DOLEŽAL Jiří 18.10.1925-4.1.1991

Z Personal
Jiří DOLEŽAL
Narození 18.10.1925
Místo narození Praha
Úmrtí 4.1.1991
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 292

DOLEŽAL, Jiří, * 18. 10. 1925 Praha, † 4. 1. 1991 Praha, historik

Po skončení okupace absolvoval gymnázium a pokračoval ve studiu na znovuotevřené UK. Zvolil si filozofickou fakultu, obor historie. Události 1938–45 ho zasáhly natolik, že se jim chtěl věnovat také profesionálně. Po prezenční vojenské službě působil krátce ve Vojenském historickém ústavu, kde přispěl ke zrodu odborného periodika Historie a vojenství. Vznik Československé akademie věd a v jejím rámci Historického ústavu 1953 mu nabídl možnost dalšího odborného uplatnění. Zaměřil se částečně na slovakistickou problematiku, psal o době Slovenského národního povstání, dále na česko-slovenské vztahy za druhé světové války a později na ozbrojený odpor v českých zemích proti nacistické okupaci. Byl členem autorských týmů připravujících třetí díl Přehledu československých dějin a v 60. letech Trilogii československého odboje. 1960 se stal členem Výboru pro dějiny protifašistického odboje a jeho zájem se posunul k výzkumu květnového povstání a bojů 1945 v Praze. Od 1966 pracoval jako šéfredaktor bulletinu Odboj a revoluce, který umožňoval publikovat původní a neschematické studie. V 60. letech přehodnocoval i vlastní názory na národní minulost v době druhé světové války, vystupoval kriticky proti odborným, politickým i společenským deformacím v československé společnosti po únoru 1948. Spoluúčast na přípravě a vydání tzv. Černé knihy vedla po sovětské okupaci k vyloučení D. z KSČ a k jeho nucenému odchodu z Československé akademie věd v éře normalizace. Zpočátku se živil manuální prací, později odešel do invalidního důchodu. Zapojil se do práce disentu a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Připravil k vydání dvacet šest svazků samizdatových Historických sborníků a vlastní výzkum zaměřil v 70. a 80. letech na českou protektorátní kulturu a na pronásledování osob i organizací, které ji zajišťovaly a reprezentovaly. Publikační možnosti měl v éře normalizace velmi omezené, vedle samizdatu uveřejnil jeho Úvahy o české šlechtě v čase První republiky Pavel Tigrid ve Svědectví. Po pádu komunismu se 1990 vrátil do Historického ústavu ČSAV. Věnoval se přípravě publikace o protektorátní kultuře, ve které zhodnotil výzkumy z normalizační doby i poznatky ze zahraničních archivů. Současně pracoval na knize Rok na náměstích – Československo 1989 a na libretu výstavy Kde domov můj? Posledních pět let se u D. projevovalo vážné onemocnění, kterému čelil za podpory ženy a dětí.

D: soupis starších prací in: Kudělka – Šimeček, s. 94; Historický sborník 19, 1985 (samizdat); výběr: Nacisté a české školství, in: tamtéž, 1978, s. 170 až 196; Vztah nacistů k české kultuře, in: tamtéž, 1979, s. 3–45; Úvahy o pražském povstání, in: tamtéž, 1980, s. 17–67; O českém písemnictví v době protektorátu, in: tamtéž, s. 2–77; Český film za protektorátu, in: tamtéž, 1984, s. 107–171; Úvahy o české šlechtě v čase První republiky, in: Svědectví (Paříž), 1986, č. 77, s. 39–62; Rok na náměstích – Československo 1989, 1990, s. 10–89; Česká kultura za protektorátu (ed. J. Křen), 1996.

L: nekrology: B. Černý, † J. D. (18. 10. 1925–4. 1. 1991), in: ČČH 89, 1991, č. 3, s. 472n.; Zprávy Historického klubu 2, 1991, č. 1; (hoř), Nad dílem J. D., in: Lidová demokracie 19. 1. 1991.

Pavla Vošahlíková