GROSSMANN Jiří 4.4.1892-9.4.1957

Z Personal
Jiří GROSSMANN
Narození 4.4.1892
Místo narození Praha
Úmrtí 9.4.1957
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 773

GROSSMANN, Jiří (též Juraj), * 4. 4. 1892 Praha, † 9. 4. 1957 Praha, architekt, urbanista

Syn Rainera G. a Zdeny, roz. Fialové. Absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (Ing. arch. 1919). Odešel do Bratislavy, kde zůstal do 1939, krátce pracoval na ředitelství železnic (1921–22), poté byl architektem ve svobodném povolání. Patřil k předním reprezentantům moderní architektury na Slovensku. 1921 navázal dlouholetou spolupráci s bratislavským architektem A. Balánem. Zpočátku oba ovlivňovala pražská škola P. Janáka a J. Gočára, charakteristická zálibou v barevnosti fasád a dekorativních architektonických detailech. Usilovali o vytvoření nového národního slohu; uplatňovali tzv. rondokubismus. Z té doby pocházejí např. obytné domy na Legionářské a Šancové ulici a vlastní dvojvila na ulici B. Němcové (1922–24), kde typický trojúhelníkový štít a výrazné cihlově červené rámovaní reprezentují doznívající rondokubistický dekorativismus. Později jako jedni z prvních v Bratislavě prosazovali architekturu oproštěnou od přílišného dekorativismu, postupně začali užívat čisté geometrické tvary, kolem 1925 se přiklonili k funkcionalismu (pavilon Umělecké besedy slovenské, 1925). V nejvýznamnějším tvůrčím období 1928–32 vypracovali více než dvacet projektů, většinou realizovaných. Rukopis G. charakterizovala střídmá barevnost a jednoduché linie, na rozdíl od Balánova monumentalismu se vyhýbal mohutným římsám, schodištím a portálům, akcentoval výtvarné vlastnosti materiálů jako cihel, betonu, kovu a skla. Oba architekti se ve dvacátých letech 20. století zapojili do řešení regulace a výstavby Bratislavy; uspěli v četných národních i mezinárodních soutěžích, jejich společné projekty získaly řadu ocenění, mj. první cenu v soutěži na Školu uměleckých řemesel v Bratislavě (1924), první cenu v soutěži na městský starobinec (1926), čestné diplomy na mezinárodních výstavách v Paříži (1925), v Miláně (1933) ad. G. s E. Bellušem získali třetí cenu za návrh pavilonu na Světovou výstavu v New Yorku (1938). Odborné články, především o otázkách urbanismu, publikoval ve Slovenském denníku a ve Slovenském staviteľovi. Po vzniku Slovenského státu se vrátil do Prahy, kde od 1939 pracoval jako projektant akustik a vzduchotechnik; věnoval se studiu akustiky a vzduchotechniky ve stavebnictví. Napsal knihu Akustika ve stavitelské praxi (1947). Na sklonku života maloval akvarely krajin a architektonických památek.

D: výběr (vše Bratislava, s A. Balánem): YMCA, 1920–1923; obytné domy, ul. 29. augusta, 1921–1924; Dostojevského rad, 1925; důstojnické domy, Anenská ul.; Ředitelství železnic, Klemensova ul., vše 1925–1927; budova Československého rozhlasu, Jakubovo náměstí, 1928; budova Školy uměleckých řemesel (dnes Slovenská technická univerzita), Vazovova ul., 1928–1932; budova Státního pedagogického nakladatelství, Sasinkova ul., 1931; Okresní nemocenská pojišťovna, 1939. Vlastní projekty: obytné domy na rohu Kukorelliho a Benediktiho ul., Bratislava 1925.

L: A. Hořejš, Desať rokov architektonickej práce A. Balána a J. G., Bratislava 1932; nekrolog, in: Československý architekt 3, 1957, č. 9, s. 5; Bratislava, stavebný vývin města, Bratislava 1961, s. 117–118; M. Kusý, Architektúra na Slovensku 1918–1945, tamtéž 1971, s. 179–180; Š. Šlachta, Alojz Balán – Juraj G., in: Projekt 24, 1982, č. 4–5, s. 87–88; M. Mašek, Národná architektúra v diele Aloisa Balána a J. G., in: Pamiatky–príroda 19, 1988, č. 2, s. 20–21; L. Foltyn, Slovenská architektúra a česká avantgarda 1918–1939, Bratislava 1993, rejstřík; M. Dulla – H. Moravčíková, Kto je kto v architektúre na Slovensku, b. m. 1995, s. 49; tíž, Architektúra Slovenska v 20. storočí, Bratislava 2002, rejstřík; T. Berka – J. Bahna, Vily nad Bratislavou, tamtéž 2013, s. 487–488; Toman 1, s. 273; SBS 2, s. 233; BLS 3, s. 233–234; Architekti, s. 205; SČSVU 2, s. 382.

Anna Šourková