HASIŠTEJNSKÝ z Lobkowicz Jan ?1450-28.1.1517

Z Personal
Jan HASIŠTEJNSKÝ z Lobkowicz
Narození 1450
Místo narození hrad Hasištejn (u Kadaně)
Úmrtí 28.1.1517
Místo úmrtí Kadaň
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 274-275

HASIŠTEJNSKÝ z Lobkowicz, Jan, * 1450 hrad Hasištejn (u Kadaně), † 28. 1. 1517 Kadaň, diplomat, cestovatel, spisovatel

Syn Mikuláše II. H. z L. a Žofie ze Žerotína; měl tři mladší bratry Mikuláše III., Jaroslava I. a Bohuslava (1461 ? – 1510). Císař Friedrich III. Habsburský povýšil 1459 rod, jehož vzestup započal koncem 14. století, do stavu svobodných říšských pánů. Po otcově smrti se H. poručníkem stal jeho strýc Jan I. Popel z L. Vzdělání získal na Hasištejně a v Kadani. Od 1463 vystupoval H. v právních záležitostech samostatně. Ač sám katolík, náležel 1466–71 během křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad k poděbradské straně. Nedbal výzvy k odpadnutí, kterou mu 1467 adresoval administrátor pražského arcibiskupství Hilarius Litoměřický, a 1468 shromáždil u Kadaně vojsko, s nímž vytáhl proti křižákům obléhajícím krušnohorskou Přísečnici. 1469 se stal hejtmanem a zástavním pánem královského města Kadaně. 1470 dal na Hasištejně uvěznit kadaňského děkana Paula Twarka, který kázal proti králi Jiřímu a českému utrakvismu.

H. se 1471 zúčastnil zemského sněmu v Kutné Hoře, na němž volil Vladislava Jagellonského českým králem; nejpozději od 1473 patřil ke královým rádcům, 1476 získal do jeho služeb stavitele Erhardta Bauera z Chebu. 1477 podnikl s Benešem Libštejnským z Kolovrat cestu přes Norimberk a Trevír do Lucemburku, kde jednal o možném králově sňatku s Marií Burgundskou. Císař Friedrich III. 1477 vyzýval H. k podpoře Matyáše Korvína. Mezi Matyášovy straníky ho usilovali přivést také Jan Filipec, Štěpán Zápolský a Hynek z Poděbrad, kteří 1478 vykonali pouť ke kapli Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani. 1479 byl H. rod přijat do českého panského stavu.

1487 se vypravil s Půtou Švihovským z Rýzmberka přes Benátky do Říma, kde v zastoupení Vladislava složili papeži Inocenci VIII. slib poslušenství a žádali o uznání titulu českého krále. Na H. prosbu vydal papež pro Kadaň dvě listiny: V první kadaňský farář obdržel právo přijímat zpět do římské církve kající se heretiky a schizmatiky a konat kolem farního chrámu Panny Marie eucharistické procesí s odpustky. Druhé odpustkové privilegium bylo spojeno s poutěmi do kostela Čtrnácti sv. Pomocníků. 1489/90 kázal pod H. ochranou v Kadani a na Hasištejně proti utrakvismu augustiniánský teolog Johannes von Paltz, pozdější erfurtský mentor Martina Luthera. Na jaře 1493 pobýval v Kadani Benedikt z Valdštejna, v té době biskup kamieńský, jenž podporoval kandidaturu H. bratra Bohuslava na biskupský stolec v Olomouci. Zároveň se H. duchovně připravoval na pouť do Jeruzaléma, kterou vykonal ve stejném roce během cesty z Kadaně do Benátek a odtud lodí k břehům Svaté země. V poutnické skupině se setkal se saským kurfiřtem Friedrichem III. Moudrým a vévodou Kryštofem Bavorským. H. byl 1493–96 v otevřeném nepřátelství s albertinskou větví saských Wettinů, intenzivní kontakty udržoval naopak s kurfiřtem Friedrichem III. z ernestinské větve, kterého 1495 navštívil ve Wittenbergu. 1496 si kurfiřt od něj vyžádal kameníka Jorga z Kadaně na stavbu zámku v Torgau. 1504–11 H. vedl spory s Kadaňskými, kteří se nechtěli smířit se zástavou královského města Lobkovicům a odmítali slíbit věrnost jeho synu Jaroslavovi.

Před 1500 patřil H. k předním šlechtickým členům mariánského bratrstva při kadaňském farním chrámu, a to i se svým synem Jaroslavem. Byl též držitelem patronátních práv ke klášteru klarisek v Panenském Týnci a k oltáři sv. Urbana v Chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Koncem 15. století vzkvétala díky H. také kadaňská židovská komunita. Přes sporadický výskyt členů utrakvistické církve a jednoty bratrské si však město, tehdy významné církevně-politické, intelektuální a kulturní centrum česko-saského hraničního regionu, uchovávalo katolický německo-český charakter.

H. byl krátce ženatý s Kunhutou z Ronova, z dalšího manželství s bavorskou šlechtičnou Magdalenou z Törringu se kromě syna Jaroslava narodily dcery Markéta a Helena. První se provdala za Jana z Boskovic a na Svojanově, druhá za Jana Mašťovského z Kolovrat. S měšťankou Annou Regenspergerovou z Bayreuthu H. zplodil nemanželského syna Wolfganga z Kadaně, jenž byl od 1504 vychováván se svými šlechtickými příbuznými na Hasištejně v humanistické družině strýce Bohuslava. 1505–06 otec usiloval o Wolfgangovu legitimaci, aby syn mohl nastoupit univerzitní a kněžskou dráhu. 1512 mu daroval ve městě dům naproti kadaňskému hradu a několik vinohradů v okolí.

H. byl pohřben pod makabrózně ztvárněnou goticko-renesanční tumbou od kameníka Ulricha Creutze ve františkánském kostele Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani. (Spolu s klášterem jej 1473 založil král Vladislav a jeho fundátorská práva převedl 1481 na H., jeho bratry a další potomky; v kostele přitom vznikla lobkovická nekropole. Po svém návratu z Palestiny H. začal budovat areál františkánského kláštera jako imitaci jeruzalémské topografie, včetně tzv. večeřadla zaklenutého sklípkovou klenbou.)

D: J. H. z L. Putování k Svatému Hrobu, F. Strejček (ed.), 1902.

L: OSN 16, s. 229; LČL 2/1, s. 84–85; J. Chlíbec, Náhrobek J. H. z L. a místo pozdně gotické sepulkrální plastiky ve františkánských klášterních kostelech, in: Umění 44, 1996, č. 3–4, s. 235–244; V. Miller – M. Racková (eds.), K správě a naučení synu Jaroslavovi (ediční příprava), in: Jazyk a literatura v historické perspektivě, D. Moldanová (ed.), 1998, s. 117–149; Z. Millerová, Prostředky dialogizace ve staročeských radách, in: Konec a začátek v jazyce a literatuře, D. Moldanová – M. Čechová (eds.), 2001, s. 187–190; P. Hlaváček, Nový Jeruzalém? Spirituální rozměr kadaňské rezidence J. H. z L. († 1517), in: Dvory a rezidence ve středověku (= Mediaevalia Historica Bohemica. Supplementum 1), D. Dvořáčková-Malá (ed.), 2006, s. 237–272; týž, Náboženské a „turistické“ rituály poutí do Svaté země aneb cesta J. H. z L. do Jeruzaléma, in: Rituály, ceremonie a festivity ve střední Evropě 14. a 15. století (Colloquia mediaevalia Pragensia 12), M. Nodl – F. Šmahel (eds.), 2009, s. 339–345; O. Marin, Le péril turc au miroir du Pèlerinage au Saint- -Sépulcre de Jean H. de Lobkovice (1493), in: M. Nejedlý et al., La noblesse et la croisade à la fin du Moyen Âge. (France, Bourgogne, Bohême), Toulouse 2009, s. 233–253; J. Chlíbec, J. H. z L. a výtvarná kultura Benátek 15. století, in: Sborník Národního muzea v Praze. Řada C – Literární historie 52, 2007, č. 1–4, s. 69–75; O. Marin, Obraz turecké hrozby v díle „Putování k Svatému hrobu“ od J. H. z L. (1493), in: Křížové výpravy v pozdním středověku. Kapitoly z dějin náboženských konfliktů, P. Soukup – J. Svátek a kol. (eds.), 2010, s. 138–154; P. Hlaváček, Nový Jeruzalém? Příběh františkánského kláštera Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani, 2013; týž, Čtrnáct svatých Pomocníků. K pozdně středověké spiritualitě elit a její christocentrické dimenzi, 2014; týž, Putování J. H. z L. ke Svatému hrobu. Cestopis českého aristokrata o jeho pouti do Jeruzaléma v roce 1493, 2018.

P: Zámek Nelahozeves, Lobkowiczké sbírky, sign. E 1/2 a E 1/3. K správě a naučení synu Jaroslavovi (rkp., 1504); NK ČR, Praha, Putování k Svatému hrobu (rkp. sign. XVII A 13, po 1504, opis z r. 1515).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Petr Hlaváček