GRÉGR Vladimír 3.8.1902-22.2.1943

Z Personal
Vladimír GRÉGR
Narození 3.8.1902
Místo narození Praha
Úmrtí 22.2.1943
Místo úmrtí Berlín-Plötzensee
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 737-738

GRÉGR, Vladimír, * 3. 8. 1902 Praha, † 22. 2. 1943 Berlín-Plötzensee, architekt, průmyslový designér, účastník 2. odboje

Vnuk Eduarda G. (1827–1907), syn Zdislava G. (1874–1918). Na pražském ČVUT 1922–27 vystudoval architekturu (žák J. Gočára) a podnikl několik studijních cest do zahraničí, mj. do USA. 1927–30 pracoval ve stavitelské kanceláři Ing. Václava M. Havla; 1932 si v domě v Hálkově ulici, který patřil rodině, otevřel projekční kancelář. V architektonické tvorbě vyšel z aerodynamického funkcionalismu, přičemž rozvíjel zvláštní romantizující tvarosloví, inspirované J. Kotěrou a tzv. novošpanělským slohem, původem z Kalifornie. V tomto stylu projektoval řadu vil v Praze na Barrandově i na Ořechovce a jednotlivé vily v Jevanech (Schauerova vila, 1932), Pyšelích, Velharticích, Novém Městě nad Metují i Luhačovicích; často navrhoval i interiéry. Se stavebním inženýrem Havlem spolupracoval na plánech moderní vilové čtvrti na Barrandově a projektoval stavební úpravy sportovišť pod Barrandovem (1930). K jeho realizacím patří i budova záložny v Sedlci (1932), činžovní dům v Kutnohorské ulici v Kolíně (1934), originální srub v Černošicích (1938) nebo interiér restaurace U Černého koně v pražské Lucerně (1934). Navrhoval karoserie lokomotiv a vagonů pro ČSD (např. vlak Slovenská strela, 1932). Širokou kulturní erudici uplatňoval ve statích publikovaných v odborných revuích Byt a umění a Stavitel, ale i v populárních kulturních a společenských listech (Salon či Eva). Nevnucoval zákazníkům vlastní estetické maximy, zastával totiž názor, že ráz a účel stavby má určovat klient, nikoli architekt, za což byl kritizován levicovou avantgardou.

Patřil k výrazným postavám meziválečného kulturního a společenského života, ale politicky se začal angažovat až po mnichovské kapitulaci v září 1938. Snažil se čelit poraženeckým náladám v české společnosti a formuloval program stabilizace pomnichovského Československa, podle nějž měli novou politickou strukturu státu utvořit schopní a odhodlaní mladí lidé, nezatížení prvorepublikovou politickou minulostí. Na počátku německé okupace se stal zástupcem vedoucího mládeže v protektorátním Národním souručenství (Fr. Schwarzenberga) a zapojil se do odboje. Prostřednictvím organizačních struktur Národního souručenství si vytvořil vlastní zpravodajskou síť po celém protektorátu, udržoval úzké kontakty s představiteli odbojové organizace Politické ústředí i s činiteli vojenského odboje (např. s J. Balabánem); mnoha ohroženým odbojářům zprostředkoval odchod do zahraničí. Koncem ledna 1940 se významně podílel na zajištění útěku protektorátního ministra zemědělství a jednoho z představitelů Politického ústředí L. K. Feierabenda. Vlastní odchod do ciziny však odkládal, až byl 19. 3. 1940 zatčen gestapem. Po výsleších v Petschkově paláci a několikaměsíčním věznění na Pankráci byl odvezen do berlínské věznice Alt-Moabit, kde téměř dva roky čekal na proces. 10. 9. 1942 byl odsouzen k trestu smrti a popraven. V pražském i berlínském žaláři si tajně zaznamenával své vězeňské dojmy, vzpomínkové reflexe i úvahy o budoucím urbanistickém vývoji Prahy, plánky domů i pražského parku kultury; tyto pozoruhodné fragmenty se podařilo vynést z vězení a zachovat v rodinném archivu.

L: OSND 2/2, s. 933; ČBS, s. 172–173; Tomeš 1, s. 379; NEČVU 1, s. 227–228; L. Machoň, V. G., in: Architektura ČSR 5, 1946, s. 302; L. K. Feierabend, Politické vzpomínky 1, 1994, passim; E. Grégr, Historie rodiny, [1996], passim; E. Sosnovcová, V. G. a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR, 2009 (diplomová práce, FF UK, Praha); J. Tomeš, V. G., in: Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5. Příběhy nevšedních životů 3, 2010, s. 132–136.

Josef Tomeš