HANZALÍKOVÁ Ludmila 23.3.1921-5.4.2002

Z Personal
Ludmila HANZALÍKOVÁ
Narození 23.3.1921
Místo narození Opava
Úmrtí 5.4.2002
Místo úmrtí Semily
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 222-223

Hanzalíková, Ludmila (provd. 1. Hradčovská, 2. Konečná), * 23. 3. 1921 Opava, † 5. 4. 2002 Semily, zpěvačka

Oba její rodiče byli učitelé. Podle autobiografického textu, který je jediným životopisným pramenem, se učila zpívat od dětství a v šestnácti letech účinkovala v Opavě jako Svatava v Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila. 1936–38 navštěvovala odbornou školu pro ženská povolání, zároveň hudební školu (zpěv u ředitele Františka Chutného). 1939 se rodina přestěhovala z Opavy do Ostravy a H. tam studovala zpěv. Soukromě spolupracovala s dirigentem ostravské opery Jaroslavem Voglem a naučila se řadu běžných rolí mezzosopránového a altového repertoáru. Při pobytu v jižních Čechách ji náhodně slyšeli pěvci Theodor Schütz a Zdeněk Otava a upozornili na její schopnosti Václava Talicha, který ji přijal 1939 jako elévku do Národního divadla. Jejími prvními rolemi byly Antonie (E. d’Albert: Nížina), Žínka (A. Dvořák: Rusalka), Olga (P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin) a Suzuki (G. Puccini: Madame Butterfly). Dále studovala u Zdeňka Otavy a Bedřicha Plaškeho a pod Talichovým vedením získávala zkušenosti. 1940 se stala sustentantkou Národního divadla (zahajovala kariéru v budově tehdejšího Prozatímního divadla v Karlíně, které nahradilo Stavovské divadlo, zabrané německým souborem). Vystupovala vždy pod dívčím jménem. Od začátku čtyřicátých let začala též zpívat koncertně a uváděla i málo známou písňovou tvorbu. Od srpna 1944 byla sólistkou opery ND, jejíž členkou zůstala do 1979, kdy byla penzionována. Ztvárňovala chlapecké role (1948 Záviš, B. Smetana: Čertova stěna; 1949 Kuchtík, A. Dvořák: Rusalka; 1954 Pes Lapák, L. Janáček: Příhody Lišky Bystroušky) i usedlé matky (Ludmila, B. Smetana: Prodaná nevěsta). Podílela se na inscenacích nových poválečných oper (1946 Luciana, I. Krejčí: Pozdvižení v Efesu; 1952 Uljana Gromovová, J. Mejtus: Mladá garda; 1952, Zuzka, E. Suchoň: Krútňava) i na běžném operním repertoáru, v němž často vystřídala několik mezzosopránových či altových rolí. Celkem vytvořila na scéně ND asi sto třicet postav. Během dlouholetého angažmá byla především spolehlivou oporou souboru jako pěvkyně širokých typových možností.

L: Lidové noviny 18. 1. 1941, s. 4 (Suzuki v Prozatímním divadle); 14. 5. 1941, s. 4 (hostování v Plzni); 2. 2. 1943, s. 4 (koncert v Městské knihovně); 20. 10. 1943, s. 4 (koncert Družstva spojených umělců); Obrana lidu 2. 8. 1959, rubrika Jak začínali (autobiografický text, zaznamenal E. K.); Rozhlasová bibliografie 1958, 1965, s. 142; http://archiv.narodni-divadlo.cz (stav k 19. 9. 2018); Národní divadlo 25, 1949/50, č. 16, 24–25; 26, 1950/51, č. 24–25; 27, 1951/52, č. 9 (fotografická dokumentace).

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Jitka Ludvová