HANZLÍČEK František 21.12.1870-21.11.1941

Z Personal
František HANZLÍČEK
Narození 21.12.1870
Místo narození Plzeň
Úmrtí 21.11.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 228

HANZLÍČEK, František, * 21. 12. 1870 Plzeň, † 21. 11. 1941 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje

Pocházel z dělnické rodiny Jana H. a Anny, roz. Výletové. Měl dva mladší bratry Karla a Vratislava. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde se H. vyučil strojním zámečníkem a pracoval u firmy Novák & Jahn. 1897 se stal zakládajícím členem národně sociální strany. Po vzniku odborové České obce dělnické byl zvolen jejím tajemníkem, 1902 se stal redaktorem listu Česká demokracie (později České slovo), v němž vedl ústřední dělnickou rubriku. 1907 neuspěl ve volbách do říšské rady, 1912 do pražského zastupitelstva.

Po vypuknutí první světové války bylo vydávání Českého slova zastaveno, H. proto připravil koncepci náhradního listu Naše slovo, a aby kryl svého přítele, odpovědného redaktora J. Svozila, přijal dočasně jeho místo. V listopadu 1914 bylo však Naše slovo rovněž zastaveno a H. byl pro opakované tiskové delikty zatčen. Vzal na sebe zločin urážky císařova majestátu za celou redakci, od níž tak odvrátil pozornost vojensko-policejních orgánů. Vězení si odpykával v Praze na Hradčanech, od jara 1915 v internačním táboře v dolnorakouské obci Raschala. V květnu 1917 byl propuštěn na svobodu, znovu se ujal řízení sekretariátu České obce dělnické a účastnil se obnovy národně sociálního tisku. Během generální stávky 14. října 1918 odjel jako delegát Socialistické rady a hlavní organizátor manifestace do Písku, kde na bouřlivém mítinku provolal socialistickou republiku. Falešná republika v Písku trvala necelý den, zpráva o ní se však rychle rozšířila do sousedních Strakonic, Protivína, Vodňan a Bavorova. Z příkazu okresního hejtmana byl H. zatčen a propuštěn z vězení až ráno 29. října jako poslední český politický vězeň. Později působil v národně socialistickém tisku (Maják – list proletářského dorostu) a pracoval jako inspektor státních tabákových továren. Byl divadelním ochotníkem (režisér ve Čtenářsko-ochotnické jednotě Thalia v Praze VII., člen výboru Ústřední matice Českoslovanského divadelního ochotnictva). Žil v Praze-Bubnech; 1896 se oženil s Boženou, roz. Horčičkovou (1877–1929), s níž měl dceru.

L: Album representantů, s. 953 (foto); J. Hajšman, Mafie v rozmachu, 1933, s. 399–400; F. Lipš, Domácí odboj v Písku, 1936, passim; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47; J. Prášek, Jak bourali vesele to Rakousko zpuchřelé… O vyhlášení Republiky československé v Písku 14. října 1918, 2018.

P: SOA, Plzeň, N Plzeň 057, 1870–1872, fol. 119; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 160, obraz 145; AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), karton 81, č. 79.

Martin Kučera, Bohumír Bernášek