HAUSSMANN Čeněk 3.2.1826-13.11.1896

Z Personal
Čeněk HAUSMANN
Narození 3.2.1826
Místo narození Vrbno (u Mělníka)
Úmrtí 13.11.1896
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
1- Matematik
2- Fyzik
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 315

HAUSSMANN, Čeněk (též HAUSMANN, Vinzenz), * 3. 2. 1826 Vrbno (u Mělníka), † 13. 11. 1896 Praha, mechanik, strojař, pedagog

Syn Jana H., sedláka a vrbenského rychtáře. V Praze absolvoval piaristickou kolej a stavovské reálné gymnázium, 1842–45 studoval fyziku na polytechnice. Nastoupil jako praktikant c. k. Zemského stavebního ředitelství, 1847–52 působil na pražské polytechnice jako adjunkt mechaniky a přednášel deskriptivní geometrii. 1850–51 pracoval v komisi (jmenoval ji ministr vyučování hrabě Lev Thun) pro sestavení českého vědeckého názvosloví. 1852 se stal provizorním a 1853 řádným profesorem nauky o strojích a deskriptivní geometrie na technické akademii ve Lvově. Technické vzdělání si doplňoval studijními cestami po významných průmyslových závodech v Anglii, Německu a Belgii, 1855 navštívil světovou výstavu v Paříži. 1857 byl jmenován profesorem mechaniky a stavby strojů na polytechnice v Budíně (přednášel německy, jako jediný z profesorů i po 1860, kdy byla v Uhrách zavedena jako vyučovací jazyk maďarština). 1863 odešel na polytechniku do Štýrského Hradce (tzv. Joanneum) jako řádný profesor mechaniky a strojnictví. 1864 byl povolán jako řádný profesor na polytechniku do Prahy, česky přednášel technickou mechaniku a teoretickou nauku o strojích, a to jak pro studenty strojnictví, tak stavebnictví. 1869 po rozdělení školy na českou a německou byl H., který se těšil velkému respektu jak u profesorského sboru, tak u studentů, zvolen prvním rektorem Českého polytechnického ústavu v Praze; 1880 se stal jeho rektorem podruhé (tehdy již přejmenovaného na Česká vysoká škola technická). V sedmdesátých letech byl třikrát přednostou strojního odboru, členem zkušební komise pro civilní inženýry a architekty a 1882–84 předsedou komise pro druhou státní zkoušku odboru strojního inženýrství.

Angažoval se také ve veřejném životě. 1867 byl za staročeskou stranu zvolen poslancem do českého zemského sněmu (za volební obvod Rychnov – Žamberk – Kostelec nad Orlicí – Dobruška), později také do říšské rady (za skupinu měst Táborska). 1868 patřil mezi signatáře státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla směřování monarchie k další centralizaci a hájila české státní právo. V době pasivní rezistence českých poslanců byl H. několikrát zbaven mandátu a znovu zvolen poslancem, a to až do 1876, kdy na mandát sám definitivně rezignoval. 1872–76 zasedal v pražském zastupitelstvu. Předsedal vodárenské komisi a byl členem komise pro výstavbu Palackého mostu.

1884 mu byl propůjčen titul vládního rady; téhož roku odešel kvůli zdravotním problémům na odpočinek. S manželkou Amálií měl tři děti, syna Jiřího (1868–1935) a dcery Amélii a Olgu.

L: F. Summerecker, Památník pražských techniků. Gedenkbuch der Prager Techniker 1847–1851, Wien 1892, s. 22–23; L. Böhm, Královské věnné město Mělník a okres Mělnický, 1892, s. 432; nekrolog, in: Technický obzor 4, 1896, č. 32, s. 269; OSN 10, s. 970; 28, s. 545; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 274, 340; 2, 1910, s. 10–12 (foto); ČVUT, rejstřík a zvl. 1/2, s. 150–151; BL 1, s. 559; http://web.math.muni.cz/biografie (stav k 9. 2. 2018).

P: SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Vrbno 05, N 1784–1842, pag. 95; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 164, obr. 437; Archiv ČVUT, Praha, fond Polytechnický ústav v Praze, katalogy posluchačů 1842–1845; Studijní programy 1864–1884.

Eva Boháčová