BUBÁK Alois 22.8.1824-6.3.1870

Z Personal
Alois BUBÁK
Narození 22.8.1824
Místo narození Kosmonosy u Mladé Boleslavi
Úmrtí 6.3.1870
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 263-264

BUBÁK, Alois, * 22. 8. 1824 Kosmonosy u Mladé Boleslavi, † 6. 3. 1870 Praha, malíř, kreslíř, ilustrátor

Pocházel z rodiny venkovského řezbáře, malíře a štafíře. Podle přání rodičů se měl stát knězem. Proto po absolvování gymnázia v Mladé Boleslavi studoval v Praze nejprve na filozofické a teologické fakultě. Odtud přešel na Akademii výtvarných umění, kde 1844–47 navštěvoval přípravnou školu Aloise Čermáka a 1847–54 krajinářskou školu Maxe Haushofera. 1849 podnikl cestu do Krkonoš, 1851 do Alp. Od 1850 pravidelně vystavoval na výročních výstavách Krasoumné jednoty. Přátelil se s malířem Adolfem Kosárkem. B. se živil jako učitel kreslení a ilustrátor. 1858–65 vyučoval kreslení na Obchodní akademii a na Vyšší dívčí škole v Praze, 1864 se stal spolupracovníkem časopisu Světozor, pracoval také pro časopis Květy. Byl členem Krasoumné jednoty (1850–55), Spolku sv. Lukáše (od 50. let) a Umělecké besedy (od 1868). V počátcích své tvorby se tento talentovaný krajinář inspiroval romantickým mnichovským příkladem, přitom krajinný motiv si přizpůsoboval malebnou kompozicí s barevným a tvarově bohatým popředím. Jen pomalu opouštěl uměle v ateliéru komponovaný obraz i haushoferovskou inspiraci vysokohorskými sceneriemi z Alp, ze Solné komory, krajinou z okolí jezer uprostřed hornatého Rakouska a obracel se k české přírodě. Zprvu do Krkonoš a na Šumavu, tedy do míst, která se tehdy stala pro svou nepřístupnost rájem všech romantiků. Okouzlila jej zejména atmosféra v okolí šumavského Plešného jezera, objeveného a proslaveného v prózách Adalberta Stiftera. Od začátku 60. let se B. pomalu odvracel od emocionálně pojatých a motivicky neobvyklých krajin s literární tendencí a zaměřil se na konkrétní krajinu, zejména na záběry z rodného Mladoboleslavska, Turnovska, z okolí Bezdězu a řeky Jizery. V nich už lze spatřovat zřetelnou snahu o realistické a charakteristické zpodobení přírody. Zájem o české dějiny, silný tehdy v celém národním kulturním životě a malířsky vyjadřovaný především figuralismem historické školy, přivedl B. – stejně jako později Ullika a Mařáka – k zobrazování významných míst české historie, k pohledům na hrady a památné zříceniny. V souboru kreseb a akvarelů z let 1865–67 vystihl specifický vzhled geologických a přírodních útvarů české krajiny, především Ralska z Ještědu. 1868 se u B. projevila tuberkulóza. I když se obrazy z posledních dvou let, snad právě vlivem těžké choroby, vyznačují jistou stagnací, řadíme dílo tohoto malíře k zajímavým kapitolám v historii českého krajinářství 19. století.

D: Plešné jezero, 1855 (sbírky Pražského hradu); Hrubá skála, 1853; Pohled na hrad Zvířetice, 1858; Krajina pod Bezdězem, před 1863; Říp, 1863–65; Letní odpoledne v krajině pohoří Jizerského, 1863; Vrch Mužský u Mnichova Hradiště 1865 (NG v Praze).

L: OSN 4, s. 821; MČE 1, s. 595; Toman 1, s. 111n.; BL 1, s. 158; NEČVU 1, s. 94n.; J. Tomeš, A. B., 1956; J. Kotalík – N. Blažíčková-Horová, A. B. a česká krajinomalba 2. poloviny 19. století, katalog NG a Klubu pracujících v Hlinsku, in: Výtvarné Hlinecko, 1987; N. Blažíčková-Horová, České malířství 19. století, in: katalog stálé expozice Sbírky umění 19. století v klášteře sv. Anežky České, 1998, s. 126n.; táž (ed.), Krajina v českém umění 17.–20. století, průvodce stálou expozicí NG v Praze v paláci Kinských, 2005, s. 43n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Naděžda Blažíčková-Horová