FABKOVIČOVÁ Marie 8.2.1833-24.8.1915

Z Personal
Marie FABKOVIČOVÁ
Narození 8.2.1833
Místo narození Praha
Úmrtí 24.8.1915
Místo úmrtí Záhřeb (Chorvatsko)
Povolání 64- Překladatel
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 40

FABKOVIČOVÁ, Marie (též FABKOVIĆEVA, Marija, roz. Frechová), * 8. 2. 1833 Praha, † 24. 8. 1915 Záhřeb (Chorvatsko), učitelka, spisovatelka, překladatelka

Studovala na německé hlavní škole na Malé Straně, poté na Amerlingově ústavu. Po absolvování tam zůstala jako učitelka. Stýkala se s českými spisovatelkami, přátelství ji pojilo s B. Němcovou, K. Světlou i S. Podlipskou. S H. Zapovou-Wiśniowskou navštívila i její rodný statek v Haliči. Podle jejich vzoru začala literárně tvořit. Její další život ovlivnil vlastenecky uvědomělý chorvatský profesor Skender Fabković (1826–1905), s nímž se v Praze seznámila, provdala se za něho a 1854 se natrvalo přestěhovala do Chorvatska.

Uplatnila se jako učitelka ve Virovitici, Karlovci a v Záhřebu a rozvíjela i svoji slovanskou a národní orientaci. Stala se jednou ze zakladatelek Chorvatského pedagogického knižního sboru. Po Amerlingově českém vzoru a na základě svých návštěv Francie a Švýcarska usilovala o založení vlastního učitelského ústavu, avšak neuspěla (získala jen povolení k soukromému vyučování francouzštiny). Styky s Čechami utužovala korespondencí, zejména s E. Krásnohorskou, J. Náprstkovou, V. Sokolovou ad., i různými podporami, např. peněžitými dary ze svých českých honorářů pro gymnázium Minerva. Díla podepisovala jako Marija Fabkovićeva či Fabkovićka. Od počátku šedesátých let přispívala z Chorvatska kratšími i delšími prózami do českých deníků, listů, periodik (Osvěta 1862–63, Květy 1869, Obrazy života 1870–76), publikovala zejména v Ženských listech (od 1873), ve Světozoru (od 1874), kde vydala prózu Krsnyk i Velenk (1875). Psala o J. A. Komenském, K. S. Amerlingovi, K. Světlé, S. Podlipské. 1872 řídila krátce Ženskou bibliotéku. 1872–74 spolupracovala s časopisem Slovanský pedagog. Vedle původních prací překládala zejména z i do srbochorvatštiny (K. Světlá, Skalák, Hubička; V. Sokolová, Pozdravy z lesů a polí), a také z francouzštiny do srbochorvatštiny (V. Hugo, J. Macé). Spolupracovala s Ottovými překladovými knižnicemi Světová literatura a Laciná knihovna, kde 1880 vyšel její překlad A. Šenoova románu Zlatníkův zlatoušek (též 1888 v časopise Jarý věk). V Chorvatsku sbírala národopisný a literární slovanský materiál, který po dlouhá desetiletí, až do 1889, vydávala pod šiframi F., M. F., M. F-á v časopise pro mládež Štěpnice. 1896 byla uherskými úřady penzionována. Přispívala pak do chorvatských listů Napredak (1897) a Prosvjeta (1897). Podnícena V. Vlčkem se začala věnovat sepisování vzpomínek, jedné ze svých posledních prací. Vycházely na pokračování v pražských Ženských listech pod tituly Dojmy z prázdninových potulek (1901–03), Svatební lože (1906–07) a Vzpomínky z mládí (1910). F. patřila mezi významné pracovnice chorvatsko-české vzájemnosti. Většina její pozůstalosti zůstala v Chorvatsku.

L: nekrolog: EK (E. Krásnohorská), M. F., in: Ženské listy 43, 1915, č. 10, s. 14; OSN 8, s. 986; 28, s. 398; J. F. Urban, České ženy 2, 1922, s. 32; -us (V. Cháb), A. Čermáková, Karolina Světlá o sobě, in: Národní osvobození 19. 11. 1937, s. 3; Z. Urban, Po záhřebských stopách Boženy Němcové, in: Slovanský přehled 48, 1962, s. 320–321; M. Ogrizović, Iz povijesti borbe za narodnu školu, Zagreb 1973, passim (kde obsáhlá bibliografie F.); LČL 1, s. 676–677; L. Heczková, Píšící Minervy, 2009, s. 283.

P: LA PNP, Praha (zde uložena část F. pozůstalosti o rozsahu 1 kartonu; J. Steinbauerová, M. F., 1997, edice, inv. č. 739, kde správné datum narození); Biografický archiv ÚČL, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová