GAUČ Vilém 27.10.1816-6.9.1866

Z Personal
Vilém GAUČ
Narození 27.10.1816
Místo narození Praha
Úmrtí 6.9.1866
Místo úmrtí Unhošť
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 577-578

GAUČ, Vilém (též GAUTSCH, Wilhelm), * 27. 10. 1816 Praha, † 6. 9. 1866 Unhošť, žurnalista, politik

Pocházel z úřednické rodiny; vzdělání získal v Praze, právnická studia nedokončil. Pracoval jako písař u pražských advokátů. Oženil se s Marií, roz. Kabeláčovou, s níž měl dvě dcery. Od mládí působil v českém národním hnutí, v němž zastával radikálně demokratické pozice. Na jaře 1848, ještě před vypuknutím revoluce, stál u zrodu tajného spolku český Repeal, který se odkazoval na irské bojovníky proti britské nadvládě. Do popředí politického dění v českých zemích G. vstoupil zejména za revoluce 1848–49 jako autor Provolání k Pražanům, které zvalo na schůzi ve Svatováclavských lázních 11. března. V době bojů na barikádách za červnového povstání v Praze byl G. poručíkem Národní gardy. Vojenská porážka a stav obležení vyhlášený nad Prahou generálem A. Windischgrätzem ho od další revoluční aktivity neodradily. Už od jara se podílel na činnosti legálních i tajných organizací. Působil ve spolku Svornost; byl členem šestičlenné deputace, která spolek zastupovala při jednání s L. Thunem ve Vídni. Dále v průběhu revoluce pracoval ve spolku Lípa slovanská (původně prosazoval název Slovanská orlice) a snažil se činnost výrazně radikalizovat. Stal se jeho jednatelem; funkce se pro neshody s vlivnými členy vedení na jaře 1849 vzdal. Současně se podílel na přípravách tzv. májového spiknutí, které mělo (pod vlivem anarchistických zásad a za přímé účasti M. A. Bakunina) násilně zvrátit nepříznivý vývoj revoluce. Po plánovaném převratu měl G. jako jeden z kandidátů zasednout v revoluční vládě. V noci z 9. na 10. května však byl, podobně jako většina spiklenců, zatčen, předán vojenskému tribunálu na Hradčanech a 1853 odsouzen k smrti. Trest mu byl zmírněn na mnohaletý těžký žalář. Vězněn byl v Brně na Špilberku, 1857 amnestován a propuštěn. Nadále ovšem žil pod policejním dohledem, který mu spolu s celkovou politickou situací v éře tzv. neoabsolutismu bránil ve veřejné činnosti.

Po návratu z vězení se věnoval národohospodářství a praktickým pokynům k fungování obecní samosprávy. Práce k těmto otázkám publikoval v posledních letech života. Naposledy žil jako vdovec v Unhošti (u Prahy), kam odešel z existenčních důvodů. Získal tam místo notářského koncipienta. Zemřel na choleru, která vypukla v českých zemích za prusko-rakouské války. Kvůli nepřehledné situaci v té době bývá uváděno jako datum G. úmrtí také 5. nebo 11. září. Pohřben byl v Unhošti.

D: Jednací řád a stručný výklad působnosti okresních zastupitelstev v království Českém, 1865; Stručná statistika země a obyvatelstva království Českého (česky a německy) 1865; Důvěrenské úřady obecní, 1866.

L: OSN 28, s. 466; Národní noviny 11. 5. 1848; E. Trmal z Toušic, Vzpomínky na český Repeal, 1900, passim; J. V. Frič, Paměti 1–2, 1957, 1960, rejstřík; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; I. Veverková, Osobnosti roku 1848 a náš region, in: Listy z Unhošťska, 1998, č. 17–18, s. 29–32.

Pavla Vošahlíková