HANUŠ Stanislav 10.11.1885-12.9.1943

Z Personal
Stanislav HANUŠ
Narození 10.11.1885
Místo narození Praha
Úmrtí 12.9.1943
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
70- Knihovník nebo pracovník informatiky
73- Uměnovědec nebo historik umění
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 216-217

HANUŠ, Stanislav, * 10. 11. 1885 Praha, † 12. 9. 1943 Praha, básník, překladatel, publicista

Jeho otcem byl rada zemského soudu František H. V mládí H. nejevil sklon k humanitnímu vzdělání, proto po maturitě na vinohradské reálce 1903 začal studovat stavební inženýrství na české technice v Praze. Od středoškolských let celoživotně trpěl vážnou plicní chorobou, z toho důvodu přerušil studia a mnoho let se marně pokoušel léčit v sanatoriích na Slovensku, v Egyptě a ve Švýcarsku. Teprve 1917 nastoupil do zaměstnání jako referent pražského magistrátu a 1919 se stal knihovníkem Národního shromáždění, přitom 1921–23 absolvoval Státní knihovnickou školu a redigoval edice Z cizích parlamentů a Exposé sommaire des travaux législatifs. Prašné prostředí knihovny mu však nevyhovovalo, odešel do invalidního důchodu a jako aktivní hudebník – houslista, klavírista a znalec hudební teorie – nastoupil do redaktorského místa v hudebním vysílání Radiojournalu. 1926–35 redigoval s B. Vomáčkou časopis Tempo a pracoval v hudebním odboru Umělecké besedy. Kromě toho přispíval hudebními referáty do novin a časopisů, především do deníku Lidové noviny, a překládal písně F. Schuberta a H. Wolfa pro koncertní repertoár zpěvaček A. Pečírkové a J. Novotné. 1919 se zasnoubil s překladatelkou z francouzštiny, angličtiny a němčiny Annou Kučerovou (1896–1975), partneři žili odděleně, ale v intenzivním vztahu zůstali do konce H. života. Přátelství udržoval s bratry K. a J. Čapkovými a autory jejich okruhu, s malíři F. Kyselou a V. Špálou, s hudebními skladateli V. Novákem, J. Křičkou, B. Vomáčkou, L. Vycpálkem, S. Hippmanem a dalšími kulturními osobnostmi. Od 1939 H. spolupracoval s ilegální odbojovou organizací Politické ústředí, 1940–41 byl vězněn v Praze na Pankráci a v Drážďanech, odkud byl propuštěn pro těžkou recidivu tuberkulózy. Pod dozorem gestapa nastoupil do sanatoria na Pleši a zemřel v nemocnici na Vinohradech.

Jako básník neměl ambice knižně publikovat, část jeho původní poezie a překladů byla otištěna pouze časopisecky. Debutoval 1910 v Moderní revui, brzy se sblížil s tzv. čapkovskou generací a společně s ní vystoupil v programovém Almanachu na rok 1914. První básnické sbírky z let 1916 a 1923 zůstaly v rukopise, až 1934 ho přiměl F. Halas, aby v Melantrichu uveřejnil sbírku Housle a ruka. Kniha vzbudila velký ohlas u kritiky i u čtenářů zralostí, promyšleností, jazykovou bravurou a silnou eufonií, kterou H. usiloval o překonání bariér mezi slovem a hudbou. Komorní meditativní lyrika, lakoničnost a sevřenost veršů navazovala na poezii K. Tomana, některé z básní byly zhudebněny (L. Vycpálek, B. Vomáčka). H. se uplatnil jako překladatel prózy (E. Verhaeren, H. de Balzac, R. Rolland, A. France, I. Stravinskij) a dramat z francouzštiny, jeho překlad Verhaerenovy hry Helena Spartská (1925) patří k nejdokonalejším uměleckým převodům své doby, srovnatelným s dílem O. Fischera a J. Hořejšího. Cyklus H. vězeňské poezie se nedochoval.

L: OSND 2/2, s. 1027; Kunc 1, s. 208–209; HS 1, s. 402; LČL 2/1, s. 75–76 (s bibliografií a další literaturou); S. H. zemřel, in: Časopis československých knihovníků 1943, s. 70; B. Vomáčka, Vzpomínka na S. H., in: Svobodné noviny. List Sdružení kulturních organisací 14. 6. 1945, s. 1–2.

P: LA PNP, Praha, osobní fondy S. H. a A. Kučerová; http://kramerius.divadlo.cz (text překladu hry Verhaerena Klášter, strojopis agentury Centrum, 1928).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera