GAYER Antonín Josef 18.5.1872-10.10.1931

Z Personal
Antonín Josef GAYER
Narození 18.5.1872
Místo narození Plzeň
Úmrtí 10.10.1931
Místo úmrtí Brno
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 581

GAYER, Antonín Josef, * 18. 5. 1872 Plzeň, † 10. 10. 1931 Brno, duchovní, kazatel, publicista

Narodil se jako pohrobek v rodině kočího Josefa G. a jeho manželky Terezie, roz. Königové, záhy osiřel a byl vychováván příbuznými. Od čtrnácti let pracoval jako pomocný dělník v Bartelmusově továrně na nádobí. Od osmnácti let pracoval v Křesťanském spolku mladíků v Plzni. Ovlivnil ho zejména A. Adlof, pražský kazatel Svobodné církve reformované, k níž G. posléze konvertoval. 1897–1901 studoval teologii na zahraničních biblických školách (mj. v Curychu). Už dříve od 1893 pracoval jako evangelista v Písku, kde se seznámil s Františkou Formánkovou (* 22. 11. 1876 Praha), s níž se 1902 oženil. Od téhož roku působil jako neordinovaný duchovní – laický kazatel v Kladně, později v České Třebové (1904–07), Husinci (1907–10) a Českých Budějovicích (1910–22).

Jeho záměr vycestovat s manželkou a čtyřmi dětmi do USA překazila první světová válka. Jako duchovní narukoval k Červenému kříži v Týnu nad Vltavou, poté do vojenské nemocnice v Českých Budějovicích. Nadále se podílel na nedělních kázáních v domovském sboru. Získával zprávy o činnosti Maffie i Masarykova zahraničního odboje a do svých kázání během války zahrnoval volání po „vysvobození z pout a pádu hegemonie Habsburků“.

Teprve 1921 byl v Českých Budějovicích ordinován na kazatele tehdy už přejmenované jednoty českobratrské; 1923 zvolen kazatelem sboru v Brně, zároveň členem ústředního orgánu církve – Rady jednoty českobratrské. Předsedal sjezdům církevní mládeže. 1928 se stal administrátorem sboru v Berouně a Rakovníku. Po neshodách s novým vedením církve přestoupil do Českobratrské církve evangelické a přijal místo vikáře v Hradišti (u Nasavrk).

G. se stal charismatickým náboženským vůdcem a oblíbeným politickým řečníkem v době hnutí Pryč od Říma. Ve svých přednáškách akcentoval a aktualizoval význam Jana Husa a české reformace. Přispíval do časopisů s křesťanskou tematikou. V Českých Budějovicích vydával časopis Českobratrská rodina a knižnici Klasy Jednoty českobratrské. Psal historické povídky (Zlé časy, Zlaté ráno, Ze světa vyděděných) a další prózy.

Jeho význam spočívá v misijní, osvětové i publikační činnosti a v práci s mládeží. Ve vedení jednoty českobratrské reprezentoval alternativní pohledy nebo se kriticky vymezoval vůči hlavnímu církevnímu proudu.

L: T. Č. Zelinka, A. G. 18. 5. 1872 – 10. 10. 1931, in: Mír. Křesťanský kalendář pro československý lid na rok Páně 1947, s. 21; týž, Kazatel A. G. – stoletý, in: Bratrská rodina 4, 1972, č. 5, s. 70–71; týž, Portréty kazatelů, in: Sto let ve službě Evangelia (1880–1980). Jubilejní sborník Církve bratrské, J. Michal a kol. (eds.), 1981; A. Voříšek a kol., Slovesná tvorba naší církve, in: tamtéž, s. 155–156; T. Č. Zelinka, Přehled dějin Svobodné reformované církve a Jednoty českobratrské za sedmdesát let 1880–1950, b. m., b. d., s. 39; T. W. Pavlíček, Měl by se duchovní angažovat v politice? Na příkladu A. J. G. (1872–1931) z Jednoty českobratrské, in: Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století, P. Marek – J. Hanuš (eds.), 2006, s. 171 až 183.

P: Praha, Archiv Rady Církve bratrské, karton 2.1, sbírka biografických materiálů.

Tomáš W. Pavlíček