HARLACHER Andreas Rudolf 21.9.1842-28.10.1890

Z Personal
Andreas Josef HARLACHER
Narození 21.9.1842
Místo narození Schöfflisdorf (kanton Curych, Švýcarsko)
Úmrtí 28.10.1890
Místo úmrtí Lugano (Švýcarsko)
Povolání 14- Hydrolog
28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 241-242

HARLACHER, Andreas Rudolf, * 21. 9. 1842 Schöfflisdorf (kanton Curych, Švýcarsko), † 28. 10. 1890 Lugano (Švýcarsko), železniční odborník, hydrolog, pedagog

Pocházel ze selské rodiny. Střední školu navštěvoval do 1860 v Curychu. 1860–63 studoval na tamní polytechnice (dnes Eidgenössische Technische Hochschule – ETH), kde ho ovlivnil stavební inženýr K. Culmann. Nastoupil jako drážní inženýr u Severovýchodní dráhy (Schweizerische Nordostbahn), mj. na stavbě Gothardské dráhy. V blízkém Regensbergu se seznámil se svou budoucí manželkou, dcerou starosty J. J. Ryffela. 1866 využil nabídku na místo Culmannova asistenta. Pravděpodobně s ním se H. 1867 zúčastnil mezinárodního hydrometrického měření Rýna v Basileji.

1868 byl povolán jako profesor vodního a silničního stavitelství na techniku do Prahy. Zároveň přednášel v pražském Spolku německých inženýrů o problematice vodního hospodářství v Čechách. 1871/72 zorganizoval hydrometrická měření Labe v Hřensku, která poprvé přesně určila množství vody odtékající z povodí českého Labe. Poznatky shrnul v třídílné studii. Článkem o obrovské povodni v květnu 1872 se zapojil do debaty o příčinách této pohromy a následujícího katastrofálního sucha 1874. K probíhající diskusi se vrátil ještě 1875 v popularizačním textu Böhmens Wasserfrage, který v únoru vycházel na stránkách deníku Bohemia. Hned nato v dubnu zemský sněm odhlasoval vznik hydrografické komise Království českého a nominoval H. přednostou její hydrometrické sekce. Jejím úkolem bylo určit množství srážek, které na území Čech dopadnou, a množství vody, které odteče říční sítí do Labe. K tomu bylo třeba rozšířit síť vodočtů a srážkoměrů a zavést pravidelná hydrometrická měření. V sedmdesátých letech H. řešil vodohospodářské projekty lázeňských měst pod Krušnými horami. Nejradikálnější projekt se týkal Karlových Varů, kde H. kromě postavení přehrady zvažoval převedení řeky Teplé do Ohře tunelem mimo město. Navrhl také zásobení vodou pro Teplice, Chomutov, Mariánské a Františkovy Lázně.

1876/77 zastával úřad rektora pražské německé techniky a byl členem komise pro zásobování města vodou. Mezi jeho zásluhy patřily technické inovace hydrometrických přístrojů, především jejich elektrifikace; 1881 postoupil patenty firmě Ott. 1879 vydal hydrografickou mapu Čech. Dále se soustředil na měření na Labi v Děčíně. Výzkum Labe i dalších toků se stal východiskem pro vypracování nové metody pro předpovědi vodních stavů a průtoků, jejímž dalším vývojem a testováním H. pověřil spolupracovníka J. Richtra. Metoda byla úspěšně ověřena za povodní 1883, 1884, a zejména v dubnu 1886. Vysoce ji oceňovaly plavební společnosti a zemědělské spolky. H. se zabýval také otázkou říční plavby a doporučil splavnění Vltavy a Labe kanalizační metodou. Hydrometrickou sekci v Čechách vedl třináct let, její činnost byla dokumentována ve třinácti ročenkách a dodatkových publikacích. H. se zasloužil o světovou úroveň oboru v českých zemích, pražská hydrografická služba (pravděpodobně třetí nejstarší na světě) se stala vzorem pro celorakouskou službu založenou 1893 ve Vídni.

Od 1887 se jednalo o začlenění hydrografické komise do technicko-zemědělské kanceláře zemědělské rady vedené J. Richtrem, došlo k tomu o rok později a H. se nadále věnoval jen pedagogické činnosti. Předčasná smrt při návštěvě Švýcarska ukončila jeho další plány. H. metodu pro výpočet objemu vodních nádrží publikoval z pozůstalosti U. Huber, hydrologickou službu uvedl v život J. Richter. H. zjištění týkající se rozdělení rychlostí vody ve svislici, vztahy mezi povrchovou a průměrnou rychlostí a dobově unikátní předpovědi průtoků byly citovány i později. H. přístroje se dochovaly v Národním technickém muzeu v Praze, některé písemné materiály jsou součástí datového fondu Českého hydrometeorologického ústavu (např. historické řady vodních stavů měřené od 1727 v Magdeburku, dále v Drážďanech, Torgau a Wittenbergu a zasílané k H. rukám).

V Praze-Záběhlicích byla po něm pojmenována ulice u potoka Botiče (2012). Na paměť 170. výročí narození je od téhož roku udělována Cena A. R. Harlachera za výjimečný přínos k rozvoji hydrologie a hydrologické služby v českých zemích. Ve Švýcarsku je připomínán jako zakladatel organizace bývalých studentů polytechniky v Curychu, která nese jeho jméno.

D: Die Wetli’s Locomotivsystem für Gebirgsbahnen, in: Technische Blätter 2, 1870, s. 157–165; Zur Hydrographie Böhmens. Bestimmung der Wassermenge von Flüssen, in: tamtéž 3, 1871, s. 81–112; Zur Hydrographie Böhmens. Die Abflussmessungen der Elbe an der böhmisch-sächsischen Grenze innerhalb eines bestimmten Zeitraumes auf Grund mehrerer Wassermessungen und der Wasserbeobachtungen, in: tamtéž 4, 1872, s. 137–184; Die Überschwemmung in Böhmen Ende Mai 1872 und das damit verbundene Hochwasser der Moldau und Elbe, in: Lotos 23, 1873, s. 1–31; Zur Hydrographie Böhmens. Fortsetzung der im zweiten Artikel begonnenen Untersuchungen, mit besonderer Rücksicht auf das Hochwasser im Mai 1872, in: Technische Blätter 6, 1874, s. 168–197; Die Hydrographische Karte Königreichs Böhmen. Hydrographische Commission des Königreiches Böhmen, 1879; Die Messungen in der Donau und Elbe und die hydrometrischen Apparate des Verfassers, Leipzig 1881; Hydrometrické práce na Labi u Děčína (Die hydrometrischen Arbeiten in der Elbe bei Tetschen), 1883; O upravování a kanalizování Labe od Mělníka na hranice, in: Uplavnění řek methodou kanalizační a průběžná studia k regulaci řek vůbec se zvláštním zřetelem na řeky české, 1887, s. 475–478; Simple method of ascertaining the discharge of rivers. Minutes of the Proceedings, vol. 91, 1888, s. 397–399 (s J. Richtrem).

L: OSND 2/2, s. 1031; KSN 5, s. 36; BL 1, s. 537; W. Plenkner, Uplavnění řek methodou kanalizační a průběžná studia k regulaci řek vůbec se zvláštním zřetelem na řeky české, 1887; R. Wolf, Notizen zur Schweizerischen Kulturgeschichte, A. R. H., 1890; Waldner, A. R. H. nekrolog, in: Schweizerische Bauzeitung B (15/16), 1890, sv. 18; U. Huber, Professor A. R. H., in: Technische Blätter 24, 1892, s. 217–225; D. Vischer, A. R. H. (1842–1890). Wasserbau Schweizer Ingenieur und Architekt, Bd. 108, 1990, s. 1471–1472; Wer war der Gründungspresident?, in: GEP–Bulletin, 1994, s. 5; L. Elleder, A. R. H. – zakladatel systematické hydrologie v Čechách, in: Meteorologické zprávy 65, 2012, č. 1, s. 1–12.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Libor Elleder

Pogg 3, s. 588; OSND 2/2, s. 1031; archiv ČVUT; KSN 5, s. 36; BL 1, s. 537;