HABŘINA Rajmund 28.9.1907-2.4.1960

Z Personal
Rajmund HABŘINA
Narození 28.9.1907
Místo narození Příbram (u Brna)
Úmrtí 2.4.1960
Místo úmrtí Brno
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 37-38

HABŘINA, Rajmund (vl. jm. Chatrný, Raimund), * 28. 9. 1907 Příbram (u Brna), † 2. 4. 1960 Brno, spisovatel, překladatel, publicista

Byl synem horníka. 1928 maturoval na brněnském klasickém gymnáziu; vystudoval bohemistiku, germanistiku, jugoslavenistiku a filozofii na Filozofické fakultě MU, 1932/33 získal roční studijní stipendium ve slovinské Lublani, 1933 obhájil u A. Nováka práci Březina a Nietzsche (PhDr. 1933). Od 1930 pracoval jako gymnazijní profesor, v padesátých letech jako ředitel střední školy. Za účast v odbojovém ilegálním hnutí byl 1941–45 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. Byl členem Moravského kola spisovatelů, literární skupiny ruralistů, 1939/40 dramaturgické rady brněnské české činohry. Literární činnost zahájil jako básník, v prvních sbírkách byl poplatný vlivu O. Březiny (Marný smích k věčnosti, 1930; Legendy vzpoury, 1934; Sasanky, 1938). Příležitostný charakter měla H. skladba Panychida za krále Alexandra (1934), reagující na marseillskou vraždu jugoslávského panovníka. Svébytného básnického tvaru se dopracoval ve sbírce vězeňské poezie Vězeň za dráty (1945). Nevelký ohlas získal jako dramatik, psal hry pro brněnský rozhlas, zdramatizoval romány V. Mrštíka Pohádka májeSanta Lucia a román svého přítele, ruralisty V. Prokůpka, Zakryto slzami. Z H. dramatických pokusů vynikly hry Silvio Pellico (1937) a Valašská stráž (1938), zdůrazňující sepětí s domovem a vlastenectví. V prózách na základě historických reálií zpracoval témata symbolizující vztah hrdinů k přírodě, domovu a vlasti (Ohnivá země, 1938; Jan Adam z Víckova, 1939; povídky Věnec z klokočí, 1941). Po osvobození se k tématu války vrátil v posledním prozaickém díle – novele Krvavý účet (1946). H. dílo literárněesejistické zahrnuje několik svazků: Světla nad Kralicemi (1931), František Bílkovský (1934), Josef Koudelák, básník nové Hané (1935), Na okraj Elplova uvedení básníka Adyho do češtiny (1936), Setkání Arna Nováka s Josefem Dobrovským (1940), Nadčlověk a nadnárod (1946) a O jedné zneužité národní tradici (1950) o pseudofilozofii nacismu, Kožlanský vítěz na Náměšti (1947) o prezidentu Benešovi. V revue Rozhledy vyšel H. esej Dramatik Ivan Cankar (1932), ve sborníku Tváří k vesnici (1936) programová studie Čeští ruralisté. Závažný byl jeho přínos pro česko-slovinské literární vztahy, o slovenistiku se zajímal jak teoreticky (zkoumal vazby J. Kollára ke Slovinsku a Istrii), tak jako překladatel I. Cankara, F. Levstika, B. Krefta, A. Muradbegoviće či kritik překladové literatury a propagátor české slovesnosti v jugoslávském tisku. S A. Veselým redigoval časopis Kolo (1935–41) a  knižnici Nová knihovna Moravského kola spisovatelů (1937–41), vydal soubor Básně J. Uhra (1941). Po válce aktivně pracoval pro Svaz bojovníků za svobodu, redigoval jeho brněnské kalendáře, s J. Zatloukalem literární časopisy PečeťMost, dále sborník Golgata (1946) i velkou pamětní publikaci Žalm Moravy (1948).

L: Kunc 1, s. 190–192; LČL 2/1, s. 16–17; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 23. 3. 2017).

P: LA PNP, Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera