HANCKE Johannes 2.2.1644-24.8.1713

Z Personal
Johannes HANCKE
Narození 2.2.1644
Místo narození Nisa (Polsko)
Úmrtí 24.8.1713
Místo úmrtí Brno
Jiná jména HANKE, Jan
Povolání 1- Matematik
49- Náboženský nebo církevní činitel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2019, s. 166

HANCKE, Johannes (též HANKE, Jan, Joannes), * 2. 2. 1644 Nisa (Polsko), † 24. 8. 1713 Brno, teolog, matematik, pedagog

Jako dvacetiletý vstoupil 1664 do jezuitského řádu, po noviciátu v Brně studoval 1670−74 ve Vratislavi a v Praze teologii. Poté přednášel na univerzitách v Praze, Olomouci a ve Vratislavi matematiku (její součástí byla tehdy i fyzika a astronomie), metafyziku, logiku, polemiku, morální teologii, hermeneutiku. 1704 byl děkanem olomoucké teologické fakulty, koncem života působil v jezuitských kolejích v Chomutově, Olomouci, Kladsku, Lehnici a v Brně.

Ve své disertaci Theses mathematicae (1676) vyložil teorii aritmetických řad, přesně definoval geometrické pojmy apod. Je mu připisován objev pátého dokonalého čísla 33 550 336 vedle čísel 6, 28, 496, 8128 (dokonalé číslo, tzv. numerus perfectus, je přirozené číslo, které se rovná součtu všech svých dělitelů kromě sebe samého, např. 6 = 1 + 2 + 3). H. vycházel z díla polského matematika Joanna Broscia De numeris perfectis. Napsal pojednání o božském původu matematiky a její užitečnosti. Jako astronom zastával kombinaci heliocentrického a geocentrického systému navrženého italským astronomem, teologem a filozofem, jezuitou Giovannim Battistou Ricciolim. H. předpovídal sluneční a měsíční zatmění, zabýval se teorií slunečních hodin (projekcí stínu na různé plochy), vyjádřil se ke gregoriánské reformě kalendáře aj.

D: Positiones ex universa theologia scholastica…, 1673; Theses mathematicae…, 1676; Genesis fontium propositionibus physico-mathematicis illustrata, 1680; Tenebrae summatim illustratae, sive doctrina Eclipsium…, Moguntiae 1682; Praedictio astronomica solaris deliquii, ad annum 1684, 12. Julii, 1683; Horologium nocturnum magneticum…, 1683; Utilitas matheseos ad fere omnes hominum status se extendens…, 1683; Exercitatio Catoptrica de Idolo speculi (s K. Neumannem), Wratislawiae 1685; Litera de cogitata et Romae agitata reformatione calendarii Gregoriani…, 1702.

L: Wurzbach 7, s. 316; OSN 10, s. 838; BOS 4, s. 675; L. Nový a kol., Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, rejstřík; Q. Vetter, Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. stol., in: Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky 6, 1961, s. 214; Čornejová–Fechtnerová, s. 148–150 (s bibliografií a další literaturou); SČF, s. 156–157; K. Mačák – G. Schuppener, Matematika v jezuitském Klementinu v letech 1600–1740, 2001, s. 114–121; Historie matematiky na olomoucké univerzitě (dostupné z: http://navarikp.sweb.cz/dejm2.html, stav k 15. 5. 2018).

Ivo Kraus