HABER Alois Věkoslav 9.7.1869-7.1.1908

Z Personal
Alois Věkoslav HABER
Narození 9.7.1869
Místo narození Praha
Úmrtí 7.1.1908
Místo úmrtí Trnovany (Teplice)
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 25

HABER, Alois Věkoslav, * 9. 7. 1869 Praha, † 7. 1. 1908 Trnovany (Teplice), žurnalista, spisovatel

Křtěn Alois Josef, jméno Věkoslav bylo jménem literárním. Narodil se v rodině rukavičkářského dělníka a zelinářky, vyučil se rukavičkářem. Od počátku devadesátých let se aktivně účastnil pokrokářského hnutí české studentské a dělnické mládeže s F. Modráčkem aj. 1892 spoluzaložil směr neodvislých socialistů, tzv. teoretických či etických anarchistů. Publikoval v časopisech řízených anarchistickými ideology Vilémem Körberem, F. V. Lorencem a V. Miňovským, např. Nový věk svobody, Omladina, Nový kult, Pokrokové noviny. Na podzim 1893 byl zatčen společně s představiteli pokrokářských studentů, obviněných ze spiknutí Omladiny. Ve vyšetřovací vazbě v Novoměstské věznici s A. Čížkem, J. Dutkou a A. P. Veselým složil píseň Na pražské policii. 1894 byl opět zatčen a s jinými anarchisty obviněn ze zakládání tajných spolků (vosích hnízd), v dubnu 1895 byl sice zproštěn obžaloby pro nedostatek důkazů, ale uvězněn pro rušení veřejného pořádku. Z věznice na Borech v Plzni byl v listopadu 1895 na základě amnestie propuštěn. 1894–96 s několikaměsíčními přestávkami vydával pod vedením A. P. Kaliny časopis Volný duch, 1897 se s Kalinou a Miňovským pokusili vydávat revue Nový kult, kterou od čtvrtého čísla převzal S. K. Neumann. 1898 H. odejel do Paříže, kde se stal redakčním sekretářem novin L’Humanité nouvelle anarchistického teoretika A. Hamona. 1900 H. pravděpodobně zastupoval české anarchisty na pařížském kongresu. 1903 se vrátil domů a usadil se v centru českého anarchismu Duchcově. Podílel se na redakci hornických časopisů, autorsky i redakčně spolupracoval s revuí Omladina K. Vohryzka, který si činil nárok být uznáván vůdčím představitelem českého anarchismu. Ač byl Vohryzek později usvědčen jako policejní konfident, obvinil v prosinci 1903 z donašečství H., který se bránil nařčení letákem napsaným společně s Čeňkem Körberem. Vohryzka usvědčil z peněžní defraudace a vzbudil odpor ze strany pražských anarchistů, zejména S. K. Neumanna. V prvním pololetí 1904 H. vydával Nuselské noviny a prosazoval frakční tendence uvnitř anarchistického proudu, s Č. Körberem založil Politický spolek „Vilém Körber“ a byl spoluvydavatelem jeho periodika Bezvládí. Po říšských volbách 1907 se podílel na založení Volného sdružení českých horníků, které stálo v opozici vůči Vohryzkově organizaci, usiloval o redigování jeho orgánů (Hornické listy, Tribuna), ale podlehl tuberkulóze.

Verše (sbírka Listopad, 1907), povídkovou prózu i literární referáty psal pod silným dojmem dekadence jako výrazu očistného individualismu a individuální vzpoury. Nejhodnotnější je jeho knižně vydaná studie Morálka, inteligence a kultura (1907).

L: MSN 3, s. 5; LČL 2/1, s. 14–15 (se soupisem díla a další literaturou); J. Měchýř, Bouřlivý kraj, 1983, passim; M. Kučera, Pokrokářské hnutí, jeho programy, vývoj a rozklad, 1990, passim; V. Tomek, Český anarchismus 1890–1925, 1996, passim.

Martin Kučera