HAUSENBLAS Karel 16.11.1923-5.7.2003

Z Personal
Karel HAUSENBLAS
Narození 16.11.1923
Místo narození Benešov
Úmrtí 5.7.2003
Místo úmrtí Volyně
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 309

HAUSENBLAS, Karel, * 16. 11. 1923 Benešov, † 5. 7. 2003 Volyně, lingvista, pedagog

Studoval na gymnáziích v Benešově, Jaroměři a Praze, kde 1942 maturoval. 1943–45 pracoval jako skladník a mzdový úředník v továrně firmy Waldes a spol. v Praze. Po skončení druhé světové války studoval na FF UK češtinu a ruštinu, obory si záhy rozšířil o obecnou lingvistiku, slavistiku a estetiku. Ovlivnili ho Vladimír Šmilauer, Bohuslav Havránek, Vladimír Skalička, Jan Mukařovský či Felix Vodička. Vysokoškolská studia H. završil 1949 diplomovou prací Jazyk poezie Jiřího Wolkra. Téhož roku nastoupil do Ústavu pro jazyk český ČAVU (později ČSAV), v němž působil až do 1961 s výjimkou 1951–54, kdy na FF UK absolvoval vědeckou aspiranturu. Obhájil disertaci Teorie jazykové kultury v české jazykovědě 20. století (1952 PhDr.) a kandidátskou práci Vývoj předmětového genitivu v češtině (1956 CSc.; vydáno 1958). Přednášel na několika vysokých školách, nejvíce na katedře českého a slovenského jazyka FF UK, kde se 1961 habilitoval. 1967 se stal mimořádným profesorem a o rok později získal titul DrSc. 1989 odešel do penze a žil ve Lnářském Málkově (u Blatné). S manželkou Miroslavou, roz. Jarchovskou (1930–2010), měl tři děti. Jeho synem je bohemista, anglista, publicista a pedagog Ondřej H. (* 1954).

H. patřil k předním českým jazykovědcům. Zabýval se synchronním zkoumáním spisovné češtiny, především gramatiky; zaměřoval se na styl jazyka a jazykových projevů, normu spisovného jazyka, vývoj syntaxe, její kodifikaci, kulturu spisovného jazyka. V bádání o stylu navazoval na tradice meziválečného strukturalismu. Organicky propojoval poznatky literární vědy s lingvistikou. Věnoval se např. dílu Karla Hynka Máchy, Jana Nerudy či Karla Poláčka. K jeho nejznámějším pracím patří studie Zobrazení prostoru v Máchově Máji (ve sborníku Realita slova Máchova, 1967). Byl členem redakčních rad odborných časopisů Slovo a slovesnost, Český jazyk, resp. Český jazyk a literatura, Česká literatura; působil v pravopisné komisi ČSAV a v komisích Mezinárodního komitétu slavistů. Přispíval do odborných periodik, např. Naše řeč, Acta Universitatis Carolinae – Slavica Pragensia, Zeitschrift für Slawistik (Berlín), Révue des études slaves (Paříž). Pravidelně přednášel a publikoval v zahraničí. Podílel se na týmových projektech Kapitoly z praktické stylistiky (1955), Mluvnice češtiny 2 a 3 (1986–1987) a Komplexní jazykové rozbory (1992). H. byl autorem učebnic, zejména pro střední školy, lexikografických prací, redigoval několik sborníků a popularizoval jazykovědu v rozhlase, televizi i tisku; řídil např. rozhlasový cyklus Čeština za školou.

D: výběr: Theoretické základy jazykové péče v tradici české linguistiky, 1952; Slovesná kategorie výsledného stavu v češtině, 1963; Výstavba promluvy a styl, 1969; Výstavba jazykových projevů a styl, 1971; Práce s textem ve stylistice, 1987; Od tvaru k smyslu textu. Stylistické reflexe a interpretace, P. Mareš – A. Macurová (eds.), 1996; Miscellanea, 2003.

L: výběr: M. Komárek, K. H. šedesátiletý, in: Slovo a slovesnost 45, 1984, č. 1, s. 62–65; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literaturou, stav k 29. 3. 2018); https://cs.wikipedia.org (stav k 29. 3. 2018); nekrology, in: Česká literatura 51, 2003, č. 6, s. 791–794; Slovo a slovesnost 64, 2003, s. 314–316.

P: Archiv UK, Praha, fond K. H. (nezpracováno).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Křížová