HAUSCHILD Ignác 19.11.1814-3.12.1881

Z Personal
Ignác HAUSCHILD
Narození 19.11.1814
Místo narození Česká Lípa
Úmrtí 3.12.1881
Místo úmrtí Merano (Itálie)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
44- Právník
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 313

HAUSCHILD, Ignác (též HAUŠILD), * 19. 11. 1814 Česká Lípa, † 3. 12. 1881 Merano (Itálie), právník, politik

Syn Ignáce H. st. a Mariany, roz. Bailové. Vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (JUDr. 1841), kde se stal vyhledávaným advokátem a notářem. Pocházel z německy mluvícího prostředí, ale přimkl se postupně k českému živlu. 1848–49 zasáhl do revolučního dění jako člen Národního výboru a poslanec ústavodárného říšského sněmu ve Vídni (posléze v Kroměříži) za volební obvod Vysoké Mýto. Patřil ke sněmovní pravici. Během úvodní schůze byl zvolen zapisovatelem. Aktivně vystupoval v debatách týkajících se trestního práva a jazykových otázek. V rámci malé skupiny poslanců H. prosazoval zrušení trestu smrti v habsburské monarchii (projednáváno na 77. zasedání 24. ledna 1849), přičemž odkazoval na § 6 již přijatých základních práv, jímž byla stanovena povinnost nestranného, veřejného a ústního soudního jednání. Dále podpořil návrh, aby na žádost alespoň deseti poslanců bylo možné přednést text projednávaného zákona i v jiném jazyce než němčině.

1850 se účastnil deputace pražských právníků, kteří ve Vídni žádali o sjednocení notariátů a advokatur. 1861–62 poslanec českého zemského sněmu a říšské rady, kam pronikl coby kandidát Národní strany za městskou kurii ve volebním obvodu Hradec Králové – Jaroměř – Josefov. Z poslanecké lavice se snažil bojovat proti byrokracii a centralizačním tlakům v justiční správě; německojazyčný tisk ho označoval za zprostředkovatele agresivních českých útoků proti státnímu úřednictvu. Ve stejné době usedl do sboru obecních starších v Praze. Zde 1862 přijal funkci 2. městského rady, načež složil poslanecký mandát. Ke konci života se věnoval pouze advokacii. Působil ve výboru advokátní komory a stanul v čele kolegia pražských doktorů práv. Pracoval v mnoha veřejně prospěšných a humanitárních spolcích. Zemřel náhle během lázeňského pobytu v Alpách. Byl pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.

S manželkou Rosou, roz. Brettschneiderovou (* 1821, † 31. 10. 1890), měl syna Karla H. (* 16. 1. 1844 Praha, † 25. 7. 1897 Královské Vinohrady /Praha/), dceru Rosu (* 1845) a syna Ignáce (* 1849). Karel H. absolvoval práva na pražské univerzitě (JUDr. 1866) a ujal se otcovy právní praxe. Byl kulturním mecenášem; vysoké finanční částky daroval vlasteneckým organizacím, např. Svatoboru, Umělecké besedě, Hlaholu, Klubu českých turistů, Právnické jednotě a České společnosti zeměvědné. Právnické jednotě odkázal svou knihovnu. Byl pohřben v Curychu.

L: Wurzbach 8, s. 77; RSN 3, s. 672; AČP, s. 125; BL 1, s. 555; Knauer, s. 101; KSN 5, s. 51; nekrolog, in: Prager Tagblatt 6. 12. 1881, s. 3; cs.wikipedia.org (stav k 6. 6. 2018); J. Kober, Advokacie v českých zemích v létech 1848–1994, 1994, s. 9; F. Adlgasser, Die Mitglieder der Österreichischen Zentralparlamente (Konstituierender Reichstag 1848–1879, Reichsrat 1861–1918), 1, Wien 2014, s. 426–427; K. Truhlářová, Vývoj soudnictví, notářství, advokacie na Českolipsku v letech 1848–1938, 2016 (rigorózní práce, PF Západočeské univerzity v Plzni), s. 91–92.

P: AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), karton 84, č. 114; Sbírka matrik, matrika zemř. řkt. f. ú. Královské Vinohrady – kostel sv. Ludmily, sign. VIN Z3, 1893–1900, s. 214; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 164, obr. 494, 495 a 505; SOA, Litoměřice, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Česká Lípa – děkanství, sign. L18/8, 1807 až 1822, s. 166.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó