FUCHS Imre 17.11.1898-16.5.1967

Z Personal
Imre FUCHS
Narození 17.11.1898
Místo narození Böhönye (Maďarsko)
Úmrtí 16.5.1967
Místo úmrtí Teplice
Povolání 63- Spisovatel
15-lékař
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 488

FUCHS, Imre (vl. jm. Emerich, pseud. Forbáth, Imre), * 17. 11. 1898 Böhönye (Maďarsko), † 16. 5. 1967 Teplice, básník, publicista, lékař

Pocházel z maďarské židovské rodiny. 1917 maturoval na maďarském klasickém gymnáziu v Nitře, medicínu začal studovat v Budapešti. 1918 vstoupil do Komunistické strany Maďarska, 1918–19 aktivně podporoval Maďarskou republiku rad. Po její porážce emigroval do Vídně, 1919–21 se hlásil k revolučně avantgardní skupině L. Kassáka kolem revue Ma, 1921–23 redigoval sborník Tüz. Od 1922 studoval Lékařskou fakultu UK v Praze, sblížil se s českou (V. Nezval), německou (E. E. Kisch), slovenskou (J. R. Poničan, L. Novomeský) a maďarskou (Z. Fábry) komunistickou levicí, vstoupil do KSČ a rozhodl se zůstat v Československu. 1927 promoval (MUDr.), krátce poté se oženil s Bedřiškou, roz. Fuchsovou. Poezii publikoval v maďarských komunistických časopisech Az Út a Korunk, na jejichž redakci se podílel. 1927–32 byl obvodním lékařem a členem zemského stranického výboru v Košicích, 1932–39 báňským a hutním lékařem v Moravské Ostravě, i tam se věnoval stranické práci a 1936–39 řídil redakci komunistických novin Magyar Nap. 1939 emigroval s manželkou přes Paříž do Velké Británie a v Londýně se stal členem československé komunistické skupiny v čele s V. Noskem, zastupoval v ní Maďary. 1945–49 zorganizoval a vedl sociální a zdravotní referát na Krajském národním výboru v Ostravě, 1949–51 pracoval jako kulturní rada na československé ambasádě v Maďarsku. V souvislosti s procesem R. Slánského byl ze zahraniční služby propuštěn. Do konce života působil jako lázeňský lékař v Teplicích.

Psal pod pseudonymem Forbáth, který po 1945 přijal za vlastní jméno. Ve dvacátých a třicátých letech tvořil avantgardní verše, část z nich nevyšla dosud knižně a zůstala na stránkách maďarských levicových časopisů. V knižním debutu Versek (Básně, Wien 1922) shrnul poezii vzniklou v okruhu Kassákovy skupiny. Druhá sbírka Vándordal (Píseň poutníkova, Nové Zámky 1923) představila básně z Budapešti, Vídně, a hlavně z pražského předměstí, expresionistický výraz v nich dosáhl originálních groteskních rysů. Třetí sbírka A favágók (Dřevorubci, Bratislava 1930) zahrnula sociální poezii inspirovanou pobytem na východním Slovensku a cestami po Podkarpatské Rusi. Knižně nevydané básně F. uvedl i ve svých výborech Panasz és remény (Žaloba a naděje, London 1942), Mikor a néma beszélni kezd (Až němý promluví, Bratislava 1958) a Na zázrak čakajúci (Bratislava 1965). Od 1939 poezii už nepsal, po osvobození publicisticky propagoval dogmaticky pojímaný socialistický realismus v souboru esejí Eszmék és arcok (Zásady a portréty, Bratislava 1960). Byl členem Svazu československých spisovatelů a držitelem jeho národní ceny (1961), in memoriam obdržel titul zasloužilého umělce. V šedesátých letech došlo (zejména na Slovensku) k rehabilitaci jeho básnického díla. F. význam spočívá v propojení maďarských, židovských, slovenských, českých a německých avantgardních vlivů v mnohonárodnostním prostředí meziválečného Československa.

L: Slovník spisovatelů. Maďarsko, 1971, s. 113; SBS 2, s. 106 (jako Forbáth, s chybami); BLS 2, s. 609–610 (jako Forbáth); Z. Fábry, Kúria, kvaterka, kultúra, Bratislava 1964, s. 274–286; Maďarská literatúra v ČSSR, Bratislava 1983, s. 17–81.

Martin Kučera