FÜHMANN Franz 15.1.1922-8.7.1984

Z Personal
Franz FÜHMANN
Narození 15.1.1922
Místo narození Rokytnice nad Jizerou
Úmrtí 8.7.1984
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání 63- Spisovatel
64-překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 480-481

FÜHMANN, Franz, * 15. 1. 1922 Rokytnice nad Jizerou, † 8. 7. 1984 Berlín (Německo), spisovatel, překladatel

Narodil se v rodině lékárníka. Prošel výchovou v jezuitském konviktu v Kalksburgu (Vídeň), od 1936 navštěvoval německé reálné gymnázium v Liberci. 1941 musel narukovat do wehrmachtu, nejprve bojoval v Řecku, od 1942 na východní frontě. 1945 padl do sovětského zajetí, do 1949 byl v zajateckém táboře v Noginsku u Moskvy. 1949 repatrioval do východoněmeckého Výmaru, od 1950 žil v Berlíně (NDR). Politicky pracoval 1958–72 v Národně demokratické straně Německa. Psal poemy a reflexivní lyriku, knížky pro děti, povídky, eseje, filmové scénáře, překládal do němčiny českou, maďarskou a polskou poezii. Reprezentoval – podobně jako H. Böll, S. Lenz nebo G. Grass – humanistický směr v německé literatuře, který se bolestně vyrovnával s dědictvím nacistické diktatury. S českou kulturou souzněl živými vzpomínkami na dětství a mládí strávené v Čechách. F. poema Die Fahrt nach Stalingrad (1953, česky Proměna, 1957) zobrazila zlomové zkušenosti jeho generace; tragické české téma pak Lidice-Kantate (1959). V několika básnických sbírkách ceněných německou literární kritikou F. evokoval prostředky pohádek, mýtů a legend závažné problémy a rysy dobové reality. Osobní, generační i národní sebereflexi obsahovaly sbírky povídek a novely, např. Kameraden (1955; česky Pohraniční stanice, 1961), Stürzende Schatten (1958), Das Judenauto (1962; česky Žluté auto, 1964), Böhmen am Meer (1962), Barlach in Güstrow (1963; česky Vznášející se anděl, 1982), Der Jongleur im Kino (1970; česky Žonglér v kině, 1974). Závažný filozofický význam má próza Saiäns Fiktschen (1981; česky Sajens fikšn, 1987). Všudypřítomná očistná německá sebereflexe se odrazila též v deníkové próze z pobytu v Maďarsku Zweiundzwanzig Tage oder die Hälfte des Lebens (1973; česky Dvaadvacet dní, aneb Půle života, 1979) a ve sbírce esejů Erfahrungen und Widersprüche (1975). Důležité eseje věnoval spisovatelům E. T. A. Hoffmannovi a G. Traklovi, podílel se na řadě filmů. Vydal antologii překladů z české poezie Die Glasträne (1966) a výbory z díla F. Halase (1970) a V. Nezvala (1978). Patřil ke klíčovým osobnostem literatury bývalé NDR. 1956 byl vyznamenán cenou H. Manna, 1957 a 1974 státní cenou NDR, 1977 Cenou německé kritiky, tehdy též jmenován členem německé akademie (Akademie der Künste).

L: Slovník spisovatelů německého jazyka, 1987, s. 250–251; Zwischen Erzählen und Schweigen, H. Simon (ed.), 1987; I. Wagner, F. F., 1989; H. Richter, F. F., 1992; F. F., B. Heinze (ed.), 1998; https://de.wikipedia.org/ (stav k 13. 3. 2015); http://www.cbdb.cz (stav k 13. 3. 2015).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera