HÄNTZSCHEL Walter Helmuth 16.11.1904-10.5.1972

Z Personal
Walter Helmuth HÄNZTSCHEL
Narození 16.11.1904
Místo narození Drážďany (Německo)
Úmrtí 10.5.1972
Místo úmrtí Hamburk (Německo)
Povolání 11- Geolog
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 202

HÄNTZSCHEL, Walter Helmuth, * 16. 11. 1904 Drážďany (Německo), † 10. 5. 1972 Hamburk (Německo), geolog, paleontolog, pedagog

Studoval na technice v Drážďanech. 1929 složil učitelské zkoušky (Dr. 1932). Vedle výuky na středních školách působil ve Státním muzeu pro mineralogii a geologii. 1934 nastoupil jako asistent na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, zároveň pracoval pro tamní Senckenbergovu přírodovědeckou společnost, 1938 se vrátil do drážďanského muzea. Od 1942 bojoval v německé armádě a padl do zajetí. 1947 krátce přednášel na univerzitě v Halle a ještě týž rok odešel na univerzitu do Hamburku, kde se 1964 stal honorárním profesorem. Zároveň od 1955 byl zaměstnán v tamním Zemském geologickém ústavu; 1969 byl penzionován.

Pro českou geologii byl přínosný H. meziválečný stratigrafický a paleontologický výzkum ve svrchní křídě na území Saska a severních Čech (jednotka zvaná Česká křídová pánev; H. ji nazýval Sudetskou křídou). Zabýval se zejména bazálním svrchnokřídovým stupněm cenoman, jehož sedimenty dokládají rozsah a charakter mořské transgrese na tehdejší souš v česko-saském prostoru. Při výzkumu měkkýšů (kmen Mollusca) saského cenomanu 1927 studoval jako srovnávací materiál nálezy z Měcholup a Postoloprt na Žatecku. Dlouhodobě se věnoval lužickému zlomu, popsal detailně lokalitu Vysoká (dříve Trögelsberg) v Ještědském hřbetu u Jítravy, kde jsou vrstvy cenomanu v úzkém pruhu vztyčeny podél lužického zlomu. V Labských pískovcích se zabýval texturními jevy (např. čeřinami) v okolí Děčína. Již před druhou světovou válkou H. patřil k průkopníkům výzkumu stop po činnosti fosilních organismů (ichnofosilií).

D: Zur Einbettungslage und Verbreitung von Exogyra columba in der sächsischen Kreide, in: Senckenbergiana (Frankfurt) 9, 1927, s. 101–104; Pyritkonkretionen im Turon-Quader des Elbsandsteingebirges und ihre Bedeutung für die chemische Verwitterung, in: Centralblatt für Geologie und Paläontologie (Stuttgart), Abteilung B, 1929, s. 19–26; Das Cenoman und die Plenus- -Zone der sudetischen Kreide, 1933; Lebensspuren als Kennzeichen des Sedimentationsraumes, in: Geologische Rundschau (Berlin) 43, 1955, s. 551 až 562; Trace fossils and problematica, in: Treatise on Invertebrate Paleontology, Part W, R. C. Moore (ed.), Lawrence (Kansas) 1962, s. 177–244.

L: J. Augusta – M. Remeš, Úvod do všeobecné paleontologie, 1947, passim; L. Kopecký et al., Vysvětlivky k Přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000 M-33-IX Děčín, 1963, s. 49 a 52; A. Seilacher, W. H. (1904–1972) and the Foundation of Modern Invertebrate Ichnology, in: Trace Fossils. A Synthesis of Principles, Problems and Procedures in Ichnology, R. W. Frey (ed.), Berlin – Heidelberg – New York 1975, s. V–VIII (foto); H. Prescher – Ch. Hebig, Lexikon der Geowissenschaftler – Ein halbes Jahrtausend Geowissenschaftler aus und in Sachsen 1494–1994, in: Schriften des Staatlichen Museums für Mineralogie und Geologie zu Dresden 8, 1998, s. 28.

Pavel Vlašímský