad mělo husitství na rozvoj města a na příkladu nejstarší berní knihy brněnské, kterou vydal v edici s titulem ''Knihy počtů města Brna'' (1935), ozřejmil rozdělení pozemkového majetku, strukturu řemesel a živností. Ve dvacátých letech se věnoval též agrárním dějinám období 1789–1848. K poznání novodobých hospodářských dějin přispěl monografií ''Český průmysl před sto lety'' (1934), v níž doložil, že po napoleonských válkách bylo hospodářské úsilí o povznesení státu nedílnou součástí politické emancipace. M. se podílel na rozsáhlé syntéze ''Dějiny lidstva'', kterou redigoval J. Šusta, do níž přispěl oddíly o hospodářských poměrech od antiky, přes zámořské objevy až po anglickou průmyslovou revoluci.
 +
 +
'''D:''' soupis, in: J. Klepl, Soupis prací B. M. (zvl. otisk z knihy Vývoj řemesel a obchodu v městech pražských, 1947). Výběr: Z hospodářských dějin středověké Prahy, 1925; Počátky cechů a byzantské Eparchikon biblion, 1929; Hospodářský vývoj Evropy, 1931; Český průmysl před sto lety a počátky Průmyslové jednoty, 1934; Knihy počtů města Brna z let 1343–1365, 1935; Hospodářské a sociální poměry v městech pražských v letech 1378–1434, 1937; Tak řečené norimberské právo v Čechách, 1938. Edice: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae VI/1, 2, 3, 1928, 1930, 1954; VII/1–3, 1954–1958 (s M. Linhartovou); Listy královny Kunhuty králi Přemyslovi, 1928.
 +
 +
'''L:''' nekrolog: M. Linhartová, Prof. Dr. B. M., in: Časopis Společnosti přátel starožitností 49–50, 1941/1942 (vyd. 1946), s. 288–289; O. Říha, in: Sborník pro hospodářské a sociální dějiny 1, 1946, s. 87–89; J. Mezník, Erinnerung an B. M., in: Mediaevalia Bohemica č. 3, 1970 (vyd. 1971), s. 504–505. OSND 4/1, s. 177; MSN 4, s. 868; ČAVU, s. 273; ČBS, s. 454; Tomeš 2, s. 375; B. M. Velké osobnosti filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 7. vědecká konference k 100. výročí narození B. M., prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892–1992. AUC. Philosophica et Historica 4–1994, 1997; Kutnar, s. 755–760; V. Vyčichlová, B. M. a francouzské dějepisectví, in: Východočeské listy historické 17–18, 2001, s. 181–202; M. Nodl, B. M. a sociální dějiny středověku, in: Jaroslav Goll a jeho žáci, 2005, s. 475–501; Akademická encyklopedie českých dějin, sv. V (H/1), J. Pánek (vědecký redaktor), 2019, s. 253, 543–544 (se soupisem literatury); https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Mendl (stav k 6. 2. 2021).
 +
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, f. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), s. 1445; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, osobní fond; hrob: hřbitov u sv. Matěje, Praha-Dejvice.
 +
 +
MARIE MAKARIUSOVÁ

Aktuální verze z 6. 4. 2021, 12:59

Bedřich MENDL
Narození 29.8.1892
Místo narození Břežany (u Českého Brodu)
Úmrtí 28.9.1940
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
61- Pedagog

MENDL, Bedřich, * 29. 8. 1892 Břežany (u Českého Brodu), † 28. 9. 1940 Praha, historik, editor, pedagog

Pocházel z rodiny nájemce lichtenštejnského dvora Antonína M. a jeho manželky Marie, roz. Krásové. Původně německojazyčná židovská rodina se přestěhovala do Prahy, kde M. začal navštěvovat školu; maturoval na gymnáziu v Praze v Žitné ulici. Během dospívání se přiklonil k českému prostředí a konvertoval ke katolické víře. 1911 se zapsal ke studiu historie a zeměpisu na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity. V zimním semestru 1912/13 na univerzitě ve Vídni absolvoval seminář Oswalda Redlicha v Ústavu pro rakouský dějezpyt. Na české univerzitě obhájil disertaci Hospodářské a sociální poměry v Praze 1378–1430 (PhDr. 1915). O rok později složil zkušku učitelské způsobilosti, 1917 získal aprobaci pro výuku zeměpisu. 1916–20 učil dějepis a zeměpis na obchodní akademii v Hořicích, tam se věnoval i regionální historii a publikoval drobnější stati. Současně začal spolupracovat s Kamilem Kroftou na vydávání listinných regest pro období Karla IV. (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae).

Od 1920, kdy se vrátil do Prahy, byl spojen s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Zároveň 19. srpna 1920 ho Ministerstvo školství a národní osvěty na Kroftovo doporučení jmenovalo adjunktem nově zřízeného Československého státního historického ústavu vydavatelského. Dvacátá a třicátá léta 20. století pro M. znamenala dobu největšího pracovního vzepětí. 1927 obhájil habilitační práci Sociální krize měst ve 14. století a získal venia docendi pro středověké a novověké hospodářské dějiny. 1932 se stal tajemníkem tehdy založeného Archivu pro dějiny průmyslu a technické práce, rok nato byl zvolen členem Sociálního ústavu ČSR, 6. prosince 1933 jmenován ředitelem Státního historického ústavu, nástupcem nedlouho předtím zesnulého Jana Bedřicha Nováka. 1934 vznikla na Filozofické fakultě UK nová katedra všeobecných dějin hospodářských a sociálních středního a nového věku a M. se 8. října ujal jejího vedení. Současně byl jmenován bezplatným mimořádným profesorem obecných hospodářských a sociálních dějin a také mimořádným členem KČSN. M. slibně se rozvíjející vědeckou kariéru ukončil nástup fašismu. V březnu 1938 požádala fakultní komise ještě o jeho řádnou profesuru, žádost však neuspěla a ministerstvo ji obratem zamítlo. Následující měsíce přinesly v rychlém sledu události, které znamenaly osudový zvrat v jeho životě. Kvůli svému židovskému původu byl M. po mnichovské dohodě počátkem 1939 odvolán z místa ředitele Historického ústavu, 23. února funkci předal Františku Roubíkovi. V ústavu mohl nadále pracovat už jen na Regestech. 1. března následoval nucený odchod z fakulty, 20. června mu členství zrušila také KČSN. V lednu 1940 ho univerzita poslala na dovolenou s čekatelným (ironií osudu nemohl mít jako bezplatný profesor dovolenou placenou) a vzápětí byl ve svých osmačtyřiceti letech penzionován. Narůstající perzekuce, bezvýchodná situace a v neposlední řadě ohrožení celé rodiny, které hrozilo vystěhování mimo Prahu, ho dohnaly k sebevraždě.

Od 1917 byl M. ženatý s Eleonorou Mráčkovou. Manželé měli tři děti. Eleonora po manželově smrti pečovala o jeho odkaz a podílela se na posmrtném vydání nedokončeného díla, její péčí vyšla roku 1947 kniha Vývoj řemesel a obchodu v městech pražských. Téhož roku M. in memoriam udělila členství ČAVU. Nedokončené práce na VI. a VII. svazku Regest se ujala Milena Linhartová.

Těžištěm M. historické práce se stal výzkum sociálních poměrů měst v době předhusitské a husitské. Byl ovlivněn především německými historiky Maxem Weberem a Wernerem Sombartem, francouzskou školou Annales, přátelství ho pojilo s respektovaným belgickým medievistou Henrim Pirennem, jehož dílo Středověká města přeložil do češtiny. Ze svých univerzitních učitelů měl nejblíže k Josefu Pekařovi a Josefu Šustovi. M. zajímaly hospodářské poměry v českých středověkých a raně novověkých městech, věnoval se jejich vzniku, právní organizaci a cechovnímu zřízení. V širší komparaci s Evropou hledal kořeny sociálních zápasů a krizí. Jako editor a znalec dobových archivních pramenů, pokládal jejich studium nejen za východisko k poznání hospodářských a sociálních struktur, ale také za způsob kontroly správnosti ekonomických teorií. Ve své první práci poukázal na příkladu Prahy, jaký hospodářský dopad mělo husitství na rozvoj města a na příkladu nejstarší berní knihy brněnské, kterou vydal v edici s titulem Knihy počtů města Brna (1935), ozřejmil rozdělení pozemkového majetku, strukturu řemesel a živností. Ve dvacátých letech se věnoval též agrárním dějinám období 1789–1848. K poznání novodobých hospodářských dějin přispěl monografií Český průmysl před sto lety (1934), v níž doložil, že po napoleonských válkách bylo hospodářské úsilí o povznesení státu nedílnou součástí politické emancipace. M. se podílel na rozsáhlé syntéze Dějiny lidstva, kterou redigoval J. Šusta, do níž přispěl oddíly o hospodářských poměrech od antiky, přes zámořské objevy až po anglickou průmyslovou revoluci.

D: soupis, in: J. Klepl, Soupis prací B. M. (zvl. otisk z knihy Vývoj řemesel a obchodu v městech pražských, 1947). Výběr: Z hospodářských dějin středověké Prahy, 1925; Počátky cechů a byzantské Eparchikon biblion, 1929; Hospodářský vývoj Evropy, 1931; Český průmysl před sto lety a počátky Průmyslové jednoty, 1934; Knihy počtů města Brna z let 1343–1365, 1935; Hospodářské a sociální poměry v městech pražských v letech 1378–1434, 1937; Tak řečené norimberské právo v Čechách, 1938. Edice: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae VI/1, 2, 3, 1928, 1930, 1954; VII/1–3, 1954–1958 (s M. Linhartovou); Listy královny Kunhuty králi Přemyslovi, 1928.

L: nekrolog: M. Linhartová, Prof. Dr. B. M., in: Časopis Společnosti přátel starožitností 49–50, 1941/1942 (vyd. 1946), s. 288–289; O. Říha, in: Sborník pro hospodářské a sociální dějiny 1, 1946, s. 87–89; J. Mezník, Erinnerung an B. M., in: Mediaevalia Bohemica č. 3, 1970 (vyd. 1971), s. 504–505. OSND 4/1, s. 177; MSN 4, s. 868; ČAVU, s. 273; ČBS, s. 454; Tomeš 2, s. 375; B. M. Velké osobnosti filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 7. vědecká konference k 100. výročí narození B. M., prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892–1992. AUC. Philosophica et Historica 4–1994, 1997; Kutnar, s. 755–760; V. Vyčichlová, B. M. a francouzské dějepisectví, in: Východočeské listy historické 17–18, 2001, s. 181–202; M. Nodl, B. M. a sociální dějiny středověku, in: Jaroslav Goll a jeho žáci, 2005, s. 475–501; Akademická encyklopedie českých dějin, sv. V (H/1), J. Pánek (vědecký redaktor), 2019, s. 253, 543–544 (se soupisem literatury); https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Mendl (stav k 6. 2. 2021).

P: Archiv UK, Praha, f. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), s. 1445; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, osobní fond; hrob: hřbitov u sv. Matěje, Praha-Dejvice.

MARIE MAKARIUSOVÁ