HART Ferdinand 28.10.1893-12.1.1937

Z Personal
HART Ferdinand
Narození 28.10.1893
Místo narození Písek
Úmrtí 12.1.1937
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 253

HART, Ferdinand, * 28. 10. 1893 Písek, † 12. 1. 1937 Praha, herec, divadelní režisér

Narodil se v rodině židovského obchodníka Isaka Ignaze H. a Anny, roz. Kafkové. Po maturitě studoval 1913–18 práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, která nedokončil. Za první světové války sloužil v rakousko- -uherské armádě. Po vzniku republiky se začal v německých divadlech věnovat herectví. 1919 účinkoval v Ústí nad Labem, o rok později v pražském Stavovském divadle (Deutsches Landestheater), kde se uvedl titulní rolí v Büchnerově Woyzeckovi (Vojckovi). Po násilném záboru budovy českými herci 16. listopadu 1920 odešel do Německa. 1921 hrál v düsseldorfském Schauspielhausu, na podzim 1922 získal angažmá v berlínském Deutsches Theater. Uplatnil se především v klasických dramatech pod režijním vedením B. Viertela a M. Reinhardta, který mu 1928 svěřil také roli Mammona (H. von Hoffmannsthal: Jedermann /Kdokoli/) v zahajovacím představení Salcburského divadelního festivalu (Salzburger Festspiele). V Berlíně H. vystupoval také na scénách Volksbühne, kde spolupracoval s režisérem E. Piscatorem a scénami Saltenburg-Bühnen a Preußisches Staatstheater. Od poloviny dvacátých let vytvořil v Německu přes dvacet vedlejších postav v němých a později zvukových filmech. V divadelních i filmových úlohách využíval svou vysokou, hřmotnou postavu s neobvyklou fyziognomií hlavy a obličeje. Po nástupu Hitlera k moci mu bylo kvůli židovskému původu zakázáno vystupovat. V Deutsches Theater se naposledy představil v únoru 1933 jako král Thoas v Goethově Iphigenie auf Tauris (Ifigenie na Tauridě) a na jaře téhož roku se vrátil do Československa.

V Praze se mu zpočátku nedařilo získat trvalé divadelní angažmá. 1934 hostoval v Městském divadle na Královských Vinohradech a v sezoně 1934/35 na prknech Národního divadla. Na jaře 1935 působil jako režisér a umělecký šéf v Novém divadle. Krátce před smrtí nastoupil do souboru vinohradského divadla. 1932–36 se pravidelně objevoval v tuzemské kinematografii. Účinkoval v českých a německých verzích dramatu Štvaní lidé (1932 a 1933, role ženy s plnovousem) a operety V tom domečku pod Emauzy (1933). Spolupracoval s režiséry V. Binovcem (Žena, která ví, co chce, 1934), V. Slavínským (První políbení, 1935), J. Svitákem (Milan Rastislav Štefánik, 1935), a především M. Fričem (série komedií Život je pes, 1933; Hej rup!; Mazlíček, 1934; Ať žije nebožtík, 1935). Z jeviště přenesl před kameru postavu sovětského komisaře v Binovcově adaptaci legionářského dramatu F. Langra Jízdní hlídka (1936). Proslulost si získal titulní úlohou v česko-francouzském dramatu režiséra J. Duviviera Golem (1936) podle staropražské legendy a hry J. Voskovce a J. Wericha, kde zúročil především své fyzické dispozice. Spolupracoval také s rozhlasem. 1928 se oženil s Edith Kricklerovou z Frankfurtu, manželství bylo 1935 rozvedeno.

L: Fikejz 1, s. 362; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 18. 12. 2017); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 20. 1. 2018); Český hraný film II, 1998, rejstřík; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík; K. Weniger, Zwischen Bühne und Baracke. Lexikon der verfolgten Theater-, Film- und Musikkünstler 1933 bis 1945, 2008, s. 161; J. Ludvová, Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945, 2012, s. 380; https://de.wikipedia.org/ (se soupisem filmových rolí, stav k 20. 1. 2018).

P: NA, Praha, matrika narozených židovské náboženské obce Písek, 1869–1907, inv. č. 1530, folio 31, č. řádku 390 (http://badatelna.eu/fond/1073/); Archiv UK, Praha, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, část fondu Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inventární číslo 16, Právněhistorická státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, strana 2097. Posmrtná maska: NM, Praha, Přírodovědecké muzeum, antropologická sbírka, fond posmrtné masky, inv. č. AM 9; Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Zdeněk Doskočil