HARTMANN Antonín 21.9.1925-19.3.2007

Z Personal
Antonín HARTMANN
Narození 21.9.1925
Místo narození Opava
Úmrtí 19.3.2007
Místo úmrtí Praha
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 263-264

HARTMANN, Antonín, * 21. 9. 1925 Opava, † 19. 3. 2007 Praha, historik umění, překladatel

Studoval 1936–38 na reálném gymnáziu v Opavě, poté na starobrněnském reálném gymnáziu, kde 1944 maturoval. 1944/45 navštěvoval střední průmyslovou školu chemicko- -textilní v Brně, 1945–47 Vysokou školu obchodní v Praze. Od 1947 se věnoval dějinám umění a estetice na Filozofické fakultě UK u Antonína Matějčka, Jana Květa, Josefa Cibulky, Jaroslava Pešiny a Jana Mukařovského. 1952 obhájil doktorskou disertaci Sochař Vojta Sapík. Po promoci pracoval nejprve jako dokumentátor v Památkovém ústavu, 1956–65 byl odpovědným redaktorem Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1965–68 jeho šéfredaktorem, 1969 je transformoval v nakladatelství Obelisk, jehož šéfredaktorem zůstal do jeho zrušení 1972. Založil a řídil edice Nové prameny, Bibliofilie, Orientace, Teorie / Texty, Symposium, Galerie Obelisk a Obolos, byl členem redakční rady a vedoucím výtvarné rubriky časopisu Tvář. Po vyloučení z KSČ a po ztrátě možnosti knižně publikovat působil 1973–88 jako vedoucí výtvarného a propagačního oddělení Ústředí uměleckých řemesel, 1974 až 2000 člen redakční rady časopisu Umění a řemesla. Současně byl členem komitétu Světové rady řemesel a stálé mezinárodní jury výstavy Jugend gestaltet v Mnichově. Nadále setrval v nákupních komisích Národní galerie. 1988 sice odešel do důchodu, od počátku devadesátých let se však aktivně zapojil do činnosti historicko-uměleckých korporací, 2000–04 předsedal výtvarnému odboru Umělecké besedy.

H. rozsáhlé dílo obsáhlo několik oblastí. Napsal monografie sochařů Vojty Sapíka (1958) a Jana Tomáše Fischera (1960), průkopnický cyklus statí o avantgardních malířích pro časopisy Dějiny a současnost a Tvář. Edičně připravil výbor z literárního odkazu malířů Bohumila Kubišty (V zájmu krásy, 1964), Františka Kupky (Úvahy, 1969) a Mikuláše Medka (Texty, s B. Mrázem, 1995). Publikaci Kandinsky sestavil z vlastních překladů jeho textů (1965), přeložil výbory z literárního díla výtvarníků Wolse (vl. jm. A. O. W. Schulze; Aforismy a básně, 1966), Joana Miróa (Myšlenky, 1967), Paula Kleea (Deníky, 1968) a z esejistiky Charlese Baudelaira (Úvahy o některých současnících, 1968). Vydal množství katalogů předních soudobých výtvarníků, např. Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka, Václava Sivka, Zbyška Siona ad. Některé výstavy připravil v zahraničí, zejména v SRN. Monograficky vydal Knižní výzdoby Jana Konůpka (1972) a zabýval se i různými aspekty uměleckého řemesla. Jeho manželkou byla Ludmila, roz. Kybalová (1929–2012), oděvní historička.

L: SČSVU 3, s. 81; J. Šetlík, Památce A. H., in: Život. Revue umělecké besedy 3, 2007, č. 4, s. 29–30; Slovník historiků umění 1, s. 383–384 (se soupisem díla a další literaturou).

P: LA PNP, Praha, osobní fond A. H.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera