Biografický slovník
ČECHURA František 7.5.1887-7.8.1974
| František ČECHURA | |
 | |
| Narození | 7.5.1887 |
|---|---|
| Místo narození | Skvrňany (Plzeň) |
| Úmrtí | 7.8.1974 |
| Místo úmrtí | Ostrava |
| Povolání |
26- Bánský odborník nebo energetik 11- Geolog 13- Geodet nebo kartograf 61- Pedagog 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 564-565 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44610 |
ČECHURA, František, * 7. 5. 1887 Skvrňany (Plzeň), † 7. 8. 1974 Ostrava, báňský odborník, geodet, geofyzik, pedagog
Po dokončení gymnázia v Plzni studoval na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami 1906–10 obor horního inženýrství, 1910–11 obor hutního inženýrství. 1911–18 působil v železnorudných dolech Pražské železářské společnosti v Nučicích jako provozní inženýr a pak závodní, krátce též ve vápencových lomech v Mořině u Karlštejna a v černouhelných dolech na Plzeňsku. 1919–20 byl závodním na dole Středočeského těžařstva v Mníšku pod Brdy. 1919 získal na VŠB doktorát (Dr. mont.), současně byl povolán na VŠB jako docent katedry důlního měřictví a geodézie (od 1921 mimořádný profesor a vedoucí katedry, 1927 řádný profesor). Jako jeden z mála pedagogů z Příbrami na VŠB zůstal i po rozhodnutí o jejím přeložení do Ostravy 1945. Státními orgány byl pověřen zorganizovat přestěhování školy a zahájení její činnosti v Ostravě: 1945–47 byl rektorem, 1947–49 prorektorem VŠB, poté vedoucím katedry důlního měřictví a geofyziky. 1951 na škole zřídil samostatnou specializaci důlního měřictví. 1953 byl jmenován akademikem ČSAV a DrSc. 1958 odešel do výslužby, jeho pokračovatelem na VŠB byl K. Neset.
Č. studoval problémy připojovacího měření povrchových a důlních měřických sítí, důlní mapování, aplikace geofyziky pro účely důlního měřictví, prospekce nerostných surovin aj. Navrhl řadu konstrukčních zlepšení geodetických přístrojů. Ve 20. letech prováděl v příbramské oblasti geomagnetická měření pro prospekční účely, později měření magnetické deklinace na území celé ČSR, které se stalo podkladem pro vypracování mapy izogon 1931 (vydána v Atlasu republiky Československé, 1935). Vydal Důlní měřictví (1925), první českou učebnici tohoto oboru. V dolech na Březových Horách u Příbrami instaloval gravimetrickou stanici pro měření slapů zemské kůry. Pro několik těžebních podniků naměřil kartografické základy pro důlní mapy (Milešov u Sedlčan, Ejpovice, Malé Svatoňovice, Jáchymov, Březové Hory). Od 1927 byl členem Československého komitétu geodetického a geofyzikálního, Masarykovy akademie práce a Československé společnosti balneologické. 1955 obdržel Řád rudého praporu práce, 1967 Řád práce. Patřil k průkopníkům aplikované geofyziky v ČSR, založil československou školu důlního měřictví. Celková bibliografie čítá 91 prací.
D: Dobývání a těžba v lomech pro velkou denní výrobu, in: Hornické a hutnické listy, 20, 1919, s. 153n.; Jak přesně lze odečítati na závěsném kompasu, in: tamtéž, s. 178n.; Důlní měřictví 1–2, 1925; Předběžná zpráva o pozorování pohybu vrstev zemských v dolech březohorských, in: Sborník 1. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Praze v roce 1924, 1926, s. 16n.; Magnetická deklinace na Slovensku pro epochu 1932.0, in: Sborník Prírodovedeckého klubu v Košiciach 2, 1933–34; Magnetische Kartierung und Geologie, in: Beiträge zur angewandten Geophysik (Leipzig) 4, 1934, s. 407n.; Magnetická deklinace ve středním Povltaví, in: Věstník Královské České společnosti nauk, Třída matematicko-přírodovědecká, 1939; Geoelektrické zjišťování zlomů v kůře zemské odporovým měřením, in: Věstník Státního geologického ústavu ČSR 22, 1947, s. 271n.; Měřické podklady důlních map báňského závodu v Příbrami, in: Rozpravy Svazu horních a hutních inženýrů 1, 1947, č. 1; Trigonometrické určování bodu složitým protínáním, 1949; Geodesie 1–2, 1951–52; Kurs důlního měřictví, 1953 (2. přepracované vyd. 1956; s K. Nesetem).
L: OSND 1/2, s. 1019; ČsB 1, nestr.; NGS, s. 685; L. Khás, F. Č.–80 let, in: Vesmír 46, 1967, s. 154; B. Rovný, Osmdesátiny akademika F. Č., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 12, 1967, s. 164n.; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 127; J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské v Příbrami, 1984, s. 143; Jubilejní sborník prací k 100. výročí akademika F. Č., 1987; ČBS, s. 91; Slezsko 4, s. 28; Historie a současnost báňského školství v českých zemích, 1996, s. 120; Tomeš 1, s. 191; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností kultury a vědy příbramského regionu, 2001, s. 45n. (kde další literatura).
Pavel Vlašímský
