BOŽETĚCH †1096

Z Personal
BOŽETĚCH
Narození ?
Úmrtí po 1096
Místo úmrtí asi v Uhrách
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 108-109

BOŽETĚCH, * ?, † po 1096 asi v Uhrách, opat sázavského kláštera, malíř, řezbář

Mnich benediktinského sázavského kláštera, schopný a talentovaný člověk, byl po smrti opata Jimrama asi 1085 zvolen jako čtvrtý opat do úřadu, který vykonával do 1096. Byl posledním představeným slovanského období kláštera. Podle tradice byl B. sebevědomý, schopný a mimořádně nadaný, skvělý řečník s bystrou pamětí, ale také popudlivý a náchylný k lidským slabostem. Těšil se přízni krále Vratislava I., a to i přesto, že Vratislavův pokus získat od papeže Řehoře VII. povolení slovanské liturgie v pražské diecézi neuspěl. Příznivá ekonomická situace kláštera za B. opatství umožnila přestavět a rozšířit klášterní kostel (vysvěcen v říjnu 1095) a budovy kláštera. Kostel vybavil uměleckými předměty, na jejichž zhotovení se i sám podílel. Proslul jako stavebník, malíř, řezbář ve dřevě i slonové kosti a sochař. Z jeho uměleckého díla se ovšem nic nedochovalo. Sebevědomí a náklonnost krále Vratislava I. ho vedly k překročení kompetencí, když o jednom z největších svátků vsadil králi korunu na hlavu místo dosud nevysvěceného biskupa Kosmy, ačkoli byl tento akt vyhrazen pouze biskupovi. Před sesazením z úřadu zachránila B. jen přímluva velmožů králova dvora u pražského biskupa. Jako trest uložil biskup B. vyřezat krucifix v životní velikosti a donést ho do chrámu sv. Petra v Římě, což B. splnil. Po smrti Vratislava I. si ovšem své postavení neudržel. Vratislavův nástupce Břetislav II., přívrženec papeže Řehoře VII. usilující o reformu české církve, nebyl nakloněn slovanské liturgii. Svým chováním B. navíc získal mnoho nepřátel, hlavně mezi mnichy vlastního kláštera. Ti prý proti němu intrikovali u knížete. Spory uvnitř kláštera i jejich prezentace na veřejnosti utvrdily Břetislava II. v rozhodnutí zrušit sázavský klášter. Na konci 1096 byl B. sesazen z úřadu a slovanská komunita i s bývalým opatem definitivně vyhnána z kláštera. O B. nejsou další zprávy, snad odešel s některými mnichy do Uher, kde zemřel.

L: V. Novotný, České dějiny 1/2, 1913 (rejstřík); K. Reichertová – E. Bláhová – V. Dvořáková – V. Huňáček, Sázava. Památník staroslověnské kultury v Čechách, 1988 (rejstřík); DČVU 1/1, s. 92 a 134.

P: Mnich Sázavský (ed. J. Emler), in: FRB 2, 1874, s. 249n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Bláhová