HANZLÍČEK Lubomír 22.2.1916-20.1.1984

Z Personal
Lubomír HANZLÍČEK
Narození 22.2.1916
Místo narození Plzeň
Úmrtí 20.1.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 228-229

HANZLÍČEK, Lubomír, * 22. 2. 1916 Plzeň, † 20. 1. 1984 Praha, lékař psychiatr

Studoval Lékařskou fakultu UK v Praze až do uzavření českých vysokých škol po německé okupaci, kdy byl 1939 odvlečen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Po návratu byl zaměstnán jako traťový dělník, po večerech vyučoval na jazykové škole. 1943 přešel do farmaceutické firmy Interpharma v Modřanech jako knihovník a dokumentarista. Disponoval mimořádnou pamětí a byl polyglot (ovládal šestnáct jazyků, osm z nich plynně). 1945 absolvoval fakultu a po promoci sloužil na vojně, mj. u českého útvaru United Nations Relief and Rehabilitanion Administration (UNRRA) v Hamburku. 1947 nastoupil na pražskou psychiatrickou kliniku prof. Zdeňka Myslivečka jako asistent. Odtud po krátkém působení v Bohnicích přešel 1954 jako primář do Psychiatrické léčebny v Dobřanech (u Plzně). Zhumanizoval zacházení s pacienty, zmodernizoval jejich léčbu a intenzivně se zabýval rozvojem a možnostmi rehabilitace a psychoterapie psychotiků. S příchodem psychofarmak se intenzivně věnoval psychofarmakologii, biochemii a biologické psychiatrii. 1958 se stal asistentem psychiatrické kliniky Ústavu pro doškolování lékařů v Praze. 1961 obhájil kandidátskou disertační práci Experimentální příspěvek k buzení inzulinových léčebných komat. Založil s úzkou skupinou spolupracovníků Výzkumný ústav psychiatrický (VÚPs, dnes Psychiatrické centrum) a stal se jeho ředitelem. Současně se habilitoval spisem Podíl toxoplasmózy v psychiatrii a 1963 získal doktorát lékařských věd. 1972 byl navržen na jmenování vysokoškolským profesorem, teprve 1979 však získal řádnou profesuru. 1981 byl odvolán z funkce ředitele VÚPs, odešel do důchodu a pracoval na dokončení monumentální Psychiatrické encyklopedie.

Ve výzkumu zanechal originální studie v oblasti sledování biochemických změn v průběhu konvulzivní a komatózní terapie, psychiatrických souvislostí toxoplazmózy, práce o změnách poměru některých nukleotidů ADP k ATP (adenosindifosfátu k adenosintrifosfátu) a o pyknotickém indexu leukocytárních jader u psychotických nemocných, jakož i monografii Biologická terapie psychos (1959). Encyklopedickou šíří svých znalostí a kulturním rozhledem patřil k nejvzdělanějším osobnostem své doby. Jeho dcera MUDr. Eva Kadlecová (* 9. 7. 1956 Praha) je rovněž psychiatrička.

D: Psychiatrická encyklopedie. Část jmenná 1–3, 1977; Doplňky 1979; Část věcná 1–11, 1978–1984.

L: C. Škoda, Šedesát let prof. MUDr. L. H., DrSc., in: Československá psychiatrie 72, 1976, č. 2, s. 83–87; J. Kabeš – C. Höschl, Vzpomínka na prof. L. H., in: tamtéž 87, 1991, č. 1, s. 71–72; Z. Klein, Vzpomínka a dík …, in: Psychiatrie 3, 1999, č. 1, s. 58; R. Balon, Útržky ze vzpomínek a korespondence s profesorem H., in: tamtéž 5, 2001, č. 1, s. 50–52; C. Höschl, Psychiatr L. H., in: Učenci očima kolegů a žáků, F. Šmahel (ed.), 2004, s. 35–39 (s výběrovou bibliografií); týž, L. H. Sto let od narození, in: Psychiatrie 20, 2016, č. 3, s. 166–167; R. Balon, L. H. – Také klinik s hlubokým zájmem o pacienty, in: tamtéž, s. 168.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Cyril Höschl