HANDKE Jan Kryštof 18.2.1694-31.12.1774

Z Personal
Jan Kryštof HANDKE
Narození 18.2.1694
Místo narození Janušov (dnes část vsi Janovice, m. č. Rýmařova)
Úmrtí 31.12.1774
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 169-170

HANDKE, Jan Kryštof (též HANDTKE, HANCKE, HANKE, HANKHE, HANDKE, Johann Christoph), * 18. 2. 1694 Janušov (dnes část vsi Janovice, m. č. Rýmařova), † 31. 12. 1774 Olomouc, malíř

Syn Kryštofa H., správce hamru, stolaře, puškaře a obuvníka, a Roziny, roz. Bergerové. Rozvíjel výtvarné nadání v dílně bruntálského malíře Jana Daniela Langra, kam nastoupil ve čtrnácti letech, a u moravskotřebovského malíře Christiana Davida. 1714 přišel do Olomouce, kde ho jako tovaryše do dílny přijal malíř Ferdinand Naboth, vídeňský rodák, který tehdy pracoval na freskové výmalbě kostela Navštívení P. Marie (též kaple V Lipkách) v Rýmařově. Po Nabothově smrti (1714) H. fresku nad varhanami dokončil samostatně a převzal vedení dílny. 1722 se stal olomouckým měšťanem, 1723 mistrem malířského cechu a majitelem dodnes stojícího domu v Ztracené ul. č. 10. 1724 se oženil s vdovou po mistrovi Marií Alžbětou Nabothovou. Syn z jeho druhého manželství Jan Josef Vincenc (1748–1776) se vyučil v otcově dílně, zdědil ji, krátce po jeho smrti však dílna zanikla.

H. vytvořil více než třicet nástěnných maleb, téměř sto čtyřicet známých závěsných a oltářních obrazů, kreseb a návrhů na grafické listy. Velké zakázky získal od církevních zadavatelů, pracoval převážně na Moravě a ve Slezsku, kromě Olomouce v Rýmařově, Jívové, Křenově, Štěpánově, Velké Bystřici, Šternberku, Dolanech, Výšovicích, Velkých Losinách, Rešově, Bruntálu, Karlově Studánce, Opavě, ale také v Hrochově Týnci (u Chrudimi) a slezské Vratislavi. Tvůrčí zralosti dosáhl ve čtyřicátých letech 18. století, osobitým stylem navázal na dosavadní olomouckou malbu, byl ovlivněn rakouskými a italskými mistry klasicizujícího proudu baroka i českými umělci. Od monumentálních dramatických výjevů se propracoval k oblým, plasticky cítěným figurám, vyjádřeným anatomicky věrohodnou fyziognomií, ustálenou barevností a vnitřní procítěností. Konzervativní prostředí střední a severní Moravy, které jen málokdy opustil, mu nedovolilo reagovat na nejnovější umělecké podněty, avšak H. dílo nezůstalo bez odezvy u současníků ani následovníků. Věnoval se také loveckým zátiším a alegorickým žánrům. V tvorbě z šedesátých let byla patrná stagnace a pokles tvůrčích sil, 1769 přestal malovat. Napsal životopis, v němž shrnul základní informace o časovém zařazení a topografickém určení svého díla, k tomu postřehy o době, v níž žil a pracoval, či o postavení a mentalitě umělce pozdního baroka. Byl pohřben v dnes zbořeném farním kostele P. Marie na Předhradí v Olomouci.

L: výběr: Wurzbach 7, s. 315; RSN 3, s. 632; OSN 10, s. 848; NDB 7, s. 606–608; Toman 1, s. 292–293; NEČVU 1, s. 242; Slezsko 3, s. 45–47; I. Krsek, Nové poznatky k dějinám malířství 18. století na Moravě, in: SPFFBU F 21–22, 1978, s. 65–69; M. Filipová, K dílu J. K. H. na šumperském okrese, in: Vlastivědný sborník Severní Morava 57, 1989, s. 54–57; M. Togner, J. K. H. 1694–1774. Malířské dílo, 1994; L. Mlčák, J. K. H., 1694–1774, vlastní životopis, 1994 (se soupisem díla); týž, Příspěvky k dějinám barokního malířství v Olomouci, in: Zprávy památkové péče 55, 1995, s. 321–324; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, s. 129n.; M. Schenková – J. Olšovský, Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska, 2001, passim; M. Togner, Barokní malířství v Olomouci, 2008, passim; A. Kozieł, J. K. H. (1694–1774), Hlohov a Gorzupia Dolna, in: Opuscula Historiae Artium 60, 2011, s. 126–133; J. Macháčková, Jezuitská malířská kultura na Moravě. Obraz ve vizuální kultuře olomouckých jezuitů, 2013, s. 18n. (magisterská diplomová práce, FF UP, Olomouc); M. Vyhlídal, Mistr moravského baroka J. K. H., in: Rýmařovský horizont 17, 2015, č. 22, s. 3–4; http://www.opava-city.cz/cs/ handke-jan-krystof (stav k 17. 9. 2018).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková