HADRBOLEC Karel 20.12.1909-13.7.1986

Z Personal
Karel HADRBOLEC
Narození 20.12.1909
Místo narození Stará Boleslav
Úmrtí 13.7.1986
Místo úmrtí Kolín
Povolání 63- Spisovatel
63- Spisovatel68- Redaktor nebo žurnalista
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 50

HADRBOLEC, Karel, * 20. 12. 1909 Stará Boleslav, † 13. 7. 1986 Kolín, spisovatel, žurnalista, výtvarník

Otec pískař padl 1915 na frontě, H. s matkou se odstěhoval do Benešova a odtud do Tábora, kde začal studovat na reálce, ale 1926 absolvoval na dvouleté obchodní škole ve Vídni. 1926 až 28 byl koncipistou u importní firmy v Praze, v nočních podnicích si přivydělával hrou na housle. Jako obchodní cestující odjel 1928 do Itálie, 1929 do Tyrolska, 1930 do Francie, navštívil i Španělsko, osobně poznal jihofrancouzské prozaiky J. Giona a Ch.-F. Ramuze, kteří ovlivnili jeho prozaické začátky. Od 1933 pracoval v novinách, nejprve v Jičínském obzoru, 1934–35 v Lidových novinách, 1936–43 v Moravském slově, 1943–45 v Národní práci. 1936 se v Brně neúspěšně pokusil o vlastní nakladatelství Morava s časopisem Literární Morava. 1943–44 vedl dětskou divadelní, hudební a taneční skupinu Dělnické děti dělníkům, se kterou cestoval po městech protektorátu, napsal pro ni několik her a jevištních pásem. Jeho amatérská výtvarná činnost zahrnovala hlavně knižní ilustraci a návrhy obálek; za války žil v Mělníku, kde namaloval pozdně impresionistické krajiny. 1942 vystavoval v pražském Mazáčově salonu. 1946 byl soudně vyšetřován, bezvýsledně usiloval o obživu v novinách, 1950–53 se podílel na výtvarné výzdobě předškolních zařízení, od 1953 se profesionalizoval jako vypravěč pohádek ve školách.

Inspiraci ke svým prvním románům a povídkám našel v Provenci a Pyrenejích. Předválečné prózy jsou lyrizované a krajinomalebné, vrcholí v naturistickém románu mladých milenců São Lopez (1941), kde až narození dítěte přivede dvojici k návratu do městské civilizace. Z Francie čerpala i antiklerikální reportáž Lurdské divadlo (1937), kritizující komerční a podvodný ráz místní „továrny na zázraky“. Podobně H. zesměšnil zákulisí rodokapsové literatury ve stati Lupičem snadno, lacino a rychle (časopis Čteme, 1938), za což ho vydavatelé rodokapsu zažalovali. Za války se v H. prózách objevily výrazné momenty sociálního kriticismu (autobiografický román Syn plavce pískaře, 1943; román o poměrech v zkomercionalizovaném umění Agostina, 1943; sbírka povídek Sytý hladovému nevěří, 1944). Po 1945 již neměl možnost publikovat.

L: Kunc 1, s. 192–195; Toman 1, s. 284; LČL 2/1, s. 21–22 (s bibliografií a literaturou).

P: LA PNP, Praha, osobní fond; DÚ, Praha (strojopisy her).

Martin Kučera