ČERNÍN z Chudenic Heřman ?1579-7.3.1651

Z Personal
Heřman ČERNÍN z Chudenic
Narození asi 1579
Místo narození Nedrahovice u Sedlčan
Úmrtí 7.3.1651
Místo úmrtí Petrohrad u Podbořan
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 10-11
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44810

ČERNÍN z Chudenic, Heřman, * asi 1579 Nedrahovice u Sedlčan ?, † 7. 3. 1651 Petrohrad u Podbořan, politik, literát, diplomat

Byl jedním z osmi dětí Jana Č. na Lštění a Nedrahovicích († 1580), jeho bratrem byl mj. Diviš Č. (asi 1565–1621). Dospívání prožil jako páže v Itálii (v Mantově a v Montferratu) na dvoře knížete Gonzagy. Jako mladík se účastnil ve vojsku vévody z Parmy tažení do Francie a proti Holanďanům, 1594–96 bojoval v císařských službách v Uhrách proti Turkům. 1598 se vydal společně se švagrem (manželem Č. sestry Evy) Kryštofem Harantem z Polžic a z Bezdružic na cestu do Svaté země. Putoval přes Bavorsko a Tyroly, do Itálie, dále na Krétu, Kypr, do Jeruzaléma a do Egypta. Po návratu z pouti ještě navštívil (1599) s oficiální výpravou císařského dvora Španělsko.

Císař Rudolf II. jmenoval 1599 Č. členem dvora a po několika letech nejvyšším hejtmanem komorních statků v Čechách. Díky znalostem východních zemí a jejich řečí Rudolfův nástupce Matyáš pověřil Č. poselstvím do Cařihradu (1616 až 1618) k tureckému sultánu, aby sjednal příměří s Portou. Č. se tohoto úkolu zhostil úspěšně a zajistil tak mír mezi oběma říšemi, který trval dvacet let. Po návratu z Cařihradu se stal hejtmanem Starého Města pražského. Za stavovského povstání stál na straně císaře a musel odejít ze země, 1620 bojoval v bitvě na Bílé hoře ve vojsku Maxmiliána Bavorského.

Po bitvě na Bílé hoře zastával opět svůj někdejší úřad pražského hejtmana (do 1623), byl jmenován přísedícím většího soudu zemského a královským místodržícím. Na čas se sblížil s Albrechtem z Valdštejna, sám postavil a určitou dobu vydržoval pluk, 1632 dobyl město Žatec a zajal saskou posádku. 1644–47 stál Č. v čele dvorského lenního soudu, 1648–49 byl nejvyšším sudím zemským, 1650 se stal nejvyšším komořím a krátce před smrtí nejvyšším hofmistrem, tedy druhým nejvyšším hodnostářem království. Vrátil se i do diplomatických služeb, 1644 byl poslán znovu do Turecka, aby zažehnal nebezpečí, které habsburské monarchii hrozilo od případného spojenectví švédského generála L. Torstenssona, uherského šlechtice G. Rákócziho a Turecka; Č. byl v jednáních opět úspěšný a tuto třetí cestu do Orientu zachytil ve svých Pamětech.

Více než o úřady a o hodnosti se Č. zajímal o obchody a o své statky. Udržoval významné obchodní styky s Benátkami, Cařihradem, Drážďanami, Kolínem nad Rýnem. Provozoval železárny, měl rozsáhlý chov koní, obchod vínem a solí. Jeho diplomatické cesty do Cařihradu byly zároveň cestami obchodními, při nichž sledoval i soukromé cíle. Majetek rozšířil jak výhodnými sňatky, tak rovněž cestou pobělohorských konfiskací, díky nimž výhodně koupil panství Žihle, Petršpurk (Petrohrad), Andělskou Horu, Kysibl (nyní Stružná), Bochov, Šanov, Krty, Vroutek, Senomaty a také domy v Praze. 1637–38 zakoupil panství Kost a Schmiedeberg (nyní Kowary) ve Slezsku, později získal dominia Mělník a Kosmonosy. 1607 byl Č., dosud rytíř, povýšen do panského stavu. Za věrnost Ferdinandu II. byl 1623 odměněn titulem říšského svobodného pána a 1627 se stal českým hrabětem. Třikrát se oženil: 1606 s Marianou Karlovou ze Svárova († 1624), 1625 s Annou Salomenou Hradišťskou z Hořovic, vdovou po Kryštofu Harantovi z Polžic a z Bezdružic († 1632), a 1635 se Silvií Carettovou hraběnkou z Millesima. Neměl žádné děti a jeho majetek přešel na vnuka Heřmanova bratra Humprechta, Humprechta Jana Č. (1628–1682).

Byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta v Praze.

D: H. Č., první hrabě z Chudenic a jeho cesta do Cařihradu r. 1644 (ed. anonymní), in: Lumír 6, 1856, s. 207n.; korespondence s manželkou (z let 1635–51) ed. F. Tischer, in: Věstník KČSN, 1908, s. 1n.; A. Wenner, Tagebuch der Kaiserlichen Gesandtschaft nach Konstantinopol 1616–1618 (ed. K. Nehring), München 1984.

L: F. Tischer, H. hrabě Č. z Chudenic, 1903; J. Pekař, Kniha o Kosti. Kus české historie 1–2, 1909–1911, passim; RSN 2, s. 511; OSN 6, s. 625n.; OSND 1/2, s. 1033; MSN 1, s. 999; LČL 1, s. 445n.; SDLČ, s. 95; K. Bílek, Kdo je kdo v dějinách Sobotecka, 1995, s. 21; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88–90; E. Petrů, An der Grenze von Humanismus und Barock. H. Č. von Chudenice und seine Reisebeschreibung, in: Tschechisches Barock. Sprache, Literatur, Kultur, Frankfurt am Main 1999, s. 95n.; P. Štěpánek, Výdaje H. Č. na jeho první vyslanecké cestě do Istanbulu v letech 1616–1617, 1, Edice textu 2, 3, in: ČNM–A 170, 2001, č. 1–2, s. 47n., č. 3–4, s. 14, 171, 2002, č. 1–2, s. 31n.; M. Koldinská, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popravišti, 2004, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martina Ondo-Grečenková