BROCK Robert 27.5.1905-2.12.1979

Z Personal
Robert BROCK
Narození 27.5.1905
Místo narození Rakovník
Úmrtí 2.12.1979
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 183-184

BROCK, Robert, * 27. 5. 1905 Rakovník, † 2. 12. 1979 Praha, dirigent, hudební pedagog

Po studiu na reálce v Rakovníku (do 1923) absolvoval pražskou konzervatoř v oboru dirigování u Václava Talicha a Pavla Dědečka (1927). Zapsal se i na pražskou univerzitu, studium hudební vědy však nedokončil. Působil jako korepetitor v Městské opeře v Bernu (1928/29), dirigent Městského divadla v Rostocku (1930) a Městské opery v Brémách (do 1933). Z rasových důvodů musel opustit Německo a 1933–35 působil jako dirigent pražského Osvobozeného divadla. 1936–38 vedl v tehdejším Sovětském svazu filharmonii v Charkově a rozhlas v Archangelsku. Během protektorátu byl zbaven možnosti uměleckého uplatnění a deportován do ghetta Terezín. Po zařazení K. Ančerla do transportu dirigoval vězeňský orchestr a komponoval i hudbu ke Karafiátovým Broučkům. Kromě toho nastudoval symfonie A. Dvořáka, skladby B. Martinů, J. Suka a J. Offenbacha. Po osvobození se stal dirigentem Zemského národního divadla v Brně (1945–47), v sezoně 1947/48 byl šéfem Velké opery 5. května v Praze, 1948–69 pak dirigentem opery Národního divadla. Od 1948 vyučoval dirigování na pražské AMU. Jeho prvním zatím zjištěným dirigentským vystoupením v divadle bylo řízení premiéry hry E. F. Buriana Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (Dada, Na Slupi 23. 5. 1928), předtím dirigoval i ve Švandově divadle. Po návratu z Německa zůstal B. v okruhu české avantgardy, navázal kontakt s hudební skupinou Mánesa, jejíž člen Jaroslav Ježek mu nabídl místo dirigenta v Osvobozeném divadle (počínaje hrou Slaměný klobouk, 1933); ve spolku Přítomnost 1935 řídil premiéru Ježkova Malého baletu. Do tehdejšího SSSR ho přivedla především možnost pracovního uplatnění, která v Praze chyběla. V terezínském ghettu se účastnil kulturního dění, na jaře 1945 s Hanušem Theinem sestavil a instrumentoval směs národních písní ke koncertnímu dětskému provedení Karafiátových Broučků. Po válce se o brněnský operní repertoár dělil s Antonínem Balatkou a Bohumilem Liškou. Jeho první premiérou byla v říjnu 1945 Janáčkova opera Její pastorkyně, později nastudoval vedle běžného repertoáru též operu G. B. Pergolesiho Služka paní a dílo B. Brittena Peter Grimes. Po spíše epizodním působení v pražské Velké opeře 5. května připravil v Národním divadle 25 premiérových večerů, mezi nimiž byl hojně zastoupen český a slovenský repertoár (L. Janáček; O. Zich, Malířský nápad; O. Ostrčil, Poupě; R. Karel, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, vše 1948/49; J. Cikker, Beg Bajazid, 1957/58; B. Martinů, Veselohra na mostě, 1961/62; I. Krejčí, Pozdvižení v Efesu, 1962/63) a nová nastudování děl z repertoáru předklasické doby (G. F. Händel, Ch. W. Gluck). Jeho výkony byly vždy připraveny odpovědně a s mimořádnou svědomitostí.

D: překlady libret do němčiny: K. Sabina, Prodaná nevěsta, hudba B. Smetana (úprava překladu Friedricha Adlera z 1928), 1953; J. Kvapil, Rusalka, hudba A. Dvořák, 1960; M. Neklanová, Žvanivý slimejš, hudba Jiří Pauer, 1963. Gramofonová nahrávka: V + W, Osvobozené divadlo III (reedice nahrávky písniček Ježkova orchestru z roku 1934, dir. R. B., Supraphon), 1994.

L: Pazdírek, s. 110; HS 1, s. 135; Postavy brněnského jeviště 1, 1979, s. 467; V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957, s. 344; M. Obst – A. Scherl, K dějinám české divadelní avantgardy, 1962, s. 302; V. Holzknecht, Hudební skupina Mánesa, 1968, s. 38n., 186, 285; Almanach: 90 let stálého českého divadla v Brně 1884–1974, 1974, sv. 2, soupis repertoáru, s. 143n.; L. Vrkočová, Hudba terezínského ghetta, in: Jazzpetit 8, 1981, s. 30; M. Kuna, Hudba na hranici života, 1990, s. 226, 241; http:// archiv.narodni-divadlo.cz/ (soupis premiér v ND).

Jitka Ludvová