HANAK Anton 22.3.1875-7.1.1934

Z Personal
Anton HANÁK
Narození 22.3.1875
Místo narození Brno
Úmrtí 7.1.1934
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 162

HANAK, Anton (pův. jm. Hanák, Antonín), * 22. 3. 1875 Brno, † 7. 1. 1934 Vídeň (Rakousko), sochař

Syn malíře pokojů Johanna H. odešel do Vídně, kde se 1889–93 vyučil řezbářem, večerní sochařské kurzy absolvoval 1898 na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Camilla Sitteho a Antona Brenka, 1900 získal moravské zemské stipendium. Ve studiu sochařství pokračoval do 1904 na Akademii výtvarných umění ve speciálce prof. Edmunda Hellmera. Od 1902 vystavoval ve Vídni se skupinou výtvarných umělců Hagenbund, 1904–05 byl na studijním pobytu v Římě, hrazeném cenou akademie. Z Vídně zajížděl do Olomouce, Brna, Prahy a Liberce, vystavoval i mimo hranice monarchie, 1905–10 obesílal výstavy spolku Wiener Secession; zlomovým okamžikem z hlediska obecného uznání díla se stala 1911 výstava v Římě. 1913 byl jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy, 1932 profesorem vídeňské akademie.

Z výchozího naturalismu brzy dospěl k osobité stylizaci figurální plastiky oscilující mezi secesním symbolismem a expresionismem. V Olomouci i ve Vídni pracoval na zakázkách pro rodinu bankéřů, podnikatelů a mecenášů Primavesi; navrhl interiéry a vyzdobil jejich olomouckou vilu a dům v Koutech nad Desnou, provedl sochařskou výzdobu hrobky na Ústředním hřbitově v Olomouci (Věčnost) a jejich vídeňských vil. Navrhoval nábytek a uměleckořemeslné předměty pro Vídeňské umělecké dílny (Wiener Werkstätte). Brzy se prosadil jako jeden z nejvýznamnějších sochařů vídeňské a rakouské secese. Největší obliby dosáhl atletickými mužskými a klasicky podanými ženskými akty, častokrát na mytologická a nábožensko-mystická témata. Expresivně pojednaný výraz a pohybová gesta byla specifickou modifikací Rodinova příkladu. Byl vynikajícím portrétistou (např. Mäda Primavesi, busta Victora Adlera), zabýval se reliéfní a náhrobní plastikou ve Vídni i na Moravě, tvorbou pro architekturu (ve spolupráci s architektem Josefem Hoffmannem a malířem Gustavem Klimtem) a monumentální pomníkovou plastikou (L. van Beethoven, J. Haydn, R. Wagner, Válečný památník /Vídeň, Ústřední hřbitov/, 1928, Památník důvěry /Ankara, náměstí Kizilay Meydani; dokončili Josef Thorak a Clemens Holzmeister/, 1934–35). Zařadil se k nejvýznamnějším rakouským sochařům, jeho sochy a pomníky spoluutvářely ovzduší Vídně přelomu 19. a 20. století. Pohřben byl ve Vídni-Hietzingu. V českých zemích se H. díla nacházejí ve sbírkách Muzea umění Olomouc, Muzea Prostějovska, Slezského zemského muzea v Opavě a NG galerie v Praze. Většina H. díla včetně bravurních expresionistických kreseb je soustředěna v expozici muzea v Langenzersdorfu (u Vídně).

L: M. Eisler, A. H., 1921; H. Steiner, A. H. Werk, Kunst und Leben, 1969; W. Mrazek, A. H. 1875–1934, 1969; Thieme–Becker 15, s. 575–576; Toman 1, s. 291; ÖBL 2, s. 172–173 (se soupisem díla a další literaturou); BL 1, s. 523; MSN 3, s. 56; Czeike 3, s. 40–41; NEČVU 1, s. 241; P. Zatloukal, Primavesi, in: Muzeum umění Olomouc 1951–2011, 2012, s. 50–56; http://www.isabart.org (stav k 13. 3. 2018).

P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, sv. Jakub N 1871–1881, 16878, pag. 197.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera