HANUŠ Otakar 31.3.1890-25.2.1940

Z Personal
Otakar HANUŠ
Narození 31.3.1890
Místo narození Praha
Úmrtí 25.2.1940
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 215-216

HANUŠ, Otakar (vl. jm. Trneček, Jan, též Hanuš), * 31. 3. 1890 Praha, † 25. 2. 1940 Praha, spisovatel, žurnalista, scenárista

Pocházel z rodiny harfisty, klavíristy, hudebního skladatele a dirigenta Hanuše Trnečka (1858–1914). Před první světovou válkou náležel k anarchistické bohémě z okruhu J. Haška, Z. M. Kuděje a E. A. Longena. Do 1915, kdy narukoval na vojnu, psal zejména kabaretní kuplety. Od 1918 byl členem kabaretu Červená sedma, kde se uplatnil jako autor, interpret a umělecký správce. 1919–21 spolupracoval s K. Hašlerem v Lucerně, 1921 se stal zakladatelem a šéfredaktorem týdeníku Národní obzor, 1921–23 redigoval kulturní a zábavnou rubriku deníku Právo lidu, 1923–24 Hašlerův časopis Měsíc, 1935 vydával vlastní časopis pro popularizaci filmu Pás. Literární dílo H. nepřekročilo úroveň komerční produkce ani v písničkových textech, ani ve fejetonistice a rozsáhlé prozaické produkci. Kromě zážitků z válečné fronty v Rumunsku a Itálii (Maršbaťáček, 1927) se v novelách a románech zabýval pražským společenským životem se zvláštním zřetelem k naturalisticky pojatým erotickým konfliktům, sexuálním a kriminálním skandálům. S větším úspěchem, avšak výjimečně, se pokusil o satiru. Kolem první světové války napsal několik jednoaktových her, které vydal v souboru Podivné lásky (Valse triste; Na jedné věži; Dáma a smrt, 1921). S velkým časovým odstupem vyšla H. lyrická imprese List (in: Divadelní revue 9, 1998, č. 3, s. 84–85). Nenáročné sentimentální příběhy milostného charakteru určovaly jeho práci pro němý i zvukový film. Jistého významu dosáhl jen zábavnými prózami pro děti (Robinson na Želetavce, 1929), žánrovým románem Poslední Malostraňák, vydaným posmrtně (1940), a teoretickým pojednáním O kabaretu (in: Právo lidu 7. a 14. 1. 1922). Byl členem sociálnědemokratické strany.

Jeho manželkou byla prozaička, dramatička a novinářka Libuše Hanušová, roz. Rybářová (* 23. 3. 1894 Praha, † 4. 2. 1960 Praha). V meziválečném období náležela k proudu konvenčního ženského románu a dramatu, většinou s milostnou tematikou. Jako sociálnědemokratická fejetonistka spolupracovala s deníkem Právo lidu, 1936 navázala přátelství s komunistickou novinářkou Jožkou Jabůrkovou a přispívala do její Rozsévačky. Za protektorátu patřila ke spolupracovnicím odboje. Po osvobození publikovala román o počátcích odbojové aktivity Nepovolaným vstup zakázán (1948) a napsala, jevištně uvedla, ale nevydala sociální drama Rozchod s minulostí (1950). Od 1945 pracovala v redakcích týdeníků Hlas osvobozených a Hlas revoluce.

L: Kunc 1, s. 208; LČL 2/1, s. 73–75 (s bibliografií a další literaturou); Český hraný film 1, 1995; 2, 1998, rejstřík; https://www.fdb.cz (stav k 27. 3. 2018). Libuše H.: LČL 2/1, s. 76–77 (s bibliografií a další literaturou).

Martin Kučera