HASA František 4.2.1863-27.3.1945

Z Personal
František HASA
Narození 4.2.1863
Místo narození Stínava (u Prostějova)
Úmrtí 27.3.1945
Místo úmrtí Mníšek pod Brdy
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 269-270

HASA, František, * 4. 2. 1863 Stínava (u Prostějova), † 27. 3. 1945 Mníšek pod Brdy, cukrovarnický odborník, pedagog

Pocházel z rodiny chalupníka Tomáše H. Po maturitě na reálce v Prostějově, vystudoval 1880–84 strojní inženýrství na odboru stavby strojů na české technice v Praze. Po jednoroční vojenské službě se 1886 na školu vrátil a do 1888 na ní působil jako asistent stolice mechanické technologie u Antonína Vávry. Od 1886 současně vyučoval na pokračovací škole v Karlíně (Praha) a od 1887 na obchodní akademii v Praze.

1888 nastoupil do praxe, stal se provozním technikem Schoellerova cukrovaru a rafinerie v Čáslavi. Získané provozní znalosti využil 1891–95 jako konstruktér u strojírenské firmy Märky, Bromovský a Schulz v Hradci Králové, později se uplatnil v její pražské centrále. Projektoval celé továrny a řídil jejich výstavbu i montáž (mj. cukrovar v Českém Brodě, Kuffnerův cukrovar a rafinerie v Břeclavi). Od 1895 pracoval v cukrovarnickém oddělení Ringhofferovy strojírny na Smíchově (Praha), kde se věnoval nejen návrhům a konstrukci strojů, ale také jejich výrobě a stavebním plánům budov cukrovarů v českých zemích i v zahraničí (např. přestavba cukrovaru a rafinerie v Chitile u Bukurešti, v maďarském Hatvanu a cukrovar v obci Stara Zuczka v Bukovině /dnes Ukrajina/).

Po úspěšném konkurzu byl 1901 povolán jako řádný profesor mechanické technologie na Českou vysokou školu technickou v Brně, kde založil, vybudoval a pomůckami vybavil technologický ústav a navrhl jeho dispoziční uspořádání v plánované novostavbě techniky. 1904/05 byl zvolen děkanem fakulty strojního inženýrství a 1906/07 rektorem školy. Zasloužil se o výstavbu nové školní budovy, a zvláště mechanických dílen. 1908 byl jmenován profesorem mechanické technologie na ČVŠT v Praze. Zdejší ústav mechanické technologie patřil na škole k nejstarším. Bylo třeba zajistit nové moderní pomůcky, vytvořit technologické sbírky a vybudovat dílny a laboratoře, aby se studenti mohli seznamovat s materiály, jejich vlastnostmi a různými způsoby zpracování. H. 1909/10 vykonával funkci děkana odboru strojního inženýrství a 1910/11 rektora školy. Po 1918 prosadil zřízení profesury stavby obráběcích strojů a profesury nauky o materiálu a metalografie. Jeho péčí byla zřízena výzkumná stanice ke zkoušení konstrukčních materiálů a stanice pro zkoušení obráběcích strojů. Položil základy laboratoří pro studium slévárenství a tvárných kovů.

H. přednášky vynikaly propracovaností a srozumitelností. Články o cukrovarnictví, textilnictví, slévárenství, obráběcích strojích publikoval ve Zprávách Svazu inženýrů a architektů, Listech cukrovarnických, Strojnickém, Technickém a Textilním obzoru, psal hesla do Ottova slovníku naučného a Technického slovníku naučného V. Teysslera a V. Kotyšky. Vydal učební texty o mechanické technologii. 1930 mu udělilo ČVUT v Praze čestný doktorát technických věd. 1933 odešel na odpočinek, ale nadále se věnoval odborné práci.

Jako přední specialista na mechanickou technologii zastával četné veřejné funkce: prezident Masarykovy akademie práce, předseda Československého národního komitétu pro vědeckou organizaci, čestný člen Mezinárodního komitétu pro vědeckou organizaci v Ženevě, člen ČAVU, člen Československé rady badatelské, čestný člen Odborného spolku slévárenského, čestný člen SIA, člen a spolupracovník České akademie technické a Národní rady badatelské. Za zásluhy o obor byl 1928 vyznamenán komandérským křížem Řádu Polonia Restituta. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

D: výběr: Výroba surového cukru, 1899; O moderních slévárnách a jich zařízení, 1913; Mechanická technologie 1–5, 1923–1924; Jakosti tupých a tavných elektrických svarů, 1929; Železný materiál bývalé Řetězové lávky, 1930; Tabulky z mechanické technologie, 1948.

L: OSN 28, s. 541; OSND 2/2, s. 1037; ČsB 1, nestr.; Tomeš 1, s. 420; O. Grössl, Prof. inž. F. H. in: Strojnický obzor 3, 1923, č. 2, s. 37–39; Prof. Ing. Dr. h. c. F. H. sedmdesátníkem, in: Věstník SIA 1, 1933, č. 2, s. 27; Ing. Dr.h.c. F. H. Profesor ČVUT v Praze v. v. čestným členem SIA, in: tamtéž 5, 1937, č. 7–8, s. 179–180; Nejstaršímu členovi SIA k jeho 80. narozeninám, in: tamtéž 11, 1943, č. 1, s. 7; J. Jirák, Památce prof. Ing. Dr. h. c. F. H., in: tamtéž 13, 1945, č. 4, s. 58; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky – Who’s who, 1938, s. 34 (foto); České vysoké učení technické v Praze 1938–1945, 1948, s. 54–55; O. Franěk, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, rejstřík, a zvl. s. 297–299 (foto); ČVUT 1/2, rejstřík; R. Krejčí, in: Události na VUT v Brně 13, 2003, č. 2, s. 18; J. Hučka, H. F., in: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4, 2004, s. 332–333.

P: MZA, Brno, Sbírka matrik, Ptení 9692, N 1857–1859, pag. 350; Archiv ČVUT, Praha, fond Rektorát, osobní spis F. H.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Hučka, Marie Makariusová