HATINA Alois 9.5.1886-3.9.1950

Z Personal
Alois HATINA
Narození 9.5.1886
Místo narození Strašice (u Rokycan)
Úmrtí 3.9.1950
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 294

HATINA, Alois, * 9. 5. 1886 Strašice (u Rokycan), † 3. 9. 1950 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje

V Rokycanech se vyučil truhlářem a záhy se začal uplatňovat v národně sociální straně – nejprve v odborové České obci dělnické, posléze v organizaci antimilitaristické mládeže, jejíž západočeskou skupinu založil. V redakci Mladých proudů působil vedle J. Trnobranského jako druhý odpovědný redaktor; společně patřili k nejbližším spolupracovníkům Emila Špatného a Karla Půlpána. 1913 se stal šéfredaktorem dělnického časopisu Lid, zastaveného v červenci 1914. Ve dnech mobilizace byl odveden k 88. pěšímu pluku v Berouně, v srpnu ho udal místodržitelský úředník B. Castelini za údajnou protiválečnou propagandu a v polovině září H. superarbitrovali. Policie na něho vydala v září 1914 zatykač, vězení si odpykával v Praze na Hradčanech a v březnu 1915 ho vojenské vyšetřující orgány daly převézt do internačního tábora v dolnorakouském Göllersdorfu. Protože však podléhal vojenské povinnosti, v dubnu 1915 rozhodly zařadit ho do trestního praporu. H. z Vídně odtransportovaly v poutech do Budapešti a včlenily do řad obnoveného 28. pěšího pluku. Podobně jako člen České strany státoprávně pokrokové Josef Felix měl být H. fyzicky zlikvidován. Několik dnů strávil bez jídla v zaplombovaném vagonu, načež byl přeřazen k maďarskému 39. pěšímu pluku v Debrecíně, Maďary surově zbit a připoután k nemocničnímu lůžku. Po fyzickém a psychickém týrání ho v červenci 1915 na rozkaz vyššího velitele převezli do vojenské trestnice v Aradu a částečně v samovazbě tam strávil déle než půl roku. V únoru 1916 byl s trestaneckým oddílem 1. pochodové setniny 33. pěšího pluku v Miškovci (Miskolc) přesunut přes Humenné (kde byl znovu ztýrán) na haličskou frontu. Zdravotně vyčerpán se v červnu 1916 dostal před lékařskou posudkovou komisi a zásluhou židovského lékaře z Ostravy mohl na falešné doklady řetězem spojek přes Lvov a Mukačevo dojet do Prahy, kde byl znovu superarbitrován. Pracoval v městské výtopně, v červnu 1917 byl z Prahy úředně vykázán. Jako správce nemocenské pokladny v Golčově Jeníkově, kam ho umístila národně sociální strana, ho dopadla státní policie a do konce války měl být odeslán na frontu. Před ní ho uchránil český vojenský lékař. H. se účastnil pomocných prací v Segedíně. 1918–38 působil v Praze v Ústředí československých nemocenských pojišťoven. Mezi válkami byl členem výkonného výboru Československé strany národně socialistické, 1929–38 poslancem Národního shromáždění. Po únorovém převratu 1948 se stal členem akčního výboru transformované Československé strany socialistické. Bratranec Františka H. (1892–1971).

L: F. S. Frabša, Persekuce strany národně sociální za války, 1921, s. 77–92; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48; Kolář Elity, s. 80–81.

Martin Kučera