HANAČÍK Vladimír 23.11.1861-11.1.1954

Z Personal
Vladimír HANAČÍK
Narození 23.11.1861
Místo narození Brno
Úmrtí 11.1.1954
Místo úmrtí Praha
Povolání 20- Finančník nebo pojišťovák
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 161

HANAČÍK, Vladimír, * 23. 11. 1861 Brno, † 11. 1. 1954 Praha, ekonom, státní úředník

Syn klasického filologa a středoškolského učitele Josefa H. (* 26. 10. 1829 Březnice /u Zlína/, † 3. 6. 1882 Brno) a Anny, dcery Franze Schiera, ředitele gymnázia v Jičíně; bratr Vojtěcha H. (1863–1937). Otec navštěvoval gymnázium v Kroměříži a absolvoval filozofická studia v Olomouci. Suploval v Jičíně a v Jindřichově Hradci, potom se stal skutečným učitelem v Opavě a nakonec profesorem klasické filologie na 1. německém státním gymnáziu v Brně, kde působil až do smrti. Vydal vlastní český překlad Sofoklovy tragédie Aias ve čtyřech programech této brněnské školy (1857–60). Byl pohřben v Brně.

H. se po maturitě v rodišti vzdělával 1879–83 na právnické fakultě univerzity v Praze, po jejím rozdělení 1882 dokončil studia na německé fakultě. Několik let pracoval jako úředník Zemského finančního ředitelství v Praze, poté byl berním referentem v Sušici, Mělníku, Rakovníku a v Hořovicích. Po návratu do pražského úřadu se podílel na přípravě reformy osobních daní. 1899 byl přeložen do rakouského ministerstva financí ve Vídni, kde se v sekci pro přímé daně zabýval problematikou daní všeobecné výdělkové, pozemkové a domovní. 1911–15 působil jako viceprezident Zemského finančního ředitelství v Brně, 1915–19 zastával stejnou funkci v Praze. Jako odborník na daňové otázky se po vyhlášení samostatnosti v říjnu 1918 dal k dispozici Národnímu výboru a v následujících měsících se podílel na organizaci nové československé finanční správy. Patřil k blízkým spolupracovníkům ministra financí A. Rašína. 1919 byl jmenován prezidentem Zemského finančního ředitelství v Praze. Po odchodu K. Engliše vykonával od března do září 1921 funkci ministra financí v první úřednické vládě J. Černého. Zároveň předsedal Bankovnímu úřadu ministerstva financí, který fakticky plnil roli emisní banky. Snažil se docílit vyrovnaného státního rozpočtu. Nadále vedl pražské Zemské finanční ředitelství, v jehož čele zůstal i po odchodu z ministerstva až do svého penzionování. S manželkou Hedvikou, roz. Hellerovou (1865–1898), měl syna JUDr. Otakara H. (* 21. 9. 1897 Praha, † 14. 9. 1964), náměstka ředitele Banky pro obchod a průmysl (Länderbank) v Praze. Po ovdovění se oženil se svou švagrovou Vilemínou (1866–1951). Byl pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

L: K Josefu H.: Pohřeb prof. H., in: Moravská orlice 7. 6. 1882, s. 2–3; OSN 28, s. 534. K Vladimíru H.: MSN 3, s. 56; OSND 2/2, s. 1017; AČP, s. 120–121; Kolář Elity, s. 79–80; A. Doležalová, Rašín, Engliš a ti druzí. Československé státní rozpočty v letech 1918–1938, 2007, s. 137–138, 183, 386. K Otakarovi H.: ČsB 1, nestr.

P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 17 001, fara Brno – sv. Tomáš, matrika nar. v. VI c (1858–1864), s. 309.

Zdeněk Doskočil, Gustav Novotný