Verze z 7. 12. 2016, 16:57, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku ČÍLA Bohumír 16.5.1885-1973 na ČÍLA Bohumír 16.5.1885-13.2.1973 bez založení přesměrování)

ČÍLA Bohumír 16.5.1885-13.2.1973

Z Personal
Bohumír ČÍLA
Narození 16.5.1885
Místo narození Nová Paka
Úmrtí 13.2.1973
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45125

ČÍLA, Bohumír, * 16. 5. 1885 Nová Paka, † 13. 2. 1973 Praha, malíř, restaurátor

Byl bratrem generála Antonína Mikuláše Č. (1883–1983) a malíře Otakara Č. (1894–1977). Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Pobýval na stipendiu v Paříži. Účastnil se výstav v Praze (1937) a Pardubicích (1938). Získal Turkovu cenu hl. m. Prahy a řadu dalších ocenění.

Maloval podobizny (Generál Syrový, Hercegovka, Stětí sv. Jana, Fariseus a publikán), figurální kompozice a náboženské výjevy, vyzdobil i několik kostelů, mj. v Praze-Holešovicích (sv. Antonín), Loděnici a Komíně u Brna, provedl restaurační práce v České koleji v Římě (1911, cyklus obrazů ze života sv. Václava, fresky a sgrafita), na freskách v kostelech v Pelhřimově (1919), Ledči nad Sázavou (1930–31), Havlíčkově Brodě (1931), v klášteře při kostele P. Marie a Karla Velikého v Praze na Karlově, na hradě Rožmberk (1923), v zámcích v Roudnici, Pardubicích (1930–31), v Liběchově (Navrátilovy nástěnné výjevy). V Praze od počátku dvacátých let restauroval malby stěn v letohrádku Amerika (s M. Duchkem), v kapli sv. Eligia v Klementinu, ve dvou tzv. Mozartových salonech na Bertramce, ve Staroměstské radnici arkýř kaple, Brožíkovy obrazy Mistr Jan Hus před koncilem a Zvolení Jiřího z Poděbrad. V Národním divadle renovoval Hynaisovu oponu, dvakrát Maroldovo panorama bitvy u Lipan v pavilonu holešovického výstaviště (1934, 1962), v Ledeburském paláci salu terrenu (1941–44), dřevěné stropy Valdštejnského paláce a Pražského hradu a na radnici v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Vytvořil kopii kalendářové desky od J. Mánesa na pražském orloji (1946). Ve Znojmě se podílel (1958–59) s O. a B. Míšovými na restaurování Maulbertschovy nástěnné malby v kostele sv. Hypolita. 1960 pracoval na obnově Etgensovy výzdoby poutního kostela ve Křtinách u Brna a o rok později dokončil restaurátorské práce na zámku v Dukovanech.

L: Toman 1, s. 149; KSN 3, s. 67; NEČVUD, s. 158; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, 1998, s. 138, 344.

Jarmila Štogrová