HARRACH Arnošt Quido 8.9.1723-23.3.1783

Z Personal
Arnošt Quido HARRACH
Narození 8.9.1723
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 23.3.1783
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
35- Odborník sklářství nebo keramiky
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 247-248

HARRACH, Arnošt Quido (též Ernst Quido), * 8. 9. 1723 Vídeň (Rakousko), † 23. 3. 1783 Vídeň (Rakousko), podnikatel

Třetí syn Fridricha Augusta H. (1696–1749) a Eleonory, roz. z Lichtenštejna, byl však prvním mužským potomkem, který přežil svého otce. Na rozdíl od bratra Františka Xavera (1732–1781), jenž zvolil vojenskou kariéru, na něj čekalo převzetí harrachovských statků. Otec mu předal podkrkonošská panství Horní Branná a Jilemnice v konsolidovaném stavu s fungujícím byrokratickým aparátem a H. brzy začal s hospodářskými inovacemi, které jeho předchůdce nestihl realizovat. Nepříliš úrodná půda a nestálé počasí nedovolovaly další expanzi poplužních dvorů a hospodářství na Jilemnicku se dlouhodobě soustřeďovalo na chov ovcí a na nezemědělskou práci ve sklárnách a hamrech, jejichž držitelé byli buď přímo harrachovskými poddanými, nebo měli s panstvím zvláštní vztah založený na udělených privilegiích. H. začal ve velkém podporovat plátenickou výrobu svých poddaných, od nichž skupoval látky a dále je dával upravovat v panských bělidlech (největší stálo v Hrabačově /dnes Jilemnice/). Rozkročení harrachovského rodu mezi Čechami a Dolními Rakousy využil pro své obchodní záměry a 1767 zřídil ve Vídni privilegovaný sklad pro plátenické výrobky, jež tam putovaly mj. i z českých panství. Další sklady měl v Praze, Hradci Králové a v Horní Branné, kde se koncentrovala produkce z celých Krkonoš. Nákladem sedmdesáti tisíc zlatých založil tři železné hamry a hutě se dvěma vysokými pecemi v údolí Arnoštov v Horní Sytové (1754), později vybudoval také drátovnu. Postavil novou, v pořadí již třetí sklářskou huť v Bedřichově, v osadě pojmenované po jeho otci. 1764 koupil sklářskou huť v Novém Světě (dnes Harrachov) od Josefa Müllera, syna jejího zakladatele. Od té doby sklárnu provozoval ve vlastní režii nebo ji pronajímal. Kolem 1780 vyráběla barevné malované a zlacené sklo na export do Ruska a Polska.

1758 vydal zvláštní instrukci, kterou zaručoval péči chudým a nemocným poddaným; pro pomoc těm nejchudším povolal severočeského lékaře Jana Kittela. Přesto se ani jilemnickému panství 1775 nevyhnulo poddanské povstání. Na svém panství H. podnikal rovněž v železářství a sklářství.

Podnikatelského ducha zdědil i jeho nejstarší syn Jan Nepomuk Arnošt H. (1756–1829), který se narodil jako druhý z devíti dětí, jež měl H. s Marií Josefou z Ditrichštejna (Dietrichstein-Proskau). Pro něj ostatně koncipoval jeho otec řadu francouzsky psaných textů, v nichž mu dával rady do života a které jsou dnes uloženy v Rodinném archivu Harrachů ve Vídni.

L: F. Kutnar, Z dějin zemědělství a plátenictví na jilemnickém panství na konci 18. století, in: Krkonoše–Podkrkonoší 1, 1963, s. 86–97; G. Hofmann, Železářství v Krkonoších a jejich podhůří za feudalismu, in: tamtéž 3, 1967, s. 60–71; J. Luštinec, Jilemnice. Historická zastavení, 2000, passim; A. Valenta, Grauparova mapa velkostatku Jilemnice, 2016.

Jiří Hrbek