HATTALA Martin 4.11.1821-11.12.1903

Z Personal
Martin HATTALA
Narození 4.11.1821
Místo narození Trstená (Slovensko)
Úmrtí 11.12.1903
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 297

HATTALA, Martin, * 4. 11. 1821 Trstená (Slovensko), † 11. 12. 1903 Praha, jazykovědec, pedagog, římskokatolický kněz

Pocházel z oravské rolnické rodiny Jozefa H. a Alžbety, roz. Molekové. Navštěvoval gymnázia v rodišti, v Jászberényi, Félegyháze (nyní Kiskunfélegyháza) a v Subotici, 1841/42 pobýval v semináři Emericanum v Prešpurku (Bratislavě), 1842–48 studoval katolickou teologii, logiku a fyziku v Trnavě a jako chovanec Pázmánea na univerzitě ve Vídni, kde byl 1848 vysvěcen na katolického kněze. Kromě maďarštiny a srbštiny ovládal také řečtinu a francouzštinu. 1848 nastoupil jako kaplan v Bzovíku, potom působil v Hodruši, 1850–54 učil češtinu a slovenštinu na katolickém gymnáziu, později na vyšší reálce v Bratislavě, 1854 na popud P. J. Šafaříka přišel do Prahy, kde si doplnil vzdělání ve slovanské filologii na filozofické fakultě české univerzity a kde ji současně též přednášel. 1854 byl jmenován soukromým docentem, 1860 mimořádným a 1861 řádným profesorem. Na univerzitě navázal na F. L. Čelakovského.

Patřil ke klíčovým osobnostem slovenské jazykovědy a jako jeden z kodifikátorů spisovné slovenštiny se zařadil po bok A. Bernoláka a Ľ. Štúra. Po příchodu do Prahy se začal zabývat otázkami slovanské komparatistiky, zvláště české a slovenské, hláskoslovím, tvaroslovím a větnou skladbou. Jeho hlavní zásluhy v české jazykovědě tkví ve studiu syntaxe, kterou pozdvihl na evropskou úroveň; výsledky publikoval v dílech Zvukosloví jazyka staro- i novo-českého a slovenského (1854), Skladba jazyka českého (1855). Jeho Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského (1857) se stala školní učebnicí na gymnáziích v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Odborné studie a články publikoval v Časopisu Musea Království českého, v Národních listech, Kroku, Osvětě, Pokroku, v Prager Morgenpost, Světozoru. Přispíval hesly do Riegrova Slovníku naučného. Patřil k obráncům rukopisů Zelenohorského a Královédvorského. Pro svou rigoróznost, konzervativnost a netolerantnost se v sedmdesátých letech 19. století dostal do sporu s nastupující generací Gebauerovy školy a evropskými pozitivisty, přesto byl pokládán za osobnost evropské lingvistiky. Stal se členem evropských akademií a vědeckých společností: 1858 člen Římské akademie Dei Quiriti, 1861 KČSN, 1862 Petrohradské akademie věd, 1867 dopisující člen akademie v Záhřebu, předseda jazykovědného odboru Matice slovenské. Byl vyznamenán ruským Řádem sv. Anny 2. stupně.

D: výběr: knihy: Grammatica linguae Slovenicae, collatae cum proxime cognata Bohemica, Schemnicii 1850; Krátka mluvnica slovenská, Prešpurk 1852; Posouzení Františka Ladislava Čelakovského Čtení o srovnávací mluvnici slovanské, 1854; Slovo o polku Igorevě, 1858; Výklad počátků mluvnice československé, Vídeň 1860; Mluvnica jazyka slovenského 1–2, Pešť 1864, Banská Bystrica 1865; Počátečné skupeniny souhlásek československých, 1870; Brus jazyka českého, 1877; Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských 1, 1881 (s A. Paterou); Přídavek ku prvému dílu Zbytků rýmovaných Alexandreid staročeských, 1884; Obrana Rukopisu Královédvorského, 1911. Studie: O poměru cyrillčiny k nynějším nářečím slovanským, in: ČNM 29, 1855, s. 81–104; Mnich Chrabr. Příspěvek k objasnění původu písma slovanského, in: tamtéž 32, 1858, s. 117–129; O všeslovanském jazyku a písmě, in: Osvěta 1, 1871, s. 707–724; 2, 1872, s. 207–220, 297–312, 379–392, 622 až 636; Příspěvek k nejnovějším dějinám mluvnictví českého, in: Krok 5, 1891, s. 1–14, 155–165, 289–299; 8, 1894, s. 361–373.

L: Wurzbach 8, s. 48–49; OSN 10, s. 950–953; 28, s. 543; F. Bílý, Z mých vzpomínek na Jana Gebauera, IV., in: Naše řeč 3, 1919, č. 6, s. 167–175; Z. Nejedlý, T. G. Masaryk. Kniha první. Masarykovo mládí 1850–1876, 1949, rejstřík; M. H. 1821–1903, Trstená 1971; Kudělka–Šimeček, s. 144 až 146 (se soupisem díla a starší literaturou); Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století, 1995, rejstřík; Česká slavistika od počátku 60. let 19. století do roku 1918, 1997, rejstřík; ÖBL 2, s. 208; ČAVU, s. 92–93; BLS 3, s. 277–278; B. Skalický – A. Jedlička, M. H. a vývoj českého mluvnictví, in: Naše řeč 54, 1971, č. 5, s. 275–283; J. Černý – J. Holeš, Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 203–205; R. Večerka, Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky, 2013, s. 82–83.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká