HAUGWITZ Friedrich Wilhelm 11.12.1702-30.8.1765

Z Personal
Friedrich Wilhelm HAUGWITZ
Narození 11.12.1702
Místo narození Brauchitschdorf (Polsko)
Úmrtí 30.8.1765
Místo úmrtí Miroslavské Knínice
Jiná jména Bedřich Vilém HAUGVIC
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 301-302

HAUGWITZ, Friedrich Wilhelm (též HAUGVIC, Bedřich Vilém), * 11. 12. 1702 Brauchitschdorf (dnes Chróstnik /u Lubinu/, Polsko), † 30. 8. 1765 Miroslavské Knínice (u Moravského Krumlova), politik

Byl synem Jiřího Karla H. (1674–1745), saského a polského generála, zemského staršího hlohovského knížectví, a Anny Heleny H. Po studiích na rytířské akademii ve slezské Lehnici a absolutoriu univerzity ve Frankfurtu na Odrou se vystěhoval ze Slezska do Rakouska a vstoupil do služeb Marie Terezie. Získal moderní vyšší světské vzdělání, které se lišilo od běžného modelu luteránské výchovy, poznal kameralismus a karteziánskou filozofii. 1723 se v rytířské akademii v Nancy seznámil s budoucím císařem Františkem Štěpánem Lotrinským a absolvoval tradiční kavalírskou cestu. Za prusko-rakouské války stál věrně na straně Marie Terezie, zatímco jeho otec působil ve službách pruského krále Fridricha Velikého a nepříznivě posuzoval činnost a politické postoje svého jediného syna. H. 1742 získal Bílsko (nyní Bielsko-Biała, Polsko) a dosáhl jeho povýšení na stavovské panství. 1747 prodal zděděné majetky ve Slezsku a 1752 koupil rozlehlé a výnosné panství Náměšť nad Oslavou spolu s dalšími menšími statky.

Nejprve byl jmenován prezidentem Královského úřadu v Opavě. Tehdy předložil Marii Terezii zprávu o příčinách neúspěchů ve válkách s Pruskem a návrhy na změny ve státní správě, které císařovna přijala a pověřila ho jejich realizací. Jako její rádce svou reformu úspěšně uskutečnil v rakouském Slezsku, Korutanech a Kraňsku. 1749 byl jmenován prezidentem nově zřízeného Directoria in publicis et cameralibus, které nahradilo Českou i Rakouskou dvorskou kancelář. Úřad v sobě po vzoru Pruska spojoval správu politických a finančních záležitostí a vedle něj vznikl ještě Nejvyšší soudní úřad (Oberste Justizstelle). Poté klesl význam dvorských funkcí a ústřední moc se soustředila v rukou několika vrcholných představitelů ústřední správy (H., Jan Karel Chotek, Václav Antonín Kounic). 1753 byl H. ustanoven nejvyšším českým a prvním rakouským kancléřem. 1761 direktorium zaniklo a bylo nahrazeno Českou a rakouskou spojenou dvorskou kanceláří, ale již o rok dříve byl H. jmenován do úřadu ministra vnitra a stal se členem státní rady. V tomto období již ztrácel své postavení, proto se stáhl z veřejného života a jeho místo zaujal Václav Antonín Kounic, který mu připisoval vinu za neúspěch Rakouska v sedmileté válce. Hlavní zásadou H. reforem byla důsledná centralizace úřadů, oddělení justice od civilní správy a její spojení se správou finanční; zasloužil se také o zřízení stálého delegovaného soudu „in causis subditorum“, jehož prostřednictvím se poddaní mohli obracet na panovnici v případě, že se svými stížnostmi neuspěli u krajských úřadů.

První manželkou H. se stala Eleonora Barbora Nosticová († 1736), s níž měl syna Otu Karla (1732–1761). Před sňatkem s Eleonorou konvertoval ke katolické víře. Po její smrti se oženil s Terezií Hedvikou z Frankenbergu. Spolu měli dceru Marii Annu (1744–1789), která byla pravděpodobně tělesně postižena a dožila v nadačním ústavu šlechtičen. Náměšťské panství zdědila neteř druhé manželky Marie Josefa z Frankenbergu (1744–1821), která se 1766 vdala za zakladatele náměšťské linie rodu Karla Wilhelma I. (1736–1791 ?). H. byl pohřben do rodinné hrobky v kapucínském klášteře v Náměšti nad Oslavou. Po zrušení kláštera byly jeho ostatky přeneseny do nové rodinné hrobky. K úmrtí kondolovala vdově osobním dopisem panovnice Marie Terezie a ocenila H. zásluhy o stát. H. socha je součástí pomníku Marie Terezie ve Vídni.

L: Wurzbach 8, s. 68; RSN 3, s. 670; OSN 10, s. 962; F. Dvorský, Vlastivěda moravská. Náměšťský okres, 1908, s. 95–96; E. H., Die Geschichte der Familie von Haugwitz, Leipzig 1910, s. 121–137; A. Čoupková-Hamerníková, Rodinný archiv Haugviců Náměšť nad Oslavou (1300) 1447–1945, 1962 (inventář fondu v MZA v Brně); Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1. Jižní Morava, 1981, s. 170; J. Kotík, Letopisy H., 1997, s. 17, 32, 58–61; P. Bělina – J. Kaše – J. P. Kučera, Velké dějiny zemí Koruny české 10, 2001, s. 46–48, 176 a 359; D. Ruzicka, Friedrich Wilhelm Graf von H. (1702–1765), Weg, Leistung und Umfeld eines schlesisch-österreichischen Staatsmannes, Frankfurt am Main 2002, passim; I. Cerman, Chotkové. Příběh úřednické šlechty, 2008, s. 166–171; Panství Náměšť v proměnách času. Obraz v zrcadle evropských dějin, J. Haugwitz-El Kalak (ed.), 2013, s. 17–23.

P: MZA, Brno, fond G 142 Rodinný archiv Haugviců Náměšť nad Oslavou, i. č. 559, nařízení Marie Terezie hraběti Bedřichu Vilémovi (1742–1744), i. č. 560, návrhy Bedřicha Viléma (1750, 1759), i. č. 562, zřízení náměšťského fideikomisu (1753), i. č. 565, oslavná báseň (b. d.), i. č. 569, testamentární dispozice (1761), i. č. 571, korespondence s Marií Terezií (1749), i. č. 572, korespondence (1755), i. č. 573, kondolence Marie Terezie vdově (b. d.); fond E 67 Sbírka matrik, i. č. 10 736, matrika zemřelých řkt. f. ú. Náměšť nad Oslavou (1693–1784), fol. 324.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vladimír Březina