CANISIUS Petr 8.5.1521-21.12.1597

Z Personal
Petr CANISIUS
Narození 8.5.1521
Místo narození Nijmegen (Nizozemí)
Úmrtí 21.12.1597
Místo úmrtí Fribourg (Švýcarsko)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 383-384

CANISIUS, Petr (též KANISIUS, pův. jm. Peter Kanjis, not de Hondt), * 8. 5. 1521 Nijmegen (Nizozemí), † 21. 12. 1597 Fribourg (Švýcarsko), jezuita, teolog, kazatel, katecheta

Byl synem nijmegenského starosty. Matka mu záhy zemřela a o chlapcovu výchovu se starala její sestra. V patnácti letech odešel studovat do Kolína nad Rýnem a 1540 tam získal doktorát filozofie. Měl pokračovat studiem práva, ale ovlivněn knězem Mikulášem Eschem z Brabantu a kartuziánským mystikem Justem Landsbergem obrátil svůj zájem k teologii. Seznámil se s Petrem Fabrem, blízkým spolupracovníkem Ignáce z Loyoly. Toto setkání podnítilo jeho rozhodnutí vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova, kam byl v Mohuči 1543 přijat jako první Němec. Pokračoval ve studiích teologie v Kolíně, po dosažení bakalaureátu byl 1544 vysvěcen na jáhna, o dva roky později na kněze.

Jako vyslanec řádu se zúčastnil tridentského koncilu. Vyučoval rétoriku na první jezuitské škole v Messině na Sicílii. Od 1549, kdy v Bologni dosáhl doktorátu teologie, působil jako katolický reformátor v Německu a svým horlivým přístupem si vysloužil přízvisko „druhý apoštol Německa“. Na přání bavorského vévody Viléma IV. spolu s teology C. Jayem a A. Salmeronem reformoval univerzitu v Ingolstadtu. Odtud byl vyslán do Vídně. 1556 se stal prvním provinciálem hornoněmecké řádové provincie, jež zahrnovala nejen jižní Německo a Rakousko, ale také země české koruny. Ve stejném roce přivedl do Prahy dvanáct jezuitů, kteří se usadili v opuštěném dominikánském klášteře u kostela sv. Klimenta. Kromě Prahy působil v Augšpurku, v Mnichově, v Dillingenu, v Innsbrucku a nakonec ve Fribourgu, kde také zemřel. Při kanonizaci 1925 byl zároveň prohlášen církevním učitelem.

Jeho nejznámějším dílem se stal katechismus, který vznikl ve dvou verzích s ohledem na věk studentů, jimž byl určen. Tzv. Velký Canisiův katechismus (Summa doctrinae christianae, 1. vyd. 1555) byl určen starší mládeži a sloužil i potřebám kléru. C. jej sestavil 1552–55 za svého vídeňského pobytu, dokončil tak práci P. Claudia Jaya, jemuž tento úkol původně Ferdinand I. svěřil. Dílo koncipované jako odpovědi na 213, resp. 223 otázek, získalo velkou oblibu. U nás kolovalo převážně v latinské verzi, plného českého překladu se nikdy nedočkalo. Pro žáky nižších tříd vytvořil Katechismus minor (tzv. Malý katechismus, 1. vyd. 1558), který obsahuje pouze 124 otázek. Ten se stal jedním z rozšířenějších katechismů tridentského katolicismu. Latinsko-řecká verze sloužila na jezuitských gymnáziích výuce řečtiny. Tzv. Nejmenší katechismus, vydaný 1596, byl dokonce graficky upraven pro výuku čtení v elementárních třídách.

Katechismy se už na sklonku C. života staly nejvydávanějšími knihami (do 1597 na 200 vydání) a byly snad též prvními knihami tištěnými pražskou jezuitskou tiskárnou.

D: C. Sommervogel S. I. (ed.), Bibliothèque de la Compagnie de Jésus, II, Bruxelles – Paris 1891; M. Tanner, Societas Jesu, Apostolorum Imitatrix, 1694, s. 285n. (s obr. na s. 286, č. 63).

L: BOS 3, s. 668n.; T. V. Bílek, Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova vůbec a v zemích českých zvlášť, 1896, passim; A. Podlaha, Styky Petra Kanisia s vlastí naší a stručné dějiny českého překladu jeho katechismu, in: Časopis katolického duchovenstva 38, 1897, s. 577n.; A. Kroess, Der selige P. C. in Österreich, Wien 1898; týž, Geschichte der böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu I, Wien 1919, passim; M. Barbera, Il libro di catechismo e S. Pietro Canisio, in: La Civiltà Catolica 8, 1935, s. 449n.; E. M. Bauxman, P. C. und die kirchliche Erneuerung des Herzogtums Bayern 1549–1556, Roma 1973; I. Čornejová, Tovaryšstvo Ježíšovo. Jezuité v Čechách, 1995, s. 36n.; A. Fechtnerová, P. C. S. J., „maximus collegii Pragensis propothor et author“, in: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků 16, 2000, s. 480n.; J. Oswald SJ – P. Rummel (ed.), P. C. – Reformer der Kirche. Festschrift zum 400. Todestag des zweiten Apostels Deutschlands, Augsburg 1996; R. Berndt, P. C. (1521–1597). Humanist und Europäer, Berlin 2000; H. Filser – S. Leimgruber, P. C., Der Große Katechismus, in: Jesuitica 6, Regensburg 2006; Jezuité v Klementinu, 2006, s. 120n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Kateřina Valentová