HANSGIRG Antonín 20.5.1806-1.9.1877

Z Personal
Antonín HANSGIRG
Narození 20.5.1806
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 1.9.1877
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
62- Osvětový nebo veřejný činitel
61- Pedagog
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 195

HANSGIRG, Antonín, * 20. 5. 1806 Hradec Králové, † 1. 9. 1877 Praha, překladatel, bibliograf, pedagog

Pocházel z německé rodiny apelačního rady Ignáce H. (* 1777 Hradec Králové), příslušníka první buditelské generace. Otec podnítil jeho zájem o český jazyk a dějiny. 1824 absolvoval pražské novoměstské gymnázium, s přáteli J. P. Koubkem, F. J. Vackem Kamenickým, F. Tandlerem a J. Wenzigem, kterého získal pro studium češtiny, studoval do 1829 filozofii a práva na pražské univerzitě. Stýkal se s rodinou J. Jungmanna, F. L. Čelakovského a P. J. Šafaříka, s V. Hankou, J. Fričem a J. Malým. Od slovanských učenců, kteří navštívili Prahu, získal dobrou znalost ruštiny a polštiny. S J. Frantou Šumavským excerpoval podklady pro Jungmannův Slovník česko-německý. Od 1830 byl gymnazijním profesorem klasické filologie, buditelský význam mělo jeho působení v německých Litoměřicích (1841–50), kde vyučoval nepovinnou češtinu a založil Besedu českou. Na Akademickém gymnáziu v Praze učil 1851–73, 1873 odešel do výslužby.

Publikačně činný byl zejména v době předbřeznové, v pražském německém časopisu Ost und West uveřejňoval referáty o české literatuře, do němčiny překládal informativní články z českých, ruských a polských periodik. Časopisecky otiskoval překlady povídek z ruské a polské literatury (A. A. Bestužev-Marlinskij, F. V. Bulgarin, N. A. Polevoj, M. Czajkowski). Knižně publikoval Bulgarinův spis Slované čili Osvobození Arkony (1837) a satiru Příhody francouzského vychovatele v Rusích s vlastní předmluvou (1840), román J. I. Kraszewského Na východě (1872) a z francouzštiny prózy F. R. Chateaubrianda Poslední Abencerag (1837), A. R. Lesage Kulhavý ďábel (1873) a O. Feuilleta Novověký rozervanec (1875). Svými posledními překlady se vřadil do pozdně romantického literárního proudu. Nejvýznamnějším H. dílem byl bibliografický soupis Katalog českých knih od léta 1774 až do konce roku 1839 (1840), míněný jako příručka pro správce obecních knihoven. Předmluva obsahovala metodické pokyny pro jejich zakládání. Jeho bratrancem byl Karl Viktor H. (1823–1877). Oženil se s Františkou, roz. Hájkovou (* 13. 2. 1823 Litoměřice, † 23. 6. 1871 Praha), z rodiny magistrátního úředníka, která se po sňatku přiklonila k českému národnímu hnutí a 1864 vydala kromě známé kuchařky pro české hospodyně (Nová česká kuchařka, aneb, Navedení ku připravování všelikých pokrmů…) i další hospodyňské příručky. Syn Jaroslav H. (* 18. 12. 1849 Litoměřice, † 19. 4. 1912 Litoměřice) byl litoměřický advokát a český menšinový pracovník, Antonín H. mladší (1854–1917) botanik.

L: Wurzbach 7, s. 332; AČP, s. 122; OSN 10, s. 864; BL 1, s. 531; LČL 2/1, s. 63–64; J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 44; O. Kotyza a kol., Dějiny města Litoměřic, 1997, s. 399. Františka H.: Národní album, s. 308.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 159, obr. 836; SOA, Litoměřice, Sbírka matrik, sig. 98/42, N, I-N, 1845–1852, Litoměřice, pag. 283.

Martin Kučera