HARNACH Richard 30.3.1898-29.10.1981

Z Personal
Richard HARNACH
Narození 30.3.1898
Místo narození Boskovice
Úmrtí 29.10.1981
Místo úmrtí Brno
Povolání 17- Veterinář
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 244-245

HARNACH, Richard, * 30. 3. 1898 Boskovice, † 29. 10. 1981 Brno, zvěrolékař, pedagog, odborný spisovatel

Byl desátým dítětem krejčího Jana Evangelisty H. a Marie, roz. Kučerové. Po maturitě na českém klasickém gymnáziu v rodišti (1917) nastoupil vojenskou službu. Ačkoli byl jazykově nadaný a zajímaly ho české i francouzské dějiny a filozofie, pod vlivem boskovického okresního veterináře Josefa Pekaře začal 1918 studovat veterinární medicínu na UK v Praze, které uzavřel 1922 na nově otevřené Vysoké škole zvěrolékařské (VŠZv) v Brně. 1923 zahájil terénní praxi, složil státní fyzikátní zkoušku a 1924 obhájil disertační práci O reakcích skotu na mallein a paramallein. 1923–29 pracoval jako asistent prof. Františka Ševčíka v Ústavu pro bakteriologii a hygienu domácích zvířat VŠZv. Podnikli spolu studijní cesty do Francie, Itálie a Německa. V květnu 1926 byl H. ministerstvem zemědělství vyslán jako státní veterinář do antraxové oblasti Černý močál v povodí Tisy na Podkarpatské Rusi. Během pastevního období organizoval zoohygienické aktivity, věnoval se nejen hospodářským zvířatům a jejich ustájení či vakcinaci, orbě, hnojení, ale i mrchovištím ve vztahu ke spodní vodě, k vodě v odvodňovacích kanálech a vodě pitné. Obdržel americké stipendium a absolvoval dlouhodobou pracovní stáž na veterinární škole v Alfortu (u Paříže) a v Pasteurově ústavu v Paříži, 1927 získal diplom absolventa školy koloniální veterinární medicíny. Od 1929 působil jako vrchní ministerský komisař na pražském zemském úřadu a jako odborný referent na ministerstvu zemědělství. 1931 spolupracoval při zavádění nových biopreparátů, habilitoval se pro obory bakteriologie, sérologie a hygiena domácích zvířat prací Studie anthrakové infekce v odpadních vodách koželužských a význam bakteriálních antagonistů pro hygienu vodní. Po smrti Ševčíka přešel zpět na VŠZv a ihned se ujal přednášek. 1935 byl jmenován mimořádným profesorem a vedl Ústav bakteriologie a sérologie (od 1939 i Ústav pro hygienu masa a potravin). Učil od 1923 bakteriologii, sérologii a hygienu, v letním semestru 1938/39 a v zimním semestru 1939/40 ještě hygienu masa, mléka a potravin, 1938/39 veterinární policii. Po uzavření českých vysokých škol byl převeden do služeb ministerstva vnitra a v Brně zkoumal možnosti výroby krevních derivátů, 1942 vedl laboratoře v zemském sboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze a v Okresním ústavu sociálně zdravotní péče, 1943 byl přeložen do Vyšetřovacího ústavu veterinárního a 1944 do Ústavu pro výrobu vakcíny proti slintavce a kulhavce. V květnu 1945 zajišťoval státní majetek v opuštěných objektech VŠZv. 1945 byl jmenován řádným profesorem mikrobiologie a veterinární hygieny a ředitelem Ústavu všeobecné hygieny, bakteriologie a sérologie (od 1952 katedra mikrobiologie a imunologie), jenž vedl do 1959. Současně 1952–53 řídil katedru parazitologie. 1956 získal bez obhajoby titul DrSc. Zajišťoval výuku bakteriologie, hygieny masa, mléka a potravin, epizootologie a nákaz zvířat či 1949–50 zoohygienu na zootechnické fakultě VŠZv v Brně. Přednášel na sjezdech, konferencích, kurzech pro důstojníky, úřední a praktické veterináře. 1959 byl poslán do penze. 1963–70 pracoval dále jako výzkumník ve Státním veterinárním ústavu, do 1977 jako dokumentátor v Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně.

Výzkumné práce H. v mikrobiologii a zoohygieně (detekce původců epizootií, profylaxe a tlumení nákaz a jejich patogeneze, nové vakcíny a biopreparáty a podmínky jejich účinnosti) zpravidla reagovaly na aktuální potřebu, zefektivnily veterinární péči ve velkochovech zvířat. V době působení ve Státním veterinárním ústavu věnoval pozornost virovým chorobám drůbeže a aerosolové vakcinaci. Kromě spisů, učebnic a studií (mj. ve sjezdových sbornících, Biologických anebo Klinických spisech Vysoké školy zvěrolékařské, Zvěrolékařském obzoru, Zvěrolékařských rozpravách, Časopisu československých veterinářů a Veterinářství) sepsal též na šedesát slovníkových hesel.

H. získal několik uznání a ocenění. Byl dopisujícím členem Francouzské veterinární akademie v Paříži (od 1949), řádným členem Polské akademie věd a umění v Krakově (od 1950) i dalších organizací veterinárního zaměření i společenského života. Byl ženatý a měl syna Richarda a dceru Věru, provd. Vaňkovou. Patřil též k uznávaným chovatelům holubů.

D: výběr: Studie řádové příslušnosti bacila nekrosy a pokusy o lokální imunisaci proti nekrose, in: Klinické spisy VŠZv VI/4, 1927, s. 119–168; Studie sedimentace a koagulace spor anthrakových v odpadních vodách, in: tamtéž X/3, 1933, s. 47–78; Zvěrolékařský rádce pro zemědělce a chovatele domácích a užitkových zvířat, 1946 (s J. Bečkou a A. Hanslianem); O profylaxi sněti slezinné v prachu koželužen, 1950 (s B. Křenem); Studie o protituberkulosní imunisaci a pokusná kalmetisace telat, 1951; Pomoc mikrobů v rostlinné a živočišné výrobě, 1953 (s V. Kášem); Nakažlivé nemoci hospodářských zvířat, 1953 (2., doplněné vyd. 1960); O chřipce a jiných nakažlivých onemocněních dýchadel u prasat, 1960. Studijní příručky: Bakteriologie speciální, 1949; Veterinární bakteriologie. Část všeobecná, 1950; Nauka o nákazách zvířat. Epizootologie, 1951; Veterinární mikrobiologie. Část obecná, 1952 (2., opravené vyd. 1957); Veterinární mikrobiologie speciální, 1952 (opravený dotisk 1955); Praktika z veterinární mikrobiologie a imunologie, 1953; Praktika veterinární mikrobiologie, 1956.

L: R. H. – V. Vaňková, Prof. MVDr. R. H., DrSc. Vydáno u příležitosti 110. výročí narození prof. H., 2008, s. 18–20, 32–45 (se soupisem díla); R. H. – L. Dedek – P. Brauner, Prof. MVDr. František Ševčík, 2011, s. 32, 56.

Gustav Novotný