ČERNÝ Josef 28.2.1885-7.12.1971

Z Personal
Josef ČERNÝ
Narození 28.2.1885
Místo narození Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou
Úmrtí 7.12.1971
Místo úmrtí New York (USA)
Povolání 44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 40
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44944

ČERNÝ, Josef, * 28. 2. 1885 Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou, † 7. 12. 1971 New York (USA), právník, politik

Pocházel ze selského rodu v úrodném východním Polabí, které bylo kolébkou agrárního hnutí. Studoval práva na pražské a vídeňské univerzitě. Po promoci pracoval jako advokátní koncipient a poté jako významný pražský advokát. Již během studií byl činný v agrárním hnutí a spoluzakládal Sdružení agrárních akademiků. Mnoho let byl okresním funkcionářem agrárního dorostu a před první světovou válkou pracoval i v pražské organizaci České agrární strany. 1921 se oženil s dcerou čelného představitele agrárního hnutí A. Švehly Helenou. Po vzniku Československé republiky se 14. 11. 1918 stal poslancem Revolučního Národního shromáždění. Ve volbách 1920, 1925, 1929 a 1935 byl opakovaně ve východočeské volební župě zvolen poslancem za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrární stranu). Ve sněmovně se věnoval hlavně ústavoprávní a finanční problematice, zastával tam řadu funkcí, mj. byl od 1929 předsedou rozpočtového výboru a místopředsedou ústavněprávního výboru. Stal se předsedou parlamentní úsporné a kontrolní komise zřízené v době vrcholící hospodářské krize 1933. Na sjezdu Republikánské strany 1922 byl zvolen členem výkonného výboru a předsednictva strany. I když ve dvacátých letech nezastával ještě ministerskou funkci, patřil k užšímu vedení strany. Jeho politické aktivity v rámci agrárního hnutí se v té době soustřeďovaly na sféru rozpočtovou, na zemědělské družstevnictví a zemědělské školství. Vedle organizačního talentu vynikal schopností vyrovnávat rozporné zájmy jednotlivých skupin v agrárním hnutí, vyjednávat a dosahovat kompromisu v rámci vládní koalice. Jeho politický vliv v Republikánské straně posílil, když předseda strany a předseda vlády A. Švehla 1928 těžce onemocněl a Č. zajišťoval spojení mezi ním a úřadujícím vedením strany.

V souvislosti s generační výměnou agrárních vůdců ve třicátých letech byl v únoru 1934 jmenován ministrem vnitra v druhé Malypetrově vládě. Tuto, v tehdejší situaci klíčovou vládní funkci, zastával i v následujících vládách premiéra Milana Hodži až do září 1938. V duchu vládní politiky pevné ruky se mu dařilo úspěšně zajišťovat vnitřní stabilitu a bezpečnost republiky. Jako ministr vnitra energicky, ale obezřetně zasahoval proti separatistickým akcím henleinovců a dalších sudetoněmeckých nacionalistických organizací. Před parlamentními volbami 1935 neúspěšně navrhoval zákaz činnosti Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Jím vedené ministerstvo vnitra přes nátlak Berlína nejen tolerovalo v ČSR činnost demokratické německé emigrace, ale také benevolentně poskytovalo emigrantům azyl a Č. byl proto napadán sudetoněmeckým tiskem. Stejně energicky jako proti separatistickým akcím henleinovců vystupoval 1934–35 proti akcím komunistů ohrožujícím demokratické zřízení v republice. Po Mnichovu se stal v rámci tzv. koncentrace politických stran úřadujícím zástupcem R. Berana jako předsedy Strany národní jednoty, ale místo ve vládě již nepřijal. Nesouhlasil s cestou prezidenta E. Háchy do Berlína 14. 3. 1939. Za nacistické okupace odešel do ústraní a veřejného života se neúčastnil.

Přesto byl po osvobození 1945 na nátlak komunistů pro údajnou kolaboraci zatčen a 18 měsíců držen ve vyšetřovací vazbě. Národní soud ho však v dubnu 1947 zcela zprostil viny. Po únoru 1948 odešel do emigrace. Žil většinou v USA a zapojil se do politické práce v exilu. Patřil mezi iniciátory obnovy agrární strany a na svatováclavském sjezdu v Paříži 29. 9. 1948 byl zvolen předsedou Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v exilu. Jako představitel československého agrárního hnutí se stal místopředsedou Mezinárodní selské unie (International Peasant Union), která navazovala na Mezinárodní agrární byro založené v meziválečném období z iniciativy A. Švehly. Při obnově agrární strany v exilu spolupracoval s L. Feierabendem, M. Hrábikem (oba žili v USA) a K. Cvachovcem (žil v Kanadě). Působil i v 1949 založené Radě svobodného Československa a byl členem výboru mezinárodní emigrantské Organizace ujařmených národů (Captive Nations Organisation).

L: M. Navrátil, Almanach Národního shromáždění, 1919, s. 135; Národní shromáždění Republiky československé v prvním desetiletí 1918–1928, 1928, s. 666n., passim; Köpfe, s. 38; J. Kolařík, Slovník politický a národohospodářský, 1937, s. 245; KSN 2, s. 462; Národní shromáždění Republiky československé v druhém desetiletí 1928–1938, 1938, s. 829n., passim; J. Č., in: VČAZ 11, 1935, s. 189; MSB 1, s. 94; Pejskar 1, s. 57n.; ČBS, s. 96; Kolář Elity, s. 37n.; Tomeš 1, s. 205; M. Hrábik Samal, Republikánská strana v exilu, in: K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách, 2001, s. 187n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina